Šabaka Petr | Sekce: Kázání
Období během roku (cyklus B)
11. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka
Velmi se mi zalíbil proces, kdy něco malého, nepatrného, bezvýznamného samo o sobě, bez vnějšího přispění, s vlastní vnitřní silou vyroste do něčeho velikého a pro druhé přínosného. Kámen způsobí lavinu, malá dírka v přehradě potopu, mikroskopický vir epidemii, jedno lidské srdce změnu společenského paradigmatu. Jedno slovo Boží tvoří zemi i nebesa...
Samo a do krásy
Takže rozsévejme dobré semeno Božího slova. Nestrachujme se, že by Bůh něco nechal padnout nazmar. A buďme trpěliví v doprovázení těch, ve kterých semeno již vyrůstá. Opatrujeme ho bedlivě.
Větev cedru
Promluva 11. neděle mezidobí B
„Já vezmu ratolest z vrcholku vysokého cedru a zasadím ji, z vršku jeho koruny utrhnu snítku a zasadím na vysoko čnící hoře. Zasadím ji na vyvýšené hoře izraelské a vyžene větve, ponese plody a stane se nádherným cedrem“ (Ez 17,22-23).
Několikrát v životě jsem viděl cedr. Je podobný našemu modřínu. Na rozdíl od něho je však mohutnější a dožívá se většího stáří. V Bibli byl symbolem síly, ušlechtilosti a trvanlivosti. Asi si dokážeme představit, že ulomenou větev z tohoto stromu nemá smysl zasazovat, protože by nezapustila kořeny podobně jako třeba vrba. V podobenství o cedrové ratolesti o tom však slyšíme. Bůh je mocný, on dává růst i suché ulomené větvi, když chce. Bůh je schopen učinit z ničeho něco krásného, z planého ušlechtilé, ze slabého mocné: „Rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou“ (Lk 1,51b-53).
Proroctví Ezechielovo je povzbuzením všem ušlápnutým, všem, kteří se cítí dnes bezmocní, na okraji, neužiteční, neuznaní. Každý z nás je větví ušlechtilého stromu, ze které vyrůstá silný strom, který „dá své ovoce v pravý čas“ (Žl 1,3).
Před rokem jsem hovořil s jednou dívkou, která byla celá nešťastná. A že se nikomu nelíbí a že k ničemu není a že sestra byla vždy úspěšnější a že… a že… Před nějakým časem jsem ji potkal znovu. Doslova zářila po boku velice hodného a šikovného kluka.
Bůh si někdy dává na čas, ale co dělá, dobře dělá. „Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země“ (Jak 5, 7). Bůh je pánem času, často jedná ve skrytosti. Možná proto, abychom nechtěli jen polotovar, či nezralý plod. „A co není zralé, není dobré,“ říká moje máma. A má pravdu.
Autor: Šabaka Petr
