Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
21. neděle v mezidobí B / Petr Šabaka

Svoboda

„Ježíš řekl Dvanácti: ‚I vy chcete odejít?‘“ (Jan 6,67).

Ježíšovu výzvu je možné chápat jako manifest svobody. Dovoluje učedníkům v něho nevěřit, odejít, hledat smyslu-plnost života jinde. „Svoboda je risk,“ píše ve svém komentáři k nedělním textům Gianfranco Ravasi a poznamenává, že „svoboda je srdcem víry a morálky.“

Vrcholem svobody je přijetí Božího zákona, přijetí svého místa ve stvořeném světě a velkorysá služba Bohu ať přímo skutky zbožnosti, jako i skrze konání dobra druhým lidem.

Je jasné, že se prakticky celý život učíme svobodě a její „sestře“ odpovědnosti. Vzpomínám si, jak jsem se učil jezdit na kole. Moje máma mne nejprve držela za řídítka a sedlo, abych se učit držet rovnováhu. Později mne držela jen jednou rukou pod sedlem, abych se učil spoléhat na sebe. Pamatuji si ten moment, kdy jsem zjistil, že jedu úplně sám. Bylo to z takového kopečka. Velice jsem se vylekal a málem jsem se vyboural. Vše dobře dopadlo, na kole jezdím takřka denně. A snažím se jezdit odpovědně.

Blahoslavený Jan Pavel II. ve své encyklice o základech morálního učení církve Veritatis splendor cituje stať II. vatikánského koncilu: „Důstojnost člověka tedy vyžaduje, aby jednal podle vědomé a svobodné volby, to znamená hýbán a podněcován z nitra osobním přesvědčením, a ne ze slepého vnitřního popudu nebo pouze z vnějšího donucení. Této důstojnosti člověk dosahuje tím, že se osvobozuje z každého zajetí vášní, směřuje k svému cíli svobodnou volbou dobra a účinně a s vynalézavou přičinlivostí si obstará vhodné prostředky“ (Veritatis splendor, 42; Gaudium et spes, 17).

Biblickým zakotvením myšlenky posledního všeobecného koncilu by mohla být epizoda prvního čtení, kdy Jozue na konci procesu osvobození Izraele z egyptského otroctví (podobně jako Mojžíš pod horou Sinaj) staví lid před volbu víry. Nenutí, ale dává příklad: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu“ (Joz 24,15).

Český morální teolog Karel Skoblík učí, že pravá svoboda není volba mezi dobrem a zlem: „Ke skutečné svobodě totiž možnost rozhodnout se pro zlo nepatří – jinak by Bůh nebyl svobodný. Volba hříchu – jako volba prožívaná někdy velmi intenzivně, představuje paradoxně výpadek skutečné svobody, a to jako důsledek mylnosti lidského rozumu“ (SKOBLÍK Karel, Přehled křesťanské etiky, Praha 1997, s. 61). Ježíš vyvádí člověka z otroctví hříchu, osvobozuje ho pro konání dobra a pro důstojnost svobodného dítěte Božího.

Pomyslné životní jízdě na kole se učíme celý život. Když se stáváme dospělými a naše dětská víra, víra vázaná na důvěru rodičů, se proměňuje. Bůh sám přebírá přímou zodpovědnost za úkol pomáhat nám držet rovnováhu. On je tím, kdo vetkal do svého stvoření řád, harmonii vztahů, ale i prostor naší svobody. Prostřednictvím jeho milosti poznáváme toto moudré uspořádání, učíme se mu, svobodně se pro ně rozhodujeme.

Nedá mi, abych krátce nepřipojil závěrečnou doušku odkazující na ducha druhého čtení dnešní liturgie slova. Nedávno jsem dostal zprávu: „Jestli mi (jedno děvče) neodepíše a nebude se mnou chodit, zmlátím ji a pak se zabiju!“ Láska se nedá vynutit, láskou nelze vydírat, láska je vrcholem svobody, je „svorníkem dokonalosti“ lidského bytí a všech vztahů.