Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
7. neděle velikonoční - A / Regina coeli - papež Lev XIV. (Nanebevzetí vypovídá o živém poutu, které nás táhne do Boží slávy)

Dnes se v mnoha zemích světa slaví svátek Nanebevstoupení Páně.

Obraz Ježíše, který – jak říká biblický text (srov. Sk 1, 1–11) – se vznesl ze země a vystoupil na nebesa, může vyvolat dojem, že vnímáme toto tajemství jako vzdálenou událost. Ve skutečnosti tomu tak není. Jsme totiž spojeni s Ježíšem jako údy s Hlavou v jednom Těle, a Jeho nanebevstoupení nás také vtahuje spolu s Ním do plného společenství s Otcem. Svatý Augustin k tomu řekl: „Skutečnost, že Hlava nás předchází, je nadějí pro údy“ (Sermo 265, 1. 2).

Celý Kristův život je vzestupným pohybem, který – skrze Jeho lidství – zahrnuje a zapojuje celou realitu světa, pozvedá a vykupuje člověka ze stavu hříchu, přináší světlo, odpuštění a naději tam, kde vládla tma, nespravedlnost a zoufalství, aby dosáhl konečného vítězství Paschy, v níž Boží Syn „svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život“ (1. velikonoční preface).

Nanebevstoupení k nám tedy nepromlouvá o vzdáleném příslibu, ale o živém poutu, které i nás přitahuje k nebeské slávě, rozšiřuje a povznáší již v tomto životě náš horizont a stále více přibližuje naše myšlení, cítění a jednání kritériím Božího srdce.

Víme, kde je cesta této vzestupné pouti (srov. Jan 14, 1-6). Nacházíme ji v Ježíši, v daru jeho života, v jeho příkladech a učení, a vidíme ji také v Panně Marii a ve svatých – jak v těch, které nám církev dává jako univerzální vzor, tak v těch, které papež František rád nazýval svatými „ze sousedních dveří“ (srov. apošt. exhort. Gaudete et exsultate, 7), s nimiž prožíváme své dny - otcové, matky, prarodiče, lidé každého věku stavu, kteří se s radostí a odhodláním upřímně snaží žít podle evangelia.

S nimi, s jejich podporou a díky jejich modlitbám se i my můžeme učit den za dnem stoupat k nebi a zaměřovat své myšlenky – jak říká sv. Pavel – na vše, „co je pravdivé […], co je spravedlivé, […] co je milé“ (Flp 4, 8), a s Boží pomocí uvádět do praxe to, co „jsme slyšeli a viděli“ (v. 9), a tak v nás i kolem nás rozvíjet Boží život, který jsme přijali při křtu a který nás neustále táhne vzhůru, k Otci, a šíří ve světě vzácné plody společenství a pokoje.

Ať nám pomáhá Maria, Královna nebes, která v každém okamžiku osvětluje naši cestu a vede nás po ní.