Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
25. neděle v mezidobí B / Služba, nebo objetí?

1. čtení Mdr 2,12.17-20

Bezbožníci řekli: 12"Číhejme na spravedlivého, 17podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. 18Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. 19Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. 20Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."



Tento úryvek z knihy Moudrosti (1. stol. př. Kr.) líčí s obzvláštní přesností Ježíšovu situaci: je Boží Syn (v. 13.18) a zná Boha (v. 13), je živou výčitkou pro svůj lid (v. 14), je pro svoji důvěru v Boha mučen a odsouzen (v. 18-20). A přece autor myslel obecně na každého zbožného člověka, který je pro svoji víru lidmi pohrdán a pronásledován (jak to prožívali Židé v diaspoře). Ježíš nesl utrpení všech těch, kteří před ním i po něm byli kvůli své víře pronásledováni.





Mezizpěv Žl 53

Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, - svou mocí zjednej mi právo! - Bože, slyš moji modlitbu, - popřej sluchu slovům mých úst! *

Neboť povstali proti mně zpupní lidé, - násilníci mi ukládali o život, - na Boha nebrali ohled. *

Hle, Bůh mi pomáhá, - Pán mě udržuje naživu. - Budu s radostí přinášet oběti, - chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré. *





2. čtení Jak 3,16-4,3

Milovaní! 16Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. 17Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. 18Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost. 4,1Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. 2Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. 3Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.



Moudrost je v Bibli praktická ctnost, která se projevuje moudrým jednáním: člověk obdařený moudrostí (Boží) nastolí vztahy plné mírnosti a milosrdenství vůči nepřátelům, vztahy plné dobroty a nezaujatosti vůči všem.





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Bůh vás povolal kázáním evangelia, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.



Evangelium Mk 9,30-37

30Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. 31Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." 32Oni však tomu slovu nerozuměli, ale báli se ho zeptat. 33Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" 34Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. 35Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech." 36Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: 37"Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."



Na první pohled zde máme dva nesouvisející úryvky (předpověď utrpení a ponaučení o pokorné službě všem lidem). Ve skutečnosti jsou to texty velmi úzce propojené: ten první je základem druhého. Ježíšovo ponížení (v utrpení a smrti) je vzorem pro apoštoly: oni se zrovna tak mají ponížit (a snížit) až k nejmenším.



K hlubšímu porozumění textu

30-32 Opakuje se předpověď utrpení z 8,31. Rovněž se opakuje nechápavá reakce učedníků (předtím takto reagoval jenom Petr). Přikázané mlčení je opět ozvěnou tajemství Mesiáše: Kristus nestojí o lacinou popularitu, ani nechce být zdržován na cestě.

Výraz "vydat někoho do rukou" může mít obyčejný "forensní" (soudní) smysl (Sk 21,11; 28,17), anebo "teologický" (2 Kr 21,14). Zde máme tento druhý smysl, který podtrhuje Boží jednání. Zvláštnost tohoto výroku je v tom, že Syn člověka bude vydán do rukou člověka (slovní hříčka v řeckém textu): tedy ne do rukou pohanů, nepřátel, Římanů. Tato výmluvná slovní hříčka zdůrazňuje "skandál" utrpení Páně: Bůh svého vyvoleného vydává brutální moci lidí.

33-35 Právě na cestě, která vede k místu ponížení, se učedníci dohadují o to, kdo je větší. Pozdní rabínská teologie rozdělila obyvatele nebe do sedmi tříd a vedla diskuse o tom, kdo se dostane do nejvyšší třídy. I kumránská komunita si představovala "posmrtný život" přísně hierarchicky.

Úvahy učedníků byly zřejmě inspirovány pohledem na Ježíšovu slávu při proměnění - díky tomu v nich ožila touha po slávě. A jejich zkreslené představy o Božím království zavdaly příčinu k těmto dohadováním. Tyto verše silně prozrazují, nakolik učedníci nepochopili budoucí Ježíšův úděl - namísto ponížení (po stopách Mistra) jim leží na srdci povýšení. Výrok "kdo chce být první, ať je služebníkem všech" uvádí do správných mezí jejich touha "po vysokých postech" - touha "být v čele" je správná, pokud je zároveň touhou "být posledním", k dispozici všem. Učedníci jsou tak vybízeni, aby následovali Mistra v ponížené službě všem. List Polykarpův nazývá Pána "služebníkem všech".

36-37 Objetí je výrazem lásky. Toto gesto muselo překvapit učedníky mnohem více než nás. V tehdejší společnosti byl běžný neutrální až negativní (opovržlivý) vztah k dětem, které stály na okraji (a nebyly "středem pozornosti a péče dospělých" jako v současnosti). Ježíšovo gesto je tedy revoluční a symbolizuje nezištnou lásku (pokornou službu) k posledním a opovrženým. Místo sobeckého hledání výhod je třeba se ujmout těch, kdo nemají privilegia - ne "seshora", ale objetím lásky.

Přijmout "nejmenší" a "opovržené" v Kristově jménu pak znamená přijmout tyto lidi kvůli jejich přináležitosti ke Kristu - a logicky v takovém případě je přijímán samotný Kristus (v pozadí je opět židovské pravidlo: poslaný zastupuje toho, kdo posílá).



Společné rysy prvního čtení a evangelia

První čtení a evangelium se překrývají jen částečně: ponižující a násilné usmrcení Božího vyvoleného.





K úvaze

A znovu je tu vděčné kazatelské téma "být poslední"… Téma otřepané, někdy žité, jindy představované v různých karikaturách. V jakých? Podívejme se blíž.

"Být poslední" rozhodně neznamená považovat se za nejhoršího ze všech, "nehodného", po kterém druzí mají šlapat. Taková představa pokorného křesťana je neslučitelná s evangeliem. Vždyť tady se mluví o posledním místě ve službě, ne v hodnocení sama sebe!

Jiná špatná aplikace tohoto textu se týká "přehorlivých" ve službě. Takový slouží do roztrhání, ale "nezasluhuje si", aby mu druzí vůbec věnovali pozornost - natož aby mu ulehčili břemeno služby. Takovému by Ježíš asi řekl: "Nech se obsloužit". Není to překroucení evangelia? Ne, vždyť jednoznačná výzva "buďte posledními", chápaná "sic et simpliciter" (takhle jednoduše bez "dovětků"), je v evangeliu adresována ambiciózním "karieristům", usilujícím o "nejlepší posty". Ale zdaleka ne všichni lidé jsou stejného ražení jako apoštolové. "Kariéristé" proto potřebují vyvážit svoji ctižádost "ponížením se" k druhým, kdežto "obětavci" potřebují osvobozující slovo "nech se obsloužit". Je to slovo osvobozující od chomoutu, že oni mají jenom sloužit a nic nepřijímat. Paradoxně pro "službychtivé" lidi je pokořující nechat se obsloužit. Ale právě toto oni potřebují - konkrétně (tj. skrze jiného člověka) si uvědomit, že jsou těmi potřebnými, a ne těmi silnými a soběstačnými, kteří druhým jen rozdávají. Navíc výzva "nech se obsloužit" je křesťanská i z toho důvodu, že my všichni tvoříme jedno tělo, kde jsou jednotlivé údy na sebe odkázané: ruka nemůže říct oku "nepotřebuji tě!". Ti, kdo "jsou poslední" ve službě, se mají naučit "být poslední" tím, že potřebují službu druhých!

Další karikatura je povýšená služba, dávání "s vědomím vlastní nadřazenosti", ba někdy právě na důkaz této nadřazenosti. Je to jen "chladné dávání", mechanické. A proti takovému pojetí služby mluví ono prosté Ježíšovo gesto objetí - symbol ne "jakékoli pokorné služby", ale služby v lásce, ba dokonce ve vroucí lásce k druhému. Vždyť objetí je znamením hluboké něžnosti!

Kdybychom chtěli mít nefalšovanou ikonu "evangelní služby", pak bychom snad nenalezli lepší než ikonu matky, která se stará o své dítě se samozřejmostí a nezištností: pro ně "probdí" i noci… A v jejím případě to není "služba", ale objetí.
Jdi a čiň totéž!





K aplikaci

1. Přečti si celý odstavec Mdr 2,12-20 a přemýšlej, která slova se naplnila na Kristu.

2. Počínaje první kapitolou listu Jakubova hledej, jak autor píše o moudrosti.

3. Kterou "službu" vykonáváš? Dokážeš porovnat svůj styl služby s "ideálem evangelia"? Pros o to, aby tě Ježíš vyučoval svému životnímu stylu, svému stylu služby - právě tam, kde žiješ.