papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
6. nvlm / Angelus - papež František

Dnešní evangelium ( srov1,40–45) představuje setkání mezi Ježíšem a mužem malomocným. Malomocní byli považováni za nečisté a podle předpisů zákona museli zůstat mimo obydlené centrum. Byli vyloučeni z jakýchkoli lidských, sociálních a náboženských vztahů: například nemohli vstoupit do synagógy, nemohli vstoupit do chrámu, dokonce ani nábožensky. Ježíš se na druhou stranu tímto mužem nechá oslovit, je dojatý, dokonce natáhne ruku a dotkne se ho. To bylo v té době nemyslitelné. Uvědomuje si tak dobrou zprávu, kterou ohlašuje: Bůh se přiblížil našemu životu, má soucit s osudem zraněného lidstva a přichází prolomit každou bariéru, která nám brání žít ve vztahu s ním, s ostatními a s námi sami. Přišlo to blízko ... Blízkost. Pamatujte si toto slovo dobře, blízkost. Soucit: evangelium říká, že Ježíš, když viděl malomocného, ​​cítil k němu soucit. A něhu. Tři slova, která naznačují Boží styl: blízkost, soucit, něha. V této epizodě vidíme dva „přestupky“, které se setkávají: přestoupení malomocného, ​​který přistupuje k Ježíši - a nemohl to udělat - a Ježíš, který se pohnut soucitem dotkne něhy, aby ho uzdravil - a nemohl to udělat. Oba jsou přestupci. Jsou to dva přestupky.

Prvním přestupkem je malomocný: navzdory předpisům Zákona vychází z izolace a pochází od Ježíše. Jeho nemoc byla považována za božský trest, ale v Ježíši vidí jinou Boží tvář: ne Boha. kdo kárá, ale Otec soucitu a lásky, který nás osvobozuje od hříchu a nikdy nás nevylučuje ze svého milosrdenství. Tento člověk tak může vyjít z izolace, protože v Ježíši nachází Boha, který sdílí jeho bolest. Postoj Ježíše ho přitahuje, tlačí ho, aby vyšel ze sebe a svěřil mu svou bolestnou historii.

A dovolte mi zde zamyslet se nad mnoha dobrými vyznavači kněží, kteří mají tento přístup: přilákat lidi, mnoho lidí, kteří nic necítí, cítit se „na zemi“ za své hříchy ... Ale s něhou, se soucitem ... zpovědníci, kteří ne, já jsem s bičem v ruce, ale jen přijímám, poslouchám a říkám, že Bůh je dobrý a že Bůh vždy odpouští, že Bůh se nikdy neunaví odpouštět. K těmto milosrdným zpovědníkům vás dnes žádám, abyste tleskali, tady, na náměstí, všichni. [potlesk]

Druhým přestupkem je Ježíšův přestupek: zatímco Zákon zakazoval dotýkat se malomocných, je dojatý, natahuje ruku a dotýká se ho, aby ho uzdravil. Někdo by řekl: zhřešil, udělal to, co zakazuje zákon, je přestupníkem. Je pravda, že je přestupník. Neomezuje se jen na slova, ale dotýká se ho. A dotýkat se láskou znamená navázat vztah, vstoupit do společenství, zapojit se do života druhého až do okamžiku sdílení jeho zranění. Tímto gestem Ježíš ukazuje, že Bůh, který není lhostejný, se neudržuje v „bezpečné vzdálenosti“; naopak, přistupuje se soucitem a dotýká se našeho života, aby ho léčil něhou. Je to Boží styl: blízkost, soucit a něha. Přestoupení Boha; je v tomto smyslu velkým přestupníkem.

Bratři a sestry, i dnes ve světě mnoho našich bratrů trpí touto nemocí, Hansenovou chorobou nebo jinými chorobami a stavy, s nimiž je bohužel spojena sociální předsudek. „To je hříšník!“. Přemýšlejte o tom okamžiku ( srov. Lk7: 36–50), když tato žena vstoupila na hostinu a hodila parfém na Ježíšovy nohy. Ostatní řekli: „Ale kdyby to byl prorok, byl by při vědomí, věděl by, kdo je tato žena: hříšnice“. Opovržení. Místo toho Ježíš dostává díky: „Vaše hříchy jsou odpuštěny“. Ježíšova něha. A sociální předsudky, které lidi zahánějí slovem: „Toto je nečistý člověk, je to hříšník, je to podvodník, tento ...“. Ano, to je někdy pravda, ale neposuzujte to předem. Každý z nás může zažít rány, selhání, utrpení, sobectví, které nás uzavírají před Bohem i před ostatními, protože hřích nás uzavírá do sebe, ze studu, z ponížení, ale Bůh chce otevřít naše srdce. Tváří v tvář tomu všemu nám Ježíš oznamuje, že Bůh není abstraktní myšlenka nebo doktrína, ale Bůh je Ten, kdo se „kontaminuje“ naším zraněným lidstvem a nebojí se přijít do styku s našimi ranami. "Ale otče, co to říkáš?" Čím je Bůh kontaminován? “. Neříkám to, řekl to sv. Pavel: nechal se zhřešit (srov.2 Kor 5:21). Ten, kdo není hříšník, který nemůže hřešit, se nechal zhřešit. Podívejte se, jak se Bůh kontaminoval, aby se k nám přiblížil, měl soucit a pochopil jeho něhu. Blízkost, soucit a něha.

Abychom respektovali pravidla dobré pověsti a společenských zvyků, často ztišujeme bolest nebo používáme masky, které ji maskují. Abychom vyvážili výpočty našeho sobectví nebo vnitřní zákony našich obav, nezasahujeme příliš do utrpení druhých. Místo toho prosme Pána o milost žít tyto dva „přestupky“ dnešního evangelia. To malomocného, ​​protože máme odvahu vyjít z naší izolace a místo toho, abychom tam zůstali, litovat sebe nebo plakat za své neúspěchy, stížnosti, a místo toho jdeme k Ježíši takoví, jak jsme: „Pane , Jsem takový. “ Budeme cítit to objetí, to krásné objetí Ježíše. A pak přestoupení Ježíše: láska, která přesahuje konvence, který překonává předsudky a strach ze smíchání se životem toho druhého. Učíme se být „přestupníky“ jako tito dva: jako malomocný a jako Ježíš.

Kéž nás na této cestě doprovází Panna Maria, kterou nyní vzýváme v modlitbě Angelus .