Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
11. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Velmi se mi zalíbil proces, kdy něco malého, nepatrného, bezvýznamného samo o sobě, bez vnějšího přispění, s vlastní vnitřní silou vyroste do něčeho velikého a pro druhé přínosného. Kámen způsobí lavinu, malá dírka v přehradě potopu, mikroskopický vir epidemii, jedno lidské srdce změnu společenského paradigmatu. Jedno slovo Boží tvoří zemi i nebesa...

Samo a do krásy

Promluva 11. neděle Mezidobí B

V evangeliu, které nám dnešního dne církev nabízí, jsme slyšeli: „Ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak“ (Mk 4, 27). A o něco dále také: „Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší, než všecka semena na zemi“ (Mk 4, 31).

Kámen způsobí lavinu, malá dírka v přehradě potopu, mikroskopický vir epidemii, jedno lidské srdce změnu společenského paradigmatu. Jedno slovo Boží tvoří zemi i nebesa a stejné slovo se pak stává člověkem a totéž slovo, jednoho dne, byť jedinkrát vyslovené, dává ze své vnitřní moci a síly vzrůst Božímu království.

A my máme na Slově Božím také svůj podíl. Můžeme si být jisti, že cokoli vyslovíme a ucho druhého člověka to zachytí, zanechá v něm stopu, kterou nic nezavane či nesmyje. Platí to samozřejmě i pro naše jednání a to jak dobré, tak motivované sobectvím a zlobou.

Této skutečnosti, o které se snažím mluvit, říkáme odborně účast na Kristově prorockém úřadě. Katechismus o tom píše: „Laici jsou díky svému prorockému poslání povoláni k tomu, aby byli za všech okolností právě uprostřed lidské společnosti Kristovými svědky“ (KKC 942, nebo srov. 785).

Mnohokrát se mi potvrdilo, že jednoduché svědectví vlastního života, nebo s laskavostí a pochopením vyslovený názor, anebo nezištně podaná ruka se staly důvodem k zájmu a později obrácení nějakého životní smysl a naději hledajícího člověka. Jsem rád, že si připomínáme právě toto Ježíšovo učení.

Stojí za upozornění ještě na jeden aspekt tohoto podobenství. „Ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak“ Když velkoryse rozséváme Boží slovo, měli bychom pamatovat na trpělivost. Semeno má svůj rytmus růstu. Samo od sebe nepředběhne ani se neopozdí. Měli bychom to respektovat, když v těch, které máme rádi, semeno klíčí, roste, zraje, a nepředbíhat, čekat. Je to těžké, ale je to dlouhodobě výhodnější.

Takže rozsévejme dobré semeno Božího slova. Nestrachujme se, že by Bůh něco nechal padnout nazmar. A buďme trpěliví v doprovázení těch, ve kterých semeno již vyrůstá. Opatrujeme ho bedlivě.

Větev cedru

Promluva 11. neděle mezidobí B

„Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji, z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře. Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem“ (Ez 17,22-23).

Několikrát v životě jsem viděl cedr. Je podobný našemu modřínu. Na rozdíl od něho je však mohutnější a dožívá se většího stáří. V Bibli byl symbolem síly, ušlechtilosti a trvanlivosti. Asi si dokážeme představit, že ulomenou větev z tohoto stromu nemá smysl zasazovat, protože by nezapustila kořeny podobně jako třeba vrba. V podobenství o cedrové ratolesti o tom však slyšíme. Bůh je mocný, on dává růst i suché ulomené větvi, když chce. Bůh je schopen učinit z ničeho něco krásného, z planého ušlechtilé, ze slabého mocné: „Rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou“ (Lk 1,51b-53).

Proroctví Ezechielovo je povzbuzením všem ušlápnutým, všem, kteří se cítí dnes bezmocní, na okraji, neužiteční, neuznaní. Každý z nás je větví ušlechtilého stromu, ze které vyrůstá silný strom, který „dá své ovoce v pravý čas“ (Žl 1,3).

Před rokem jsem hovořil s jednou dívkou, která byla celá nešťastná. A že se nikomu nelíbí a že k ničemu není a že sestra byla vždy úspěšnější a že… a že… Před nějakým časem jsem ji potkal znovu. Doslova zářila po boku velice hodného a šikovného kluka.

Bůh si někdy dává na čas, ale co dělá, dobře dělá. „Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země“ (Jak 5, 7). Bůh je pánem času, často jedná ve skrytosti. Možná proto, abychom nechtěli jen polotovar, či nezralý plod. „A co není zralé, není dobré,“ říká moje máma. A má pravdu.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání | trpělivost

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

26. 5. 2019, 19. 5. 2019

Čtení z dnešního dne: Pondělí 20.5.

Sk 14,5-18; Jan 14,21-26

Komentář k Jan 14,21-26: Ježíš odkazuje na svého Otce a slibuje Přímluvce, Ducha svatého. Uvědomím si: když jedna božská osoba poukazuje v lásce na druhou, má to být vzorem i pro naše vztahy. Nabídka účasti na trojičním životě!