papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
33. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Definitivní setkání s Pánem)

V evangelním úryvku této neděle (srov. Mk 13,24-32) chce Pán poučit svoje učedníky o budoucích událostech. Není to v první řadě promluva o konci světa, ale spíše pozvánka k dobrému prožívání přítomnosti, k bdělosti a připravenosti, až budeme povoláni vydat počet ze svého života. Ježíš říká: »V těch dnech, po onom soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat« (v. 24-25). Tato slova v nás evokují začátek knihy Geneze, popis stvoření. Slunce, měsíc a hvězdy, jež od počátku dávají podle svého řádu světlo, které je znamením života, jsou zde popsány ve svém zániku, jak se propadají do tmy a chaosu, který je znamením konce. Avšak světlo, které zazáří v onen poslední den, bude jedinečné a nové, bude to Pán Ježíš, který přijde ve slávě se všemi svatými. Na tomto setkání konečně uzříme  Jeho tvář v plném světle Trojice, Tvář vyzařující lásku, před níž se v naprosté pravdě ukáže také každá lidská bytost.

Dějiny lidstva stejně jako ty individuální každého z nás nelze chápat jako pouhou následnost slov a faktů, jež postrádají smysl. Nemohou být ovšem interpretovány ani z fatalistického hlediska jako by všechno bylo již předurčeno nějakým osudem, který odebírá  veškerý prostor svobodě a brání uskutečňovat to, co je plodem pravého rozhodnutí. Ježíš nám v dnešním evangeliu naznačuje, že dějiny národů i jednotlivců mají účel a cíl, jehož je třeba dosáhnout, totiž definitivní setkání s Pánem. Neznáme dobu ani způsoby,  kterými to nastane; Pán zdůraznil, že »o té hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn« (v.32). Všechno je uchováváno v tajnosti Otcova tajemství. Známe však zásadní princip, se kterým se musíme konfrontovat: »Nebe a země pominou, ale má slova nepominou« (v. 31). Toto je opravdu ústřední bod. V onen den každý z nás pochopí, zda svůj osobní život inspiroval Slovem Božího Syna anebo se k Němu otočil zády a raději důvěřoval svým vlastními slovům. Bude to nejzazší moment definitivního svěření se Otcově lásce a smilování.

Nikdo nemůže uniknout tomuto momentu, nikdo z nás! Vychytralost, kterou často vkládáme do svého jednání, abychom akreditovali obrázek, který chceme nabízet, už nebude k ničemu; rovněž tak moc peněz a ekonomických prostředků, jimiž si domýšlivě nárokujeme koupit všechno a všechny, už nepůjde použít. Nebudeme u sebe mít nic jiného než to, co jsme v tomto životě uskutečnili z víry v Jeho Slovo: všechno a nic z toho, co jsme prožili nebo opominuli učinit. S sebou si poneseme pouze to, co jsme darovali.

Prosme o přímluvu Pannu Marii, aby nás konstatace naší pozemské provizornosti a našich omezení nevrhala do úzkosti, nýbrž odkazovala k odpovědnosti vůči nám samým, vůči bližnímu a vůči celému světu.