papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
33. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Nejde o konec dějin, nýbrž o jejich cíl)

Evangelium této předposlední neděle liturgického roku (srov. Lk 21,5-19) nám podává Ježíšovu řeč o konci časů. Ježíš ji pronesl před Jeruzalémským chrámem, jehož stavba byla pro svoji impozantnost a krásu lidmi obdivována. On však prorokuje, že z celé této nádhery a velkoleposti chrámu »nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno« (v.6). Zboření chrámu předpovězené Ježíšem není ani tak předobrazem konce dějin, jako spíše jejich cíle. Tazatelům, kteří chtějí vědět, jak a kdy nastanou tato znamení, totiž Ježíš odpovídá typicky apokalyptickým slovníkem Bible.

Používá dva zdánlivě rozporné obrazy. První je hrůzostrašný: katastrofy, války, hladomory, vzpoury a pronásledování (vv. 9-12; druhý uklidňuje: »ani vlas z hlavy se vám neztratí« (v.18). Nejprve je to realistický pohled na dějiny, které jsou poznamenány pohromami a také násilím, otřesy, jež zraňují tvorstvo, náš společný dům a lidskou rodinu, která v něm přebývá, i samu křesťanskou obec. Pomysleme na množství dnešních válek a pohrom! Druhý obraz, zahrnující Ježíšovo ubezpečení, představuje postoj, který má zaujímat křesťan, když prožívá dějiny, charakterizované násilím a protivenstvím.

A jaký je tento křesťanský postoj? Je to naděje v Boha, který umožňuje nenechat se zdeptat tragickými událostmi. Ty jsou naopak »příležitostí ke svědectví« (v.13). Kristovi učedníci nemohou zůstat otroky strachu a úzkostí, jsou povoláni přebývat v dějinách, učinit přítrž ničivé síle zla v jistotě, že když prokazují dobro, vždycky je provází pečlivá a upokojující Pánova něha. Je to výmluvné znamení toho, že k nám přichází Boží království, tedy že se blíží realizace světa, jak jej chce Bůh. On je Pán, který vede náš život a zná poslední cíl věcí a událostí.

Pán nás volá ke spolupráci na tvorbě dějin, abychom se spolu s Ním stali tvůrci pokoje a svědky naděje v budoucí spásu a vzkříšení. Víra nám umožňuje putovat občas křivolakými cestami s Ježíšem v jistotě, že síla Jeho Ducha přemáhá síly zla a podrobuje moci Boží lásky. Láska je svrchovaná a mocnější, protože je Bohem: Bůh je láska. Příkladem toho jsou křesťanští mučedníci, kteří existují i v naší době, je jich více než bylo v počátcích a navzdory pronásledování jsou to muži a ženy pokoje. Předávají nám odkaz, který je třeba střežit a napodobovat, totiž evangelium lásky a milosrdenství. Toto je nejcennější poklad, který nám byl dán, a nejúčinnější svědectví, které můžeme vydat svým současníkům, když odpovídáme na nenávist láskou a na urážku odpuštěním. I v každodenním životě, když se nám dostává příkoří, cítíme bolest, ale je nezbytné ze srdce odpustit. Když cítíme, že jsme nenáviděni, modleme se s láskou za toho, kdo nás nenávidí.

Kéž Panna Maria svojí mateřskou přímluvou podporuje naše každodenní putování víry v následování Pána, který řídí dějiny.