Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
16. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Pánovy pastviny

Ano, Pane, přijímám tvou vůli. Důvěřuji ti, že když jsi různé zbloudilé ovce shromáždil ne na mých ale na svých pastvinách, víš, co děláš, a že podle své vůle nás jednou shromáždíš do jednoho stáda a jednoho ovčince (srov. Jan 10,16). 

Odpočiň si

Promluva 16. neděle mezidobí B

„Ježíš jim řekl: ‚Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!‘ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst“ (Mk 6,31).

Nepochybně všichni jsme se zúčastnili nějakého koncertu v kostele. Od jiných veřejných produkcí se události v domě Božím liší tím, že máme bázeň tleskat. Jako kdyby potlesk byl něčím velice rušivým. Jsou samozřejmě situace, které i v kostele žádají katarzi, takže mocný aplaus je na místě, vždyť i žalmista zpívá: „Lidé všech národů, tleskejte v dlaně, hlaholte Bohu, plesejte zvučně“ (Žl 47,2). Nedávno jsem byl svědkem potlesku, jako projevu skrytého protestu proti domnělému znevážení hudebního vzdělání varhaníka. Skandální. Komu slouží ten varhaník? Pochopili ti, co mu tleskali, že jeho hraní není pro slávu jeho? Při bohoslužbě, vyjma výše uvedených výjimek, by měl tleskat jedině Bůh. Naše služba vede ke ztišení a pokornému přiznání: „Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit‘“ (Lk 17,10).

Píšu o tom proto, že mne k tomu vede rozjímání nad veršem evangelia, který jsem citoval v úvodu. Po zdařilé misii, Ježíš odvádí své unavené, šťastné apoštoly plné dojmů na opuštěné místo. Mimo potlesk „divůchtivého“ davu, mimo obdivné pohledy, mimo doslech upřímných i licoměrných pochval, mimo kvantitu dalších služeb.

Apoštolové jsou voláni, aby mezi sebou, v kruhu připomínající rodinu, sdíleli své objevy Boží moci, kterou zprostředkovali, aby zakusili radost ze společenství a jednoho díla na vinici Ježíšově: „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“ (Žl 133,1).

A snad se tento vzorec netýká jen apoštolů, jejich nástupců biskupů a jejich pomocníků kněží či jáhnů, ale každého z nás. Manželé by mohli jeden druhému dopřát volno, odpočinek, klid: „Jdi si odpočinout, chodíš do práce, večer se učíš s dětmi, po nocích žehlíš a o víkendech dřeš.“ Někdy by neškodilo, kdyby prarodiče sami pohlídali svá vnoučata, aby „ti mladí“ mohli jet duchovně načerpat. A starší chápající děti by také někdy mohli vyjít svým rodičům vstříc a podat bez řečí pomocnou ruku. (A někde i děti dřou do úmoru bez ohledu na nějakou rodičovskou vděčnost.)

Nepostihnu všechny příklady pro pochopení, že máme být všímaví, pozorní, jak říká apoštol Petr ve svém listě: „Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte“ (1 Pt 3,8-9). Nebo apoštol Pavel: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Flp 2,3).

Ale možná se tak děje, možná nosím „dříví do lesa“.