Špidlík Tomáš | Sekce: Kázání

Období během roku (cyklus B)
33 . neděle v mezidobí B / Slavnost Krista Krále

Francouzské nakladatelství Grasset vydalo kdysi knížku s nadpisem Écrits spirituel du Cardinal Saliége – Duchovní spisy kardinála Saliége, tuluského arcibiskupa, který zemřel roku 1956. V katolickém světě byl znám jako neohrožený bojovník za práva církve. Tato knížka ukazuje jinou stránku jeho osobnosti, jeho vnitřní život. Jsou tu z velké části sebrány jeho exerciční přednášky k řehoním sestrám. Zde je jedna ukázka:

Dvojí láska, praví sv. Augustin, postavila dvě města. Láska k světu postavila Babylón a láska k Bohu zbudovala Jeruzalém. Zeptejte se sami sebe, co máte rádi, a poznáte, ve kterém z těch měst máte domovské právo. V této hodině je Jeruzalém ve válečném stavu s Babylónem. V této vyhlazovací válce se projevuje pravá odvaha jak Jeruzaléma, tak i Babylónu. Město církve, město našeho Pána, je napadeno obyvateli města Satanova. Město Satanovo se domnívá, že jsou k tomu příhodné okolnosti, a sleduje proto velmi účinnou taktiku. Které jsou tyto příhodné okolnosti?

Babylón napadá Církev, protože má velkou výhodu co do počtu. Těch, kteří našeho Pána neuznávají, je daleko více než těch, kteří ho uznávají. Nekřesťanů je ve světě víc než křesťanů. A kdybychom chtěli spočítat všechny ty, kteří mají raději štěstí lidské? Kolik by jich bylo? Jsou všude, v redakcích, ve vládě, v ateliérech, v dílnách.

Jsou dnes pracovní prostředí, kde je katolický život skoro nemožný. Takové prostředí by se mělo změnit, ale aby se změnilo, bylo by potřeba být v něm. Nezmění se, leda zevnitř, dáme-li do něho silnou dávku katolického kvasu. Babylón vyniká však nejenom početně, nýbrž i vědou. Knih Babylónu je mnoho, ve všech oborech: sociálním, politickém, dějepisném, přírodovědném. Každoročně vydává celé knihovny. Babylón vyniká také na poli politickém. Má tedy na své straně sílu. A ještě víc. Spolupracují s ním i občané Jeruzaléma. Jsou tu lidé, kteří obnovují touhu po požitku ve všech těch, kteří se stali křesťany, aby je odtrhli od našeho Pána. Předkládá se jim všechna rozkoš smyslová, fyzická, tělesná. Všechny neřesti mají stánek na ulici a neřest je ve filmu všude. Ne že by film byl sám sebou špatný, ale pronikla do něho neřest, zrovna tak jako do divadla. Srdce člověka se stále kloní k panovačnosti, pýše, k žádostivosti a k bohatství. Nájemníci Babylónu šeptají do uší lidem z Jeruzaléma: „Pojďte s námi, u nás je štěstí, u nás jsou peníze!“

Babylón má v Jeruzalémě své spojence, kteří dosáhli toho, že mnoho křesťanů žije životem nekřesťanským a nazývají se křesťany jen z důvodů politických. Tak se stane, že slyšíme slova: Křesťanství je politika, jako každá jiná, jenže už vyšla z módy. Jsou křesťané, kteří hájí víru v politice, ale ne ve svém vlastním životě, ani ne ve svém svědomí. Jak chtějí zachránit víru jiným? Je mnoho těch, kteří se dali Babylónem získat. Mají nadbytek, pohodlí a spokojenost. Babylón je velmi vychytralý. Aby získal člověka, vžívá se do jeho přirozených požadavků. Používá pohanských národnostních motivů. Vlast je nade vše, tak našeptává. A Bůh? O tom se nemluví, protože Babylón se kryje vždycky dvojjazyčnými slovy. Chce zničit Jeruzalém, ale neřekne to, nazývá to raději neutralitou. Nejde obyčejně zostra. Zpočátku klade jemné léčky, které ponenáhlu zaměňuje za řetězy. Inspiruje jednotlivé myšlenky, které se časem stávají míněním, potom plánem a nakonec zákonem.

Avšak právě v této bitvě se projevuje pravá povaha Babylónu a Jeruzaléma. Babylón znamená zmatek myšlenek a věcí. Hlásá svobodu člověka, a přitom ho zotročuje, připoutává ke stroji, ke kapitálu, k výrobní produkci. Hlásá, že lidský rozum může všechno, a přitom tento rozum neví nic ani o svém původu. Hledá mír a bratrství, a přitom vyvolává válku.

Babylón je město slz. Tam se pláče, protože lidé jsou oklamáni, jsou zabíjeni. Člověk se tam cítí nešťastným.

Nejlepším důkazem toho je horečná činnost, se kterou hledá nové a nové potěšení, a jeho stálý neklid. Babylón je město nenávisti. Podívejte se, jak ho nemohou vystát ti, kteří tu jsou: ani velcí, ani malí. Babylón je město beznaděje. Podívejte se, co řekl profesor Sorbony: „Uznávám, že ve skutečnosti není ani jeden opravdový bezbožník na zemi, protože by skončil ihned sebevraždou.“

Naopak Jeruzalém je město světla, město života, protože ví, jak s ním nakládat. Ví, odkud život pochází a kam směřuje.

Jeruzalém je město lásky, lásky Boží a lásky lidské nehledě na naše slabosti. Je to město, kde se Bůh stal člověkem, kde se Ježíš Kristus dává za potravu. Je to potřeba uskutečňovat tuto jednotu, kterou v Církvi nacházíme: jeden chléb a jedno tělo. Tato nádhera mystického těla Kristova, eucharistie, jeho svátosti, jeden stůl pro nás všechny, kteří jsme částí téhož těla. Duch Jeruzaléma proniká i do samého Babylónu a je potřeba, aby se to dálo víc a více, je potřeba se za to bít.

Pod kterým praporem chcete stát? Odpověděli jste už? Dejte si tedy pozor, abyste nespolupracovali s Babylónem uvnitř, ve svém nitru. Tam je zapotřebí útoku ostrého, rozhodného a stálého. Důvěřujte, říká vám Ježíš, já jsem přemohl svět. Nade všemi těmi vášněmi, které by vás mohly přemoci, jsem už triumfoval. Důvěřujte v mé vítězství, které jsem už dobyl. Vítězíte-li jen zdánlivě, stačí chtít, abyste zvítězili doopravdy.



***

Se svolením převzato z: webu české sekce Vatikánského rozhlasu

21. listopadu 2003