Boží láska ti nikdy nemůže stačit! - na nás křičí každé pokušení.  - archív citátů

papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
33. neděle v mezidobí - B / Angelus - papež František (Důvěřujte evangeliu, abyste už nežili v úzkosti ze smrti)

V evangeliu dnešní liturgie Ježíš popisuje velké soužení: „Slunce se zatmí a měsíc už nebude svítit“ (Mk 13,24). Tváří v tvář tomuto utrpení by mnozí mohli pomýšlet na konec světa, ale Kristus využívá příležitosti, aby nabídl jiný výklad: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou“ (Mk 13,31).

Na tento výraz se můžeme zaměřit: co pomine a co zůstane

Především to, co pomíjí. V některých okolnostech našeho života, když procházíme krizí nebo zažíváme nějaký neúspěch, stejně jako když kolem sebe vidíme bolest způsobenou válkami, násilím, přírodními katastrofami, máme pocit, že všechno končí, a cítíme, že i ty nejkrásnější věci pomíjejí. Krize a neúspěchy, i když jsou bolestné, jsou však důležité, protože nás učí přikládat všemu náležitou váhu, nepřipoutávat své srdce ke skutečnostem tohoto světa, protože ty pominou. 

Ježíš zároveň mluví o tom, co zůstane. Všechno pomine, ale jeho slova nepominou: Ježíšova slova zůstanou navždy. Vyzývá nás tedy, abychom důvěřovali evangeliu, které obsahuje příslib spásy a věčnosti, a abychom už nežili v úzkosti ze smrti. Zatímco totiž všechno pomíjí, Kristus zůstává. V něm, v Kristu, jednou nalezneme věci a lidi, kteří pominuli a kteří nás provázeli naší pozemskou existencí. Ve světle tohoto příslibu vzkříšení nabývá každá skutečnost nového významu: všechno umírá a také my jednoho dne zemřeme, ale neztratíme nic z toho, co jsme vybudovali a milovali, protože smrt bude začátkem nového života.

Bratři a sestry, i v souženích, krizích a neúspěších nás evangelium vyzývá, abychom se na život a dějiny dívali beze strachu ze ztráty toho, co končí, ale s radostí z toho, co zůstává. Nezapomínejme, že Bůh pro nás připravuje budoucnost plnou života a radosti.

Ptejme se tedy sami sebe: lpíme na věcech pozemských, které pomíjejí a rychle odcházejí, nebo na slovech Páně, která zůstávají a vedou nás k věčnosti? Položme si tuto otázku, prosím. Pomůže nám to.

A prosme blahoslavenou Pannu, která se zcela svěřila Božímu slovu, aby se za nás přimlouvala. 

 

Se svolením převzato z webu České sekce Vatican News.
Redakčně upraveno.

Čtení z dnešního dne: Sobota 21. 2. 2026, Sobota po Popeleční středě

Iz 58,9b-14;

Komentář k Iz 58,9b-14: Radost z jeho blízkosti je podmíněna tím, že leccos odložím. Udělám si na Pána čas. A také ovšem nebudu „zbytečně tlachat“.

Zdroj: Nedělní liturgie

Stolec svatého Petra (22.2.)

Stolec svatého Petra (22.2.)
(21. 2. 2026) Svátek stolce svatého Petra připomíná primát apoštola Petra mezi ostatními apoštoly. Tuto službu ustanovil sám Ježíš a…

Přímluvy 1. neděle postní, cyklus A / 22. 2. 2026

(19. 2. 2026) Postní doba je časem modlitby za proměnu nás i celého světa. S důvěrou v našeho Pána předložme Bohu naše…

Co je důležitější než půst? / k poslechu

Co je důležitější než půst? / k poslechu
(19. 2. 2026) „Důležitější než půst je zaměření na druhé.“

Křížové cesty

Křížové cesty
(18. 2. 2026) Propojit vše těžké v našem životě s Kristem... 

Popeleční středou začíná Postní doba

Popeleční středou začíná Postní doba
(17. 2. 2026) Je důležité, aby se křesťan v postní době nezabýval sám sebou, ale především Bohem samotným...

Postní doba - texty na nástěnky

Postní doba - texty na nástěnky
(14. 2. 2026) Texty na nástěnky s postní tématikou 

15.2. - památka 14 pražských mučedníků - Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů

15.2. - památka 14 pražských mučedníků - Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů
(14. 2. 2026) 15. února 1611 bylo v klášterním kostele Panny Marie Sněžné v Praze umučeno 14 františkánů.