Učiň mne, Pane, nástrojem abych přinášel jednotu, kde je nesvornost. - archív citátů

Opatrný Aleš | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
3. neděle v mezidobí / Stůl slova - Aleš Opatrný

3. neděle v mezidobí

Rozbor textu

1. čtení
Iz 8,23b-9,3
Situace těch, kdo byli po Nabuchodonozorově vítězství deportováni do Babylona, byla málo radostná. Jako vězni se cítili být ve tmě (je to také narážka na tehdy častou praxi oslepování uvězněných) a vzdáleni od chrámu a od své vlasti se cítili být v šeolu, v krajině mrtvých. Prorokovo slovo o světle je tedy slovem naděje, slovem o vysvobození. V Ježíšově době pak bylo toto slovo o vysvobození, naplněné už kdysi vyvedením z Babylona, pochopeno v plné radikalitě. Bylo v něm viděno mesiánské proroctví, naplněné v Kristu, jak ukazuje i dnešní evangelium.


2. čtení
1 Kor 1,10-13.17
Pavel zde reaguje na zprávy, které z Korinta dostal (Chloin dům čili rodina - není známo, o koho šlo). Z celku listu je jasné, že nešlo o roztržky, které by obec rozštěpily - obec slaví společně eucharistii, jak čteme dále. Nicméně jde o spory, které rozdělením hrozí, obec rozdělují a hlavně, které jsou proti smyslu křesťanství a církve.

V 10 - Pavel vystupuje se samozřejmou a nespornou autoritou toho, kdo je Kristem poslán, a tedy mluví jeho jménem. Pavel toto poslání nejen dostal v zásadě u Damašku, ale upevňoval je a osvědčoval znovu a znovu v boji víry i snášením utrpení pro Krista. S touto rolí se za všech okolností znovu a znovu identifikoval, nebyl pouze jejím "vlastníkem". Výzva ke stejnému usuzování a smýšlení nesmí být brána ve smyslu moderního totalitarismu, ale ve smyslu celého Pavlova kázání - je jeden Kristus, jedno evangelium, jeden základní vztah, v němž člověk uznává Boží lásku a který je nad všechny lidské odlišnosti. Celý Nový zákon je svědectvím o "nestejném smýšlení" evangelistů a ostatních píšících mužů církve, které je přesto jedním "nehádajícím se" vyznáním víry v Krista jako Pána.

V 11 - opravdu se jen hádají, nerozdělili se, ale i tak je to neúnosné.

V 12 - exegeté si lámou hlavu, co znamenají jednotlivé "strany", které tu Pavel uvádí. Hlavně co znamená "strana Kristovská". Nejpřijatelnějším se zdá být vysvětlení, že Pavel ve své zanícené a sugestivní rétorice "přehrává" situaci v Korintě. Skutečné rozdělení snad mělo začátek v různém cenění charizmat, jak o tom bude Pavel mluvit v kap. 12-14, které pak bylo možná vztahováno i k jednotlivým osobám, podle toho, kdo křtem dotyčného "zasvětil" (to už je ale gnostické, ne křesťanské chápání!). Pavel dovádí skutečnost dělení ad absurdum, ukazuje, že není únosné patřit tomu či onomu směru a být při tom křesťanem, protože, jak říká v dalším verši:
V 13 - křesťan je vštípen v Krista, je částí jeho těla, čili Krista samotného a ten je jediný, nerozdělený. Tento verš je už na hranici výsměchu, která ale není překročena.

Je trochu škoda, že V 14-16 jsou vynechány. Je tak oslaben Pavlův důraz, uvedený ve V 17, že hlavní úkol Pavlův (a Pavel byl "otcem" této obce!) není ve křtění, ale v kázání, tedy ve sdělování, hlásání ukřižovaného (a to je podtrženo) Krista. Tuto větu lze pochopit a docenit asi jen na pozadí celé situace v Korintě. Korintské přitahovala moudrost, vědění tajných věcí (Pavel ji označuje za falešnou), které se dosahovalo v mystériích a zasvěcovací praktiky, které patřily také do mystérií. Za jednu z nich mohl být pokládán mylně také křest. Proto důraz na Krista, hlásaného "ne slovní moudrostí", tedy ne jako helénistické mystérium, Krista, od něhož kříž, pozemskost a neúspěšnost nelze oddělit.


Evangelium
Mt 4,12-23
Počátek Ježíšova veřejného působení klade Matouš do Galileje. Ačkoliv to bylo území obývané členy vyvoleného národa, Matouš je nijak neidealizuje. Důraz ovšem není položen na kvalitu těch, kteří uslyší evangelium, ale na evangelium samotné. Evangelium je světlem, které naplňuje prorokovo zaslíbení (srov. 1. čtení). Přijetí evangelia pak vyžaduje i způsobuje obrácení. To je nezbytné. Následující povolání učedníků načrtává prvé rysy hlásaného království: není už vázáno na rod či národ, ale je otevřeno všem, kdo uslyší Ježíšův hlas o království a zareagují na něj obrácením a následováním.


K úvaze
Ponechme stranou přístupy povrchních lidí, kteří prostě dnes budou horovat pro Pavla, zítra pro Petra a pozítří pro nějakého Anti-Petra, jen když bude mít úspěch a bude v módě. Ponechme stranou také ty, kteří hledají jen toho a to, co chtějí slyšet, kteří nehledají evangelium, ale potvrzení svých názorů nebo pofoukání své bolístky, bez snahy o vlastní vyléčení toho, co je v nich nemocné. Těm všem je třeba základního obrácení, mají před sebou teprve úkol, objevit Krista evangelií, Krista živého a uzdravujícího.

Náš text byl ale napsán věřícím, dokonce lidem, kteří většinou vzali evangelium s opravdovostí, kterou bychom my asi dnes považovali za přehnanou. Jak to, že tito lidé mohli a mohou docházet k rozdělení? Na to je odpověď vlastně snadná - prostě proto, že to jsou lidé. A člověku stále chybí a bude chybět trvalá schopnost k celostnému pohledu - bude mít vždy tendenci vybírat jen část, spokojovat se s neúplností a tuto vydávat za úplnost. Dějiny všech herezí a bludů jsou dějinami lidí, kteří vzali křesťanství vážně, vážněji než jejich součastníci, ale nějakou část v něm povýšili na celek a ještě z ní udělali sudidlo, příkop, zbraň, kterou se oddělili od druhých.


Myšlenky k promluvě
Zvykoví křesťané zpravidla bývají velmi tolerantní. Nerozlišují příliš mezi kněžími, mezi tím a oním proudem v církvi, z toho hlediska neměli potíže a nebývají s nimi potíže. Když se ze zvykových křesťanů stávají křesťané z přesvědčení, toužící po růstu a odpovědnosti, je to vždy radostná věc. Patřičný duchovní pastýř si třeba vydechne a řekne si, "konečně se probudili, mám po starosti". Jenže zkušenosti ukazují, že starosti v mnohém teprve začnou. Totiž teprve "probuzený" křesťan začíná být natolik vyhraněný, že mu to nebo ono vadí. Že rozlišuje, vybírá si a co je nejhorší - staví jedno proti druhému, odsuzuje jednoho ve jménu jiného... drží s Apollem, Pavlem, Petrem... proti (a v tom je největší malér) "těm druhým". Nebývá snadné se v takové situaci orientovat. Uvádí se často řada oprávněných námitek proti tomu či onomu. Člověk má sám v sobě určitou tendenci k soupeření a je zcela přirozené, že lidé navzájem si blízcí se sdružují. Na druhé straně je jasné, že tyto věci obec oslabují. A tak se hledá, jak dělení překonat. Vítězstvím jednoho nad druhým? Spojením ve jménu lásky, která nechce vidět ani ty rozdíly, které existují? Ve jménu autority, která všechny rozdílnosti srovná tak, jako když je přejede parní válec? Železnou vojenskou disciplinou? Jistě, toto všechno a mnohé jiné se mezi lidmi vyskytuje, ale je to něco, co může pomoct v církvi, co tam patří? Hledáme-li opravdu křesťanskou cestu, nezbývá, než podle Pavlova vzoru dojít k otázce, v koho jsme uvěřili a kdo za nás byl ukřižován. Dojít tedy k prazákladu vší víry a všeho křesťanství. Teprve tam zjistíme, oč nám opravdu, když se dělíme, jde. Do jaké míry nám jde o vliv, o naši pozici, o pozici "našeho koně", o seberealizaci, atd... A je z toho někdy člověku úzko, když si pravdivě přizná, co stojí u kořene jeho jednání a postojů. Jenže i tady jen pravda z nás udělá lidi svobodné, osvobodí nás od omylů a rozdělení.

Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Pondělí 24.1.

2 Sam 5,1-7.10; Mk 3,22-30

Komentář k Mk 3,22-30: Podezíravost učitelů Zákona je mi povědomá. Nepostupujeme podobně, kdykoli vidíme, že má někdo v církvi úspěch? Kéž se dovedu zbavit žárlivosti.

Zdroj: Nedělní liturgie

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2022) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…

František Saleský (svátek 24.1)

(23. 1. 2022) Učitel duchovního života pro všední život, Učitel církve, patron novinářů a spisovatelů.

21.1.1953 mě zatkla komunistická tajná policie / DNEŠNÍ VÝROČÍ

(21. 1. 2022) „Jste zatčen, nedělejte žádné hlouposti.“ Když se za mnou pak zavřely vrata věznice, tak hned…

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - 3. neděle liturgického mezidobí
(16. 1. 2022) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Uvedení do neděle 16.1. 2 nvlm C

Uvedení do neděle 16.1. 2 nvlm C
(15. 1. 2022) Došlo víno, i když jsme ho tak poctivě chystali. Udělal jsem něco špatně? Něco jsem zanedbal? Proč tento vztah, dílo,…

Týden modliteb za jednotu křesťanů - smíření křesťanů přesahuje lidské síly...

(14. 1. 2022) "Týden modliteb za jednotu křesťanů" se slaví každý rok od 18. do 25. ledna (nebo na jižní polokouli kolem…

Etty Hillesum - výročí narození (15. 1. 1914)

(13. 1. 2022) Už uplynulo více než 100 let od narození Ester "Etty" Hillesum. Etty se narodila 15. ledna v roce 1914 v…

Online formační setkání pro kostelníky

Online formační setkání pro kostelníky
(11. 1. 2022) Ve čtvrtek 27. ledna 2022 ve 20:00 se uskuteční on-line on-line formační setkání pro kostelníky a pro všechny, kdo…

Ludvík Armbruster - poutavý dokument k poslechu

(10. 1. 2022) Chybí nám japonská zdvořilost. Naučili jsme se lhát, řekl před smrtí jezuita Armbruster v pořadu Příběhy 20.…