V naději máme jistotu, že  nesměřujeme do nějaké do temné propasti,  - archív citátů

Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus C)
28. neděle v mezidobí - C / Stůl slova - Aleš Opatrný

Zastává-li člověk automaticky požadující postoj k životu (nebo vůči Bohu), připravuje se o jednu velice důležitou dimenzi života: Přestává být obdarován.

28. neděle v mezidobí - C

Rozbor textu

1. čtení
2 Král 5,14-17
Ještě důrazněji než dnešní evangelium ukazuje starozákonní čtení uzdravení jako Boží akci, která vede k víře. Náman, pohan, poznává podle svého uzdravení, že Hospodin je jediný Bůh. Prorok sám uzdravení nezpůsobil, ale přivedl Námana k důvěře v Hospodina, což bohužel se do našeho úryvku nevešlo.

Uzdravený Náman pak ukáže svou vděčnost tak, jak to bylo tehdy obvyklé - obětováním celopalů Hospodinu. K tomu si odváží prsť ze země Hospodinovy, protože tehdy byla božstva spojována především s určitými územími.

Odmítnutím osobního daru neukazuje prorok snad skromnost, ale ukazuje na původce uzdravení - Hospodina, kterému měla být prokázána vděčnost.


2. čtení
2 Tim 2,8-13
Pavel pokračuje v dodávání odvahy Timotejovi. Nijak nezastírá obtíže apoštolského poslání včetně svého věznění. Nadějí je mu ale Kristovo vzkříšení a náš podíl na něm. Tento podíl závisí na naší (nejisté) věrnosti a na zcela spolehlivé věrnosti Kristově.

Verše 11-13 jsou zřejmě starokřesťanským liturgickým hymnem, kterým náš úryvek vrcholí.


Evangelium
Lk 17, 11-19
V 12-13 - malomocní byli vyloučení ze společenství Izraele. Museli se zdržovat mimo lidská sídla a nemohli se zúčastnit života společenského a náboženského

V 14 - uzdravení z malomocenství (nebo z vyrážky, která ho připomínala) musel konstatovat podle Tóry kněz. Teprve potom se mohl nemocný vrátit do pospolitosti Izraele. Ve chvíli, kdy se malomocní vydali k této „kontrole“, tedy ve chvíli, kdy uvěřili, že je Ježíš uzdravil, byli očištěni.

V 15-16 - to nebyl jen vděčný člověk. Byl to vyznavač, který velebil Boha slovy i činem. Padl Ježíšovi k nohám, udělal ten typ klanění, který patřil jen Bohu, a tak vyjádřil, že ho v Ježíši uzdravil Bůh. Oprávněně tedy vzdal Ježíšovi božskou poctu. A k zahanbení posluchačů - z nichž mnozí Ježíšovi nevěřili - byl tento člověk Samařan, tedy „jinověrec“.

V 17-18 - ti ostatní uvěřili v uzdravení a tím to končilo. Proto se nevrátili. Samařan uvěřil, že se v Ježíši setkal s Bohem a vyjádřil to, došel tedy k cíli. Protože u Ježíše nejde jen o zdraví jako takové, ale o nalezení Boha a o dosažení záchrany:

V 19 - zde je to právě vyjádřeno: víra vedla nejen k uzdravení, ale k uvěření v Mesiáše, tedy ke spáse.


K úvaze
Má-li si člověk dobře poradit se všemi texty Nového zákona o uzdravování, musí si uvědomit, že uzdravení je v Písmu vždy projevem suverénní moci Boží, že to není výsledek magického konání uzdravovatele, že to není také kousek, vykonaný pro obdiv publika a že hlavně v Novém zákoně je každé uzdravení projevem nástupu mesiášského času, je překonáním moci zla a hříchu. I když je pro nás neudržitelné vidět v nemoci okamžitý a konkrétní trest za hřích (tento pohled odmítá i evangelium), je třeba vidět, že jakýkoliv nepořádek v řádu stvoření a tedy nemoc na prvním místě, byl chápán jako důsledek hříchů lidí všeobecně, jako projev moci zla, která na člověka „může“ od té doby, kdy se člověk vytrhl z moci Boží - z ráje, a skrze hřích začal hospodařit „po svém“.

Probereme-li jednotlivé motivy, které text obsahuje, pak motiv vděčnosti není zdaleka jediným a nestojí tu už vůbec jako samostatné téma. Mohli bychom spíš říci, že je to poučení o správném vztahu k Ježíši a k Bohu a navíc je to nadějeplný text ukazující, že nejen vyřazení malomocní, ale i ten, kdo je navíc „vyřazen“ pro své jinověrectví, totiž Samaritán, má u Ježíše naději. Především je odmítnuta každá samozřejmost nároků vůči Bohu. Vše, co je od Boha - a překonání hříchu zejména - je dar, tedy ne něco, nač by měl člověk samozřejmý nárok. Záchrana pro člověka pak je nejen tam, kde je mu pomoženo, ale spíš tam, kde se otvírá správný a tedy pravdivý vztah mezi člověkem a Bohem.


Myšlenky k promluvě
Lk 17, 11-19
Je zřejmé, že pro poučení ze společenské výchovy, že je totiž třeba poděkovat, nám toto evangelium vyprávěno není. Nemluví se zde v prvé řadě o vděčnosti, ale o víře a o Božím daru. A o nárocích člověka před Bohem.

Všichni zmínění malomocní přistupovali k Ježíšovi s důvěrou. Všech deset od něho čekalo uzdravení. Ale těch devět Izraelitů to zřejmě bralo jako něco, nač mají nárok. Patří k vyvolenému národu, platí pro ně zaslíbení daná otcům. A jsou-li uzdraveni, pak je podle nich všechno v pořádku, dostali, nač mysleli, že mají nárok. Drsně řečeno: jaképak chválení Boha, když on udělal vlastně to, co (podle nich) byl povinen udělat. Když si vzpomeneme na evangelium minulé neděle, vidíme, že postoj těch uzdravených znamená obrácení věci naruby: zatímco člověk, když vykoná, co od něj očekává Bůh, nemá čekat od Boha díky. „Je jenom služebníkem“, staví těch deset uzdravených do podobné role Boha - jakoby jemu nebylo třeba děkovat, když udělá, co měl udělat, „jakoby on byl jenom služebníkem“. A záměna role Boží za lidskou a lidskou za Boží, provedená člověkem, je vždycky špatná. V pohledu Ježíšově není postoj těch uzdravených a Boha nechválících malomocných uznán za víru. Víra je až tam, kde člověk vidí Boha a jeho věci správně, tedy Boha jako dárce a ne jako někoho, kdo je nám zavázán či podřízen. Zatímco v prvním případě jde jen o vztah jaksi funkční - „zajímáš mne jen potud, pokud vykonáš to, co od tebe čekám“, jde v případě Samaritána o vztah oboustranně plný, obousměrný, hodný bytostí schopných lásky. A navíc - Samařan se cítí být obdarován, ne jen „obsloužen“, je tedy bohatší!

Zatímco tenkrát zaujímali ten samozřejmě požadující vztah Židé vůči Bohu s odvoláním se na své vyvolení, tedy ze sebevědomí vyvoleného národa, je dnes celá věc poněkud posunuta. Zdá se totiž, že dnes zaujímají lidé samozřejmě požadující postoj vůči Bohu a vůči životu jen ve jménu svého lidství. Požadavky na zdraví, na život, na úspěch a podobně jsou stavěny bezpodmínečně, jsou označovány jako práva. Chápe-li člověk ve vztahu k člověku nárok na život, zdraví, práci atd. jako své právo, je to v pořádku. Ale chápe-li to tak vůči Bohu či vůči životu jako celku, pak to zřejmě tak v pořádku není. Nejen proto, že to prostě „nefunguje“ (člověk nedostává tyto dary vždy tak, jak by chtěl), ale také proto, že to není pravda a že to tedy člověku zkresluje pohled na život jako celek. Člověk přece není tvůrcem a dárcem života, zdraví, atd. Je stvořením, ne stvořitelem. Nemůže se tedy stavět jako ten, komu je všechno zodpověděno. A navíc: zastává-li člověk tento automaticky - požadující postoj k životu (nebo jako křesťan vůči Bohu), připravuje se o jednu velice důležitou dimenzi života: Přestává být obdarován. Jeho život se podobá spíš výsledku splněného nebo nesplněného plánu, než něčemu, co je neseno pocitem obdarování a vděčností, která člověka neponižuje, ale která dělá teprve jeho životní postoj úplný a pravdivý.

Vraťme se znovu k našemu textu. O zachraňující víře se mluví jen u Samařana. Ne proto, že by věřil víc než ostatní v Ježíšovu uzdravující moc, ale proto, že on pochopil svůj vztah k Ježíši a k Bohu správně, úplně - věděl, že mu Bůh není ničím zavázán, ale že ho přes to obdaroval. Srovnání evangelia minulé neděle s tímto evangeliem nám ukazuje celou věc ještě názorněji: pozice nás, služebníků, je zcela jiná, než pozice Boha - tvůrce. Nelze je zaměňovat. A z jejich respektování vychází teprve správný a člověka obšťastňující vztah s Bohem.

Čtení z dnešního dne: Pátek 13. 12. 2024, Pátek po 2. neděli adventní

Iz 48,17-19;

Komentář k Mt 11,16-19: I dnes slyšíme kritiku na představitele církve. Ježíš – dokonalý ve svém božství i lidství – ať je naším měřítkem!

Zdroj: Nedělní liturgie

Vánoce - info, texty, koledy, zamyšlení, omalovánky...

Vánoce - info, texty, koledy, zamyšlení, omalovánky...
(20. 12. 2024) Informace o Vánocích, biblické texty, koledy a noty ke stažení, recepty, texty k zamyšlení, materiály pro…

Jan od Kříže (svátek 14.12.)

(10. 12. 2024) Neměl dar humoru, neměl vůdcovské a organizační vlohy, nebyl strhujícím kazatelem, byl malé postavy... Zemřel 14. 12.…

Evangelizujte prostřednictvím médií

Evangelizujte prostřednictvím médií
(6. 12. 2024) Papež František se setkal se členy multimediálního kanálu „El Sembrador Nueva Evangelización“, poděkoval jim…

Svatý Mikuláš - materiály pro děti

Svatý Mikuláš - materiály pro děti
(5. 12. 2024) Podklady pro práci s dětmi: vyprávění s obrázky / katecheze / rébusy, luštěnky, bludiště / omalovánky / vyrábění,…

Mikuláš (6.12.)

Mikuláš (6.12.)
(5. 12. 2024) Mikulášova velikost byla v jeho každodenní dobrotě a laskavosti. (Benedikt XVI.)

Vánoční tipy z Brněnské Tiskové Misie

Vánoční tipy z Brněnské Tiskové Misie
(3. 12. 2024) Tip na vánoční materiály, které vydala Brněnská Tisková Misie.

Obklopen příslušníky STB žehnal městu Vodňany: P. Tomáš Beránek

Obklopen příslušníky STB žehnal městu Vodňany: P. Tomáš Beránek
(2. 12. 2024) Aktivní a oblíbený kněz P. Beránek († 3. prosince 1954, Brno, vězeňská nemocnice) zasadil na Vodňansku…