Každý ať Krista následuje podle své životní situace a tomu odpovídající formou. - archív citátů

Scarano Angelo | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus A)
32. neděle v mezidobí / Mít lampu hořící … až do konce

1. čtení Mdr 6,12-16 (Vulgáta 6,13-17)

12Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. 13Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. 14Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. 15Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. 16Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.


Kniha Moudrosti vznikla v Alexandrii v polovině 1. st. před Kristem, a tak je časově poslední knihou Starého zákona. Vykazuje vliv helénistické filozofické literatury a patří do žánru didaktického poučení.

Autor (vzdělaný alexandrijský žid, patrně učitel) tu ztotožňuje Moudrost s Božím Duchem (1,5-7; 7,22-23; 9,17), tu s Božím Slovem (9,1-2). Tato Moudrost má vlastnosti pohanské bohyně moudrosti Isis (7,22-8,1), uvádí do tajemství (8,4) a učí čtyřem platónským základním ctnostem (mírnosti, prozíravosti, spravedlnosti, statečnosti - 8,7).

Zatímco knihy Přísloví a Sirachovce ztotožňovaly Moudrost se zákonem (a tím ji ukazovaly staticky), kniha Moudrosti ji ztotožňuje nejčastěji s Božím Duchem, a tak ji předkládá převážně jako skutečnost dynamickou. Tento dynamický rys je potvrzený i liturgickým úryvkem, který ukazuje Moudrost jako tu, která předchází ty, kdo po ní touží (v. 13), sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni (v.16). Moudrost je zde zosobněna, tak jako na jiných místech SZ (Př 1; 8-9; Sir 24; Bar 3,9-4,4). Dalo by se říct, že první čtení popisuje setkání dvou "hledajících": Moudrosti (Boha) a člověka.

Moudrost září - podobně jako hvězdy (Bar 6,50), podobně jako světlo, které má zářit nad Jeruzalémem: "Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde." (Iz 60,1-3). Není to však záře vnější, ale vnitřní, v nitru člověka.

Nalézt Moudrost je snadné pro toho, kdo po ní touží, kdo ji miluje (viz Př 8,17, kde zosobněná Moudrost prohlašuje: "Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne."). Nejen že se dává nalézt, ale dokonce sama předchází a ukazuje se jako první (v. 13). A protože Moudrost je božského řádu, pak v tomto verši můžeme vytušit učení o tom, že Bůh dává milost, nabízí záchranu, život, jako první. I toto Boží předcházení máme potvrzené v knize Přísloví: "Cožpak Moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá" (Př 8,1-3).

Myslet na Moudrost je dokonalou prozíravostí, rozumností, protože právě při uvažování se s ní člověk setkává. Rozumnost, opatrnost je už určitým projevem Moudrosti působící v nitru člověka a vybízející k uvažování. Tím uvažováním není čistě "intelektuální činnost", ale (jak napovídají předchozí verše) je to hledání prostoupené láskou (v. 12), touhou (v. 13). Ten, kdo Moudrost hledá, je brzy bez starostí, neunaví se, ba je dokonce šťastný (Př 8,34: "Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.").

V NZ Moudrost vystupuje jako skutečná osoba v Kristu Ježíši, který je "mocí a moudrostí Boží" (1 Kor 1,24).





Mezizpěv Žl 62

Má duše po tobě žízní, Hospodine, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, - má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, - jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. *

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, - mé rty tě budou chválit. *

Tak tě budu velebit ve svém životě, - v tvém jménu povznesu k modlitbě své dlaně. - Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, - plesajícími rty zajásají ústa. *

Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, - v nočních hodinách budu na tebe myslet. - Neboť stal ses mým pomocníkem - a ve stínu tvých křídel jásám. *





2. čtení 1 Sol 4,13-18

13Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. 14Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. 15Říkáme to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. 16Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, 17potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. 18Těšte se proto navzájem tím, co jsem vám teď řekl.


Zatímco v první část listu Soluňanům (kap. 1-3) máme různé Pavlovy osobní vzpomínky, v druhé části (kap. 4-5) se setkáváme spíš s teologickými otázkami (téma svatosti a příchodu Páně). Tři hlavní myšlenky charakterizují lit. úryvek:
1) křesťan nemůže mít stejný postoj k smrti jako ti, kteří nemají naději;

2) pokud věříme, že Kristus z mrtvých vstal, pak věříme, že i mrtví vstanou a budou s ním;

3) proto při příchodu Páně se opět "sejdeme".

Kromě těchto hlavních myšlenek jsou přítomné vedlejší motivy, roztroušené i v jiných částech Písma, např. polnice (Iz 27,13; Mt 24,31), oblak-symbol Boží přítomnosti (Dan 7,13; Sk 1,9). Tato Pavlova slova neslouží ani tak k uspokojení zvědavosti o "posledních událostech", ale k posílení víry, k útěše (v.18).





Zpěv před evangeliem

Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.



Evangelium Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: 1"Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. 2Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. 3Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, 4prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. 5Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. 6Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' 7Tu všechny panny vstaly a začaly si upravovat lampy. 8Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' 9Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' 10Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. 11Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' 12On však odpověděl: 'Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."


O těchto posledních třech nedělích budeme číst perikopy z eschatologické řeči (Mt 24-25), pojednávající o příchodu Syna člověka. V prostřední části této řeči (24,36-25,13: dnešní text je její součástí) se jako "refrén" opakuje výzva k bdělosti: Pán přijde v neznámý den, proto je třeba být neustále připraven. Tato bdělost, připravenost je také specifikována jako věrnost v povolání (24,45n.). V našem textu se nevysvětluje, jak konkrétně tuto připravenost chápat - spíš se vyjadřuje obecná naléhavá výzva k neustálé připravenosti.

Symbol svatby, ústřední v dnešní perikopě, je oblíbeným motivem eschatologických textů (např. Mt 22,1n.): podtrhuje totiž naplnění, hojnost, radost mesiánské doby.

1 Uvozovací věta podobenství bývá v liturgickém textu překládána zavádějícím způsobem, ale bohužel se do dnešního úryvku, kromě běžné "chyby", podařilo vnést i další dvě, které tak dohromady značně zkreslí původní smysl:
1) Klasický chybný liturgický překlad "nebeské království je podobné" se má nahradit správným a smysluplným "s nebeským královstvím je to tak, jako když …" (v aramejštině je to běžná uvozovací věta podobenství; tak i ekum. překlad); lit. překlad postrádá smysl: nebeské království totiž pošetilým a moudrým pannám podobné není!

2) Vynechalo se příslovce "tehdy", které je v tomto případě důležité, protože zdůrazňuje, že se nehovoří o uskutečnění Božího království "tady a teď" (na rozdíl od podobenství o království v kap. 13), ale teprve "v onen den", při příchodu Ženicha.

3) Podobenství má "apokalyptický obsah" (mluví o konečném Kristově příchodu), pojednává o budoucích (a ne přítomných!) událostech, a proto je (logicky) v řeckém originále sloveso v budoucím čase: "s nebeským královstvím to bude tak, jako když deset…"

Další problematické slovo je "panny" - liturgický překlad sice věrně odráží původní text, ale může být zavádějící. Toto slovo (a motiv svatby) by nás mohlo zavést na scestí, že jde o ty panny, které se připravují na svatbu se ženichem. Ve skutečnosti se nejedná o nevěsty, ale o družičky, které byly zároveň pannami (tvořily jakýsi doprovod při svatbě). Tyto družičky tedy nejsou nevěstami, o kterých se v podobenství vůbec nehovoří! Navíc je nepředstavitelné, že by podobenství hovořilo o několika nevěstách pro jednoho ženicha! Lepší překlad celého verše by tedy zněl takto: Tehdy to s nebeským královstvím bude tak, jako když deset družiček vzalo … (ekum. překlad má skoro stejné znění). Celé podobenství je tedy názornou ukázkou, jak se "v onen den" uskuteční (naplní) Boží království.

Text neupřesňuje, kde se tyto družičky nacházely (v domě ženicha, nebo nevěsty, nebo jejích rodičů) - to ani není důležité pro výklad podobenství.

2 Velmi důležité je označení družiček: jedny byly pošetilé, druhé prozíravé. Pošetilost je zde v kontrastu k "prozíravosti", a proto se má chápat jako "neprozíravost".

3-4 Příkladné družičky byly prozíravé v tom, že vzaly do nádobek olej, který se měl doplnit do lamp. To je velmi podstatný detail, protože jinak se chování družiček "pošetilých" v ničem neliší od těch "prozíravých" - jedny i druhé připravily všechny potřebné "rekvizity" (lampy, předpokládá se, že hořící, tedy s olejem), jedny i druhé pak usnuly, jedny i druhé chtěly jít vstříc ženichovi.

Co je tím olejem? V dějinách můžeme nacházet velmi různé interpretace: dobročinné skutky (Jan Zlatoústý), samotný Kristus (Efrém Syrský), láska (Augustin, jinde uvádí radost), Duch svatý (Symeon Mezopotámský, Alford), milost (Arnobius mladší, Matthew Henry), víra (Luther), věrnost v povolání (Bonnard), osobní vztah s Pánem (Sand). Kalvín oproti tomu říká: "Nejprostší a nejpřirozenější odpověď je ta, že horlivé a krátkodobé nadšení nestačí". Velké množství tak rozmanitých výkladů vedlo k rezignujícímu ohlasu: "Olej je cokoli se ti líbí" (Bruce). Jaký postoj zaujmout k těmto výkladům? K čemu se přiklonit? A proč? Abychom se dobrali odpovědi, musíme dočíst perikopu až do konce.

5 Další podstatný element podobenství je zpoždění ženicha (toto nebylo nic neobvyklého při skutečných svatbách na Východě!). Všechny družičky usnuly - tím se podtrhuje, že ženich dlouho otálel. Navíc se tím naznačuje, že družičky nevěděly, kdy má vlastně ženich přijít (jinak by zřejmě zůstaly bdělé). "Usnutí" není pranýřováno (jak ukazuje pokračování podobenství), nemá se proto "alegorizovat" (vyložit "duchovně") jako nedostatek bdělosti. Tou "bdělostí" (správně chápanou!) máme totiž rozumět něco jiného, a sice připravenost prozíravých družiček.

6-7 Uprostřed noci znamená, že už uplynulo několik hodin, dost času na to, aby se spotřeboval skoro všechen olej v lampách. Najednou se ozve křik, že ženich přichází (tento detail nemusíme alegorizovat, slouží k zabarvení příběhu). Družičky procitly a začaly upravovat lampy, čili očišťovat je a přidávat do nich olej, aby jasně hořely.

8-9 Neprozíravé družičky však vidí, že jejich lampy dohasínají. Z toho můžeme jasně vyrozumět, že jejich lampy byly připravené jen zpočátku … ale ne až do rozhodujícího okamžiku. Neprozíravě si nevzaly tolik oleje, kolik bylo třeba na to, aby měly "až do konce" hořící lampy.

Pošetilé družičky prosí o pomoc ty prozíravé, setkávají se však s odmítnutím. Co z toho vyvodit? Připravenost (či nepřipravenost) nemůže nikdo "doplnit" za mě. Každý se má připravit za sebe - v rozhodujícím okamžiku to za mě nikdo jiný nemůže vykonat. Tou připraveností můžeme rozumět disponování se, otevřenost vůči setkání… se ženichem.

10 Nedisponované družičky nemohly vejít na svatbu - dveře se zavřely. Družička bez hořící lampy … nemá co dělat na svatbě! A teď je už pozdě "chtít něco udělat" - čas přípravy skončil. Pošetilé družičky neobstály, nebyly na výši svého úkolu - v rozhodujícím okamžiku, když ženich konečně přišel, nebyly připravené.

Dveře zavřené vyjadřují neodvolatelné rozdělení "prozíravých od pošetilých".

11-12 Marné a prázdné je volání: "Pane, Pane". Svým nedbalým počinem neprozíravé družičky totiž ukázaly, že jim nešlo tolik o to, aby nezklamaly ženicha. Jejich slova neodpovídají jejich vnitřnímu postoji. Proto zní tvrdá, ale pravdivá reakce ženicha: "Neznám vás". "Znát" v biblické řeči znamená mít s někým společenství. Výrok "neznám vás" je tedy totéž co "nemáte se mnou společenství, nepatříte ke mně" - nepatříte ke mně, protože jste o mě nedbaly, jinak byste jednaly prozíravě a připravily se tak, abyste mohly vejít na svatbu.

13 Vysvětlení podobenství je podané větou "proto bděte, protože neznáte dne ani hodiny". Bdělost máme chápat jako aktivní připravenost, vejít na svatbu. Připravenost nejen chvilková, dočasná, ale trvalá - proto je v originále sloveso "bděte" nedokonavé (tj. bděte stále), proto se říká "vždyť neznáte dne ani hodiny", proto se mluví o prozíravosti, která vede k stálé připravenosti.
Stručně řečeno: v tomto podobenství jde o stálou připravenost, až do konce, až do chvíle setkání se Ženichem.

Nechali jsme otevřenou otázku, co symbolizuje olej. Odpověď zní: na tuto otázku žádná odpověď není! Lépe řečeno: otázka je špatně položena! Prvek oleje nemáme totiž alegorizovat ("vyložit duchovně")! Olej jako takový nemá žádný zvláštní "hlubší" význam - je třeba jej chápat v kontextu celého příběhu. A to znamená - prozíravé si vzaly do nádobek i olej, který mohly doplňovat do lamp, aby tak byly stále připraveny, až do té chvíle, kdy měl přijít ženich! Tyto družičky byly prozíravé, myslely na "nejistou" budoucnost, že ženich přijde "v neznámou hodinu", a proto si vzaly … olej, aby mohly být neustále připraveny. Neprozíravé měly olej jen do určité chvíle … neměly jej však až do chvíle setkání se ženichem. Tyto pošetilé družičky nepomyslely prozíravě na to, že ženich nepřijde hned, ale v neznámý den.

Nutkání vyložit všechny detaily podobenství svědčí o nepochopení tohoto literárního druhu. Podobenství totiž není alegorií, kde každý detail má "hlubší význam". U podobenství toto neplatí - zde je rozhodující hlavní poselství celého příběhu. Některé detaily mohou mít "duchovní smysl", ale určitě ne všechny. Proč tedy máme takové "zbytečné" detaily? Slouží k dokreslení a oživení podobenství, které má být skutečným příběhem. A jak "objevit", které detaily mají "hlubší smysl" a které slouží jen k dokreslení příběhu? Na tuto otázku neexistuje žádná odpověď, žádný "klíč". Je na čtenáři, aby vykládal s citem - bez touhy vyložit všechny detaily, a tak text znásilňovat!

Každé podobenství je neúplné, protože zdůrazňuje jen určitý aspekt. A proto se nemusíme divit, že některé detaily nám budou chybět. V našem podobenství například nemáme nevěstu! A kdo tou nevěstou je? Tuto "díru" v podobenství bychom sotva zakryli "výkladem", že nevěstou (implicitní) je vlastně církev: vždyť církev představují družičky! Opět si tedy musíme připomenout, že podobenství bývá neúplné, "nedotvořené", selektivní. Tato neúplnost není na závadu, naopak! Umožňuje totiž určité zdůraznění - a toto je typické pro každé podobenství.

Pokud jsme pochopili rozdíl mezi alegorií a podobenstvím, pak "bez problémů" zodpovíme na tyto otázky:
Kdo jsou ti prodavači? Co to znamená, že pošetilé družičky "šly kupovat"? A kdy vlastně "šly kupovat" - vždyť pokud příchodem Ženicha chápeme druhý příchod Kristův a naplnění času, pak ty družičky šly si opatřit olej … v nějakém dodatečném čase po "naplnění času"?

Odpověď na tyto otázky je vždy stejná: tyto detaily žádný zvláštní duchovní smysl nemají, mají jen příběh dotvářet.


Společné rysy prvního čtení a evangelia

Společné téma je výstižně vyjádřeno ve verši 15 prvního čtení: "Myslet totiž na (Moudrost), je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starostí". V tomto verši máme hlavní myšlenku evangelia, totiž prozíravost, spojenou s bdělostí kvůli Moudrosti (a tou je v NZ Kristus). Upřesněme však, že zatímco kniha Moudrosti chápe bdělost doslova, evangelní text ji chápe v širším slova smyslu jako připravenost.





K úvaze

Očekávám … ten den
světla
radosti
hostiny

Den setkání se Ženichem
Den, kdy se otevřou dveře do svatební síně
a bude jásot bez konce
přetékající kalich radosti

Očekávám ten den
i ve dnech šedi a mrákot
i v noci únavy a podřimování

Očekávám Ženicha, i když nepřichází
Radost, i když je truchlení
Den, i když je noc

Noc co noc čekám na toho, s kterým bude radost bez konce.





K reflexi

1. Co jsem ochotný "investovat", abych nacházel Moudrost?

2. Je pro mě Kristovo vzkříšení skutečným zdrojem naděje, tváří v tvář skutečnosti smrti? Jak předávat (autentickým způsobem) tuto naději i těm, kteří "truchlí"?

3. Co si konkrétně představit pod tím, že je třeba "být připraven" na setkání s Kristem?
Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 17,8-13; Žalm 121; 2 Tim 3,14 – 4,2
Lk 18,1-8

Ježíš velmi okatým způsobem ukazuje, že Bohu na člověku záleží. Když už i nespravedlivý soudce se nechá pohnout ke zjednání spravedlnosti, oč více Bůh. Snad každý přitaká logickému důsledku vyprávěného podobenství. Ale Ježíš míří jinam. Svatý Lukáš na začátku poznamenal: „Ježíš vypravoval… podobenství, že je třeba stále se mod-lit a neochabovat.“ Neochabovat, být mdlého ducha či ztratit odvahu jsou docela běžné nemoci křesťanů. Po čase nadšení se modlitbě a rozhovoru s Bohem vzdalujeme. Proto na konci úryvku Ježíš poznamenává, zda nalezne víru, až přijde. Ochablost je protikladem vytrvalosti, kterou naznačilo první čtení. Jsou tací, kteří by podle Ježíšova podobenství nedošli ani ke dveřím soudce, natož aby zabušili. Ježíš je povzbuzuje k odvaze. Pak jsou ale ti, kteří vědí jak „zabušit“ na dveře. Ale po prvním pokusu to vzdají. Bůh však čeká, že ho oslovíme a budeme ho zvát do událostí svého života. Jestliže jsme ochabli, pak právě dnes můžeme povstat a znovu se o modlitbu opřít.

Zdroj: Nedělní liturgie

Blahoslavený Karel Habsburský (21.10.)

(20. 10. 2019) Poslední císař rakouský, král český a uherský. Světlo ke všem důležitým rozhodnutím hledal v modlitbě... (odkaz na web…

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"

Proč misie? Videoseriál "Víra do kapsy"
(18. 10. 2019) V říjnu 2019 zve papež František všechny pokřtěné křesťany ke slavení Mimořádného misijního měsíce. Více o našem…

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem

Oblíbené rekolekce s J. Augystynem
(17. 10. 2019) 8.–9. listopadu 2019 rekolekce na téma Eucharistie – zdroj lásky, odvahy a radosti života pořádá Pastorační…

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)

Jerzy Popiełuszko († 19.10.1984)
(17. 10. 2019) V období výjimečného stavu dodával polský kněz Jerzy Popiełuszko svým krajanům sílu a naději. Na jeho mše se sjížděli…

Doporučujeme ke zhlédnutí animovaný film o papeži Janu Pavlu II. na DVD

(16. 10. 2019) Při příležitosti zvolení Jana Pavla II. papežem (16.10.1978) doporučujeme animovaný film: Karol, Odvaha otce Karola

Jan Pavel II. - výročí zvolení papežem

(15. 10. 2019) 16.10. 1978 byl zvolen papežem Karol Wojtyla. V papežském úřadě byl do své smrti 2. dubna 2005. Papež Jan Pavel II.…

Terezie z Avily - Svatý, který je smutný, je smutný svatý...

(14. 10. 2019) Opravdová svatost s sebou nese radost.

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: O nesnázích v manželství - Aleš Opatrný
(10. 10. 2019) Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat…

Sv. Vintíř - společný světec Čechů a Němců (svátek 9.10.)

(7. 10. 2019) dne 9.10.1045 zemřel v šumavských lesích za přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Severia (Šebíře). Následně byl…