papež František | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
8. neděle v mezidobí - C / Angelus - papež František (Neznečišťujme svět šířením jedu)

V evangeliu dnešní liturgie nás Ježíš vyzývá, abychom se zamysleli nad svým pohledem a řečí. Pohled a řeč.

Především se zaměřme na náš pohled. Pán říká, že riskujeme, když se soustředíme na to, abychom se dívali na třísku v oku svého bratra, aniž bychom si všimli trámu ve vlastním oku (srov. Lk 6,41). Jinými slovy, být velmi pozorný k chybám druhých, dokonce i k těm, které jsou tak malé jako tříska, a klidně přehlížet ty své, nepřikládat jim velkou váhu. Je pravda, co říká Ježíš: vždycky si najdeme důvody, abychom obviňovali druhé a ospravedlňovali sami sebe. A tak často si stěžujeme na věci, které jsou ve společnosti, v církvi, ve světě špatné, aniž bychom se nejprve ptali sami sebe a aniž bychom se zavázali změnit nejprve sami sebe. Každá plodná a pozitivní změna musí začít u nás samých. Když to neuděláme, ke změně nedojde. Ježíš vysvětluje, že tak je náš pohled slepý. A pokud jsme slepí, nemůžeme si nárokovat, abychom byli průvodci a učiteli druhých: slepý nemůže vést jiného slepého, říká Pán (srov. v. 39).

Drazí bratři a sestry, Pán nás vyzývá, abychom očistili svůj pohled. Především nás žádá, abychom se podívali do svého nitra a rozpoznali svou bídu. Protože pokud nejsme schopni vidět své chyby, budeme mít vždy sklon zveličovat chyby druhých. Na druhou stranu, pokud si uvědomíme své chyby a bídu, otevřou se nám dveře milosrdenství. A poté, co jsme se podívali do svého nitra, nás Ježíš vyzývá, abychom se dívali na druhé jako on – to je to tajemství: dívat se na druhé jako on, který nevidí především to špatné, ale to dobré. Takto se na nás dívá Bůh: nevidí v nás nenapravitelné chyby, ale vidí děti, které dělají chyby. Perspektiva se mění: nesoustředí se na chyby, ale na děti, které chybují. Bůh vždy rozlišuje člověka od jeho chyb. Vždycky člověka zachraňuje. Vždy věří v člověka a je vždy připraven odpustit chyby. Víme, že Bůh vždy odpouští. A vyzývá nás, abychom dělali totéž: nehledali v druhých zlo, ale dobro.Po pohledu nás dnes Ježíš vyzývá, abychom se zamysleli nad svou řečí. Vysvětluje, že ústa "vyjadřují to, co je v srdci" (v. 45). Je pravda, že ze způsobu, jakým člověk mluví, lze okamžitě poznat, co má na srdci. Slova, která používáme, vypovídají o tom, kdo jsme. Někdy však svým slovům nevěnujeme dostatečnou pozornost a používáme je povrchně. Slova však mají svou váhu: umožňují nám vyjádřit myšlenky a pocity, dát hlas obavám, které máme, a plánům, které chceme uskutečnit, dobrořečit Bohu i druhým. Svým jazykem však bohužel můžeme také živit předsudky, stavět překážky, útočit a dokonce ničit; svým jazykem můžeme ničit své bratry a sestry: pomluvy zraňují a pomlouvání může být ostřejší než nůž! V dnešní době, zejména v digitálním světě, se slova šíří rychle, ale příliš mnoho z nich vyvolává hněv a agresi, podsouvá falešné zprávy a využívá kolektivního strachu k šíření zkreslených informací. Diplomat, který byl generálním tajemníkem OSN a získal Nobelovu cenu za mír, řekl, že "zneužívat slova znamená pohrdat člověkem" (D. HAMMARSKJÖLD, Stopy cesty, 1992).

Zeptejme se tedy sami sebe, jaká slova používáme: slova, která vyjadřují pozornost, úctu, porozumění, blízkost, soucit, nebo slova, jejichž cílem je především vypadat před druhými dobře? A pak, mluvíme s mírností, nebo znečišťujeme svět šířením jedu: kritizujeme, stěžujeme si, živíme všeobecnou agresivitu?

Kéž nám Panna Maria, nad jejíž pokorou bdí Bůh, tichá Panna, k níž se nyní modlíme, pomůže očistit náš pohled a naši řeč.