papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
4. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Svět dnes potřebuje v Pánových učednících vidět proroky)

Minulou neděli nám liturgie představila epizodu z nazaretské synagogy, kde Ježíš po přečtení slov proroka Izaiáše konstatuje, že se naplnila „dnes“ v Něm. Ježíš se představuje jako Ten, na něhož sestoupil Duch Páně, Duch svatý, který Jej posvětil a vybavil posláním spasit lidstvo. Dnešní evangelium (srov. Lk 4,21-30) je pokračováním oné epizody a ukazuje nám údiv Ježíšových krajanů, když spatřili, jak si někdo z jejich vsi - »syn Josefův« (v.22) - nárokuje, že je Kristus, poslaný Otcem.

Ježíš, který má schopnost pronikat do lidských myslí a srdcí, ihned pochopil, co si mysleli jeho krajané. Domnívali se, že by On, poněvadž je jedním z nich, měl tento svůj podivný „nárok“ prokázat konáním zázraků, jako v okolních vesnicích (srov. v.23). Ježíš však nechce a nemůže přijmout tuto logiku, protože není ve shodě s Božím plánem. Bůh chce víru, oni chtějí zázraky, znamení; Bůh chce zachránit všechny, oni chtějí Mesiáše k vlastnímu prospěchu. K vysvětlení této Boží logiky podává Ježíš příklad dvou velkých starozákonních proroků, Eliáše a Elizea, které Bůh poslal uzdravit a zachránit lidi, kteří nepatřili k židům, nýbrž k jiným národům, leč uvěřili jejich slovům.

Obyvatelé Nazareta, místo aby svá srdce otevřeli tomuto pozvání k nezištnosti a všeobecnosti spásy, začali odporovat, ba dokonce zaujali agresivní postoj, který zdegeneroval natolik, že se »zvedli, vyhnali Ježíše ven z města a vedli až na sráz hory, [...] aby ho srazili dolů« (v.29). Počáteční údiv se proměnil v agresi, vzpouru proti Němu.

Toto evangelium nám ukazuje, že Ježíšova veřejná služba začíná odmítnutím a hrozbou zabití paradoxně právě od jeho krajanů. Ježíš dobře ví, že při realizaci poslání, které mu svěřil Otec, bude muset čelit námahám, pronásledování a porážce. Je to cena, kterou je autentické proroctví povoláno platit včera i dnes. Tvrdé odmítnutí však Ježíše neodrazuje, ani nepřipravuje Jeho prorockou činnost o plodnost. Ubírá se dál svojí cestou (srov. v.30) s důvěrou v Otcovu lásku.

Také dnes potřebuje svět vidět v Pánových učednících proroky, tedy odvážné a vytrvalé lidi, kteří naplňují křesťanské poslání. Lidi následující „pobídku“ Ducha svatého, který je posílá hlásat naději a spásu chudým a vyloučeným; lidi sledující logiku víry a nikoli „zázrakismu“; lidi oddané službě druhým bez privilegií a exkluzivnosti. Stručně řečeno, lidi, kteří přijímají Otcovu vůli a snaží se ji věrně dosvědčovat druhým.

Prosme Nejsvětější Pannu, abychom rostli a putovali s tímtéž apoštolským nadšením pro Boží království, jež oduševňovalo Ježíšovo poslání.