Duch svatý je Bohem působícím v nás. - archív citátů

Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
13. neděle v mezidobí /Stůl slova - Aleš Opatrný

13. neděle v mezidobí

Rozbor textu

1. čtení
2 Král 4,8-11.14-16a
Písmo zná několik vyprávění o narození potomka tam, kde nebyla už po lidsku naděje (Sára, Anna, Alžběta...). Boží muž, prorok, je i zde nástrojem milosrdného jednání Božího, přesněji jeho ohlašovatelem. A toto milosrdné jednání se děje v prostředí, které je sice pohanské, ale kde je hostu prokázána přízeň opravdu velkorysá..Tak i tento text svědčí o velikosti Boží, která se nedá spoutat žádnými hranicemi.


2. čtení
Řím 6,3-4.8-11
Text čtení je zkrácen, vypuštěné verše snad měly omezit potíže s výkladem. Ale dalo by se také říci, že k dobrému pochopení je třeba nejen přečíst vypuštěné verše, ale i části textu před i za naším úryvkem. Pavel vlastně nemluví především o křtu, jak by se mohlo zdát, ale především o tom, jak a čím je křesťan vymaněn z moci zla - to vyplývá z širšího kontextu (hlavně závěr páté kapitoly a začátek šesté).

K pochopení je asi dobré osvětlit některé výrazy, které Pavel používá.

Křest - v řečtině křtít znamená ponořovat (je to stejné slovo). Jestliže Jan křtil, je jasné, že ponořoval, a toto ponoření bylo znamením obrácení. Mluví-li Pavel o křtu, pokřtění, pak tím míní termín pro uvedení do křesťanství. A u Pavla je to vlastně vždy křest ve jménu Ježíše (nebo ve jméno Ježíše): to je víc, než "ponoření do Ježíše", je to ponoření do tajemství jeho vykoupení. Zatímco ekumenický překlad říká: "pokřtěni v Krista", má liturgický překlad "ponoření". Jedno i druhé potřebuje výklad.

Život - smrt, popř. žít - být pohřben, tedy mrtvý: u Pavla nejde o biologické skutečnosti. Živé, život, je pro něho to, co je Boží. Co se Bohu odcizilo, je mrtvé, je smrt.

Náš text je vlastně odpovědí s vysvětlením na otázku verše 1: "Máme dále žít ve hříchu?". Odpověď verše 2: "Nikoliv!" je dále rozvedena. Tedy v hříchu nemáme žít především proto, poněvadž jsme pokřtěni. Tento křest "v Krista Ježíše" (v Spasitele Ježíše) znamená osobní, pevné spojení s Ježíšem. Křest není jen něco, co se s člověkem děje, ale je to navázání osobního pouta s Ježíšem, které znamená pro člověka ochranu, péči, vymanění z neodvratné moci zla. Tak, jak umřel Ježíš, "umřel" v nás hřích, stal se neperspektivním, zbytečným, je deklarován jako neživý.

"Byli jsme pohřbeni" je voleno zřejmě jako kontrastní pojem k pozitivní výpovědi "byli jsme vzkříšeni". Kristus byl vzkříšen Otcovou slávou, totiž tím výlučným, jedinečně božským - proto byl v jeho smrti přemožen hřích nadobro a tato Otcova sláva se projevila ve křtu na nás. Také jsme byli vymaněni z moci zla = z moci smrti. Náš život už není jen o něco lepší (ctnostnější), ale je podstatně jiný - je (může být) životem z Krista. Je tedy už z jiného zdroje, a proto je jiné kvality.

Smrt = hřích, život = milost, a proto: je-li křtem člověk spojen s Kristem, nemusí být "ve smrti" - totiž hřešit, ale má a může naplno žít = být Boží. Být mrtvý hříchu znamená být "mrtvý smrti", tedy nemít s ním (hříchem) nic společného.

V 11 - doslovný překlad je "žijící Bohu v Kristu Ježíši" - a byl by lepší. Vystihuje totiž tu radikální novost a jinakost života křesťana, která není jen plodem jeho mravního snažení, ale která je tu proto, že je křesťan tím, kdo je ke Kristu blízce připojen.


Evangelium
Mt 10,37-42
Ježíš sebe sama v evangeliích sice nikde a nijak nevychvaluje, ale přesto ukazuje, že je jedinečný a že vztah toho, kdo v něho uvěří, musí být také jedinečný. Vztah k Ježíši má dokonce přednost i před tak samozřejmými vztahy, jako jsou vztahy k rodičům nebo rodičů k dětem. To není výzva k fanatickému odvrhnutí všeho, to je výzva ke správnému uspořádání hodnot. Druhá část řeči potom tvoří jakoby zrcadlový obraz k prvé části. Kdo jedná jako Ježíš, totiž stejně milosrdně a ohleduplně, dostane se před Bohem do dobrého světla. Odměna od Boha je v takovém případě velkorysá, přijímá-li totiž člověk s láskou a pozorností Ježíše nebo toho, koho on posílá.


K úvaze
Řím 6,3-4.8-11
Křest nebývá chápán příliš osobně. Bývá viděn spíš jako něco, co se s člověkem děje (smazává dědičný hřích), než jako to, co ho mění a hlavně co navozuje jedinečný vztah, a to ke Kristu a tím k církvi, Ježíšovu tělu. Křesťanova morálka má proto vycházet z jeho "bytí v Kristu", ne jen z příkazů nebo snahy dávat dobrý příklad.


Myšlenky k promluvě
Řím 6,3-4.8-11
Generace našich rodičů a prarodičů byla nezřídka motivována k dobrému křesťanskému životu velmi zvláštně: strachem. Strach z pekla, strach z věčného nezdaru, strach z odsouzení.... Pro toho, kdo bere Boha i svůj život vážně, to jsou samozřejmě mocné motivy. Jenže radosti nepřidají, spíš mohou člověka zatížit závažím celoživotních obav a nedůvěry. Strach není považován za dobrý motiv k jednání. Moderní psychologie nemá vzbuzování strachu moc ráda - a celkem právem. A tak soudobé hlásání (až na výjimky) postupuje jaksi z opačného pólu. Mluví o Boží lásce a velkorysosti, ujišťuje o ní. A jistě také právem. Zvídavý člověk si ovšem klade otázku: je to dostatečný motiv k náročnému životu křesťana, k životu, ve kterém se člověk má velmi důsledně vyhýbat hříchu, ve kterém se má navíc snažit žít aktivně dobro po vzoru Kristově? Málo platné, člověk je narušen hříchem a to se promítá do všeho jeho jednání.

Motivace k dobrému křesťanskému životu, kterou hlásá svatý Pavel, nezůstává ani u vzbuzování strachu, ani jen u ujišťování o Boží dobrotě. Ačkoliv mnozí bratři z evangelického tábora často odvozují náš křesťanský život - právě podle svatého Pavla - především z naší víry, právě Pavel vychází v mnoha svých úvahách i z něčeho jiného, a sice ze křtu. Křest je pro něho tím zásadním předělem, a ze křtu vyplývá ten nejzávažnější závazek pro vedení našeho života. Křtem totiž člověk vstupuje do ústředního tajemství Kristova života, totiž do jeho smrti a vzkříšení. A křtem je člověk jakoby "upsán" Božím věcem: nový život, který v Ježíši Kristu získal, je čistě Boží dar. Ten není ani zatížen hříchem, ani nějak vytvořen člověkem. Je to zdroj čistého Božího života, je to, použijeme-li obraz Janova evangelia - naroubování na zcela nový kmen, život z nové mízy tohoto kmene. A hlavně - je to Boží dílo v nás, ať už je člověk pokřtěn jako dítě nebo jako dospělý. A toto Boží dílo může plně působit, pokud se k němu člověk svou vírou připojí. Víra v Krista, jeho dílo a jeho poselství, může přivést člověka k tomu, abych neviděl v hříchu šanci. Aby rozpoznal, že hřích není jen něco, co je "zakázáno", ale co v každém případě život umenšuje, oklešťuje, ničí. A naopak - aby v tom, co ve křtu od Boha dostal, rozpoznal zdroj života, který se může v jeho životě dál a dál rozrůstat a nakonec vyústit v trvalé bytí u Boha, ve věčnou spásu.

Toto všechno je ovšem celoživotní náplní. Celý život budeme bojovat s hříchem, se vzmáháním se toho, co v nás už mělo zemřít. Celý život bude člověk svou vírou znovu a znovu říkat Bohu "ano", znovu a znovu volit život proti smrti, dobro proti hříchu. Tedy - bude takto celý život zápasit, když to s ním dobře dopadne. Dopadá to špatně, pokud se zápasem přestane. A dopadne to také špatně, pokud se bude domnívat, že už definitivně vyhrál a prohrát nemůže. Jednou, alespoň jednou v životě se musíme rozhodnout pro život z Krista, pro smrt tomu, co z Boha není, abychom byli Božímu životu otevření. Ale uskutečňování tohoto rozhodnutí, to je celoživotní úkol. V tomto životě s ním nikdy neskončíme. Jde však o to, abychom s tímto zápasem víry vědomě začali a chtěli v něm setrvat.

Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Středa 27.5.

SK 20,28-38; JAN 17,11B-19

Komentář k Jan 17,11b-19: Být ve světě – a přitom nebýt ze světa. Musím unést toto pnutí… Chci přitom naplňovat Ježíšovu úpěnlivou prosbu za jednotu?

Zdroj: Nedělní liturgie

Letnice, Svatodušní svátky...

(25. 5. 2020) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)…

Den modliteb za církev v Číně (24.5.)

(22. 5. 2020) Prosby za dar vytrvalosti pro bratry a sestry v Číně...

Den modliteb za pronásledované křesťany

(22. 5. 2020) Každý rok se o 6. neděli velikonoční připomínají naši pronásledovaní bratři a sestry po celém světě.

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko (+ 23. 5. 1951)

Emil Kapaun - kněz s černou páskou přes oko  (+ 23. 5. 1951)
(22. 5. 2020) Emil Kapaun byl americký katolický kněz s českými kořeny, který zahynul v zajateckém táboře v Severní Koreji v roce…

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)

Svatá Rita - patronka v beznadějných situacích (22.5.)
(21. 5. 2020) Odkaz svaté Rity je výzvou k oddanosti Kristu Spasiteli - zdroji smíření.

21.5. bl. Franz Jägerstätter

(19. 5. 2020) Franz Jägerstätter byl rakouský farmář, který který nesouhlasil s nadvládou nacistů…

Život plný překážek, protivenství a hledání: Klement Maria Hofbauer Dvořák (svátek 20.5.)

(19. 5. 2020) * 1751, Tasovice u Znojma + 1820, Vídeň, Rakousko

Světový den sdělovacích prostředků

Světový den sdělovacích prostředků
(18. 5. 2020) Světový den sdělovacích prostředků se připomíná vždy na 7. velikonoční neděli, neboli týden před Slavností seslání Ducha…

Nanebevstoupení Páně

(18. 5. 2020) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

www.scjinfo.cz