Každý ať Krista následuje podle své životní situace a tomu odpovídající formou. - archív citátů

Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus A)
2. neděle po narození Páně / Stůl slova - Aleš Opatrný

2. neděle po narození Páně

Rozbor textu

1. čtení
Sir 24,1-4. 12-16
Tento text máme možná v paměti z formuláře mariánských svátků. Slova o Boží moudrosti uplatňovala v přeneseném smyslu už dávno církev o Panně Marii. V liturgii dnešní neděle jsou však použita v původním smyslu a to jako slova o ztělesněné Boží moudrosti. Tato ztělesněná moudrost Boží je ztotožňována, pochopitelně, s Božím Slovem, tedy s Božím Synem, existujícím od věčnosti. S tím, "v němž bylo stvořeno všechno" (srov. Kol 1,15-17). S tím, o kterém mluví dnešní evangelium, tedy se Slovem, které bylo na počátku.

Pokud ztotožníme moudrost z tohoto úryvku s Ježíšem, není výklad nesnadný. Pokud se budeme chtít zabývat hypostatizovanou moudrostí, dostaneme se na plodné, křehké a velmi náročné pole, které ovládá spíš teologie křesťanského východu ve svých sofiologických tématech.


2. čtení
Ef 1,3-6.15.18
I v tomto úryvku, jehož výklad by vydal na celou rozsáhlou kapitolu, je ukazován Ježíš jako ten, kdo je od věčnosti (V4). A v něm spočívá i naše odvěké vyvolení (V5). Souvislost a spojitost křesťanů a Krista, hlavy a těla, je tak protažena nejen do věčné budoucnosti, ale i do věčné minulosti. Tím může být posílena naše důvěra v moc a sílu Božího vyvolení tváří v tvář mocnostem zla a naší neschopnosti a malosti.

K pochopení těchto velkých věcí je ale nezbytně třeba Božího přispění, jeho Ducha a proto tato obdarování Pavel svým křesťanům vyprošuje.


Evangelium
Jan 1,1-18
Je nemožné tento text zde souvisle vykládat. Literatury o něm je samozřejmě mnoho. Užitečné však může být pro každého, když se zastaví u několika důležitých a k pochopení ne tak nesnadných bodů.
V 1 - především je třeba vidět Ježíše jako toho, kdo byl na počátku, přede vším, kdo se nedostává na scénu až po hříchu lidí, až jako ten, kdo je tu jen proto, aby zachránil to, co člověk pokazil. Ježíš tu jistě proto je, ale nejen proto.

V 2 - že je toto slovo Bůh a současně je u Boha, nás nepřekvapí, pokud máme zažitu víru v Trojici. Ale nesnadné místo k vyložení to samozřejmě je a bez filozofického aparátu se zde neobejdeme.

V 3 - vyjadřuje totéž jako Kol 1,15-17.

V 4-5 - život a světlo, které zlo nezničilo, tma nepohltila, je zdrojem naděje pro všechny časy a všechny generace.

V 12 - zde je vrcholné zaslíbení pro nás, které se na nás uskutečnilo a uskutečňuje. Přijetí a víra v Ježíše dává moc státi se Božími dětmi. Tedy zcela mění naši situaci a to v perspektivě nejen časnosti, ale i věčnosti.

V 14 - přebývání, doslova ubytování Slova uprostřed nás znamená proměnu situace lidstva. Boží slovo - Ježíš - se totiž neubytovalo jen nějak na světě, ale přímo v lidstvu. On patří tedy k lidstvu navěky - a lidstvo k němu.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Zatímco mnoho a mnoho matematických, filozofických nebo sociologických problémů může být obyčejnému člověku cizí, Ježíšova postava mu cizí být nemusí a nemá. To ovšem neznamená, že Ježíš, který je nám ve svém lidství bezesporu blízký, nám musí být ve svém lidství i božství snadno pochopitelný. Ostatně ani naši bližní nám nejsou vždy pochopitelní, a to jsou opravdu jen a jen lidmi.

Liturgie vánočního okruhu nám staví před oči jak Ježíšovu lidskou pozemskost, tak jeho nebeskou odvěkost i věčnost. Mluví tedy o něčem, co je jednak pro nás pochopitelné, a současně o něčem, co ve své plnosti naše představy naprosto přesahuje. Přesto nemůžeme vše zjednodušit tak, že bychom si buď zařadili Ježíše jen mezi ty, které bez problémů chápeme, nebo tak, že bychom ho zařadili do oblasti naprosto nepochopitelných úkazů.

Začněme tím, že Ježíš je blízký. Je to ten, kdo se nám opravdu podobá ve všem, kromě hříchu, kdo se narodil podobně jako my ze ženy, ale kdo nemá svůj původ jen v tomto světě. Ježíš má svůj původ v Bohu. Tedy u toho, kdo je větší než čas, než dějiny, než naše země, než celý vesmír. A právě proto nám může Ježíš pomoci: protože je jedním z nás, a přece není jen jako my. Protože je z Boha, a přesto není nijak od nás hříšníků podle svého lidství oddělen.

Jak s těmito velkými skutečnostmi má člověk v obyčejném životě naložit? Jistě tak, jak nás vede evangelium, jak se nechali vést apoštolové. Ti nejdřív poznali Ježíše jako toho, kdo jim o jejich vlastním životě, o světě i o Bohu mohl říci mnohem víc a důležitější věci, než sami věděli. Ježíš je tak zaujal, že se s ním vydali na cestu. Začali se od něho učit. A pomalu začali poznávat, kdo on vlastně je. Nejdřív je zaujal, nejdřív si ho zamilovali - a potom, touto cestou, se jim začalo objevovat víc a víc tajemství jejich života; nebo řečeno z druhé strany: teprve těm, kdo byli Ježíšem zaujati, kteří ho měli rádi, mohl Bůh sdělovat hluboká tajemství svého života, hluboká tajemství Božího bytí.

Jde tedy o to chodit s Ježíšem a nikdy neuzavřít proces poznávání Ježíše. Nikdy se neuzavřít tomu, k čemu nás Duch Boží vede. Neuzavřít se slovům Písma ani formulacím církve, které jsou pro nás teď složité a nepochopitelné. Nikdy na zemi nepochopíme všechno. Ale vždy můžeme chápat víc a víc. A k tomuto víc a víc, ne jen k opakování líbezných a třeba i trochu nasládlých koled, nás o vánoční době vede liturgie církve.

Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2019) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"
(18. 10. 2019) V říjnu 2019 zve papež František všechny pokřtěné křesťany ke slavení Mimořádného misijního měsíce. Více o našem…

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem
(17. 10. 2019) 8.–9. listopadu 2019 rekolekce na téma Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života pořádá Pastorační…

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)
(17. 10. 2019) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2019) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2019) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2019) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný
(10. 10. 2019) Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat…

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7. 10. 2019) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…