Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
5. neděle velikonoční A / Stůl Slova - Aleš Opatrný

Služba slova je dnes věc velmi závažná. Protože lidé jsou zasypáváni slovy, ale většina těch slov je od Boha a od evangelia velice odtržených. Konat službu slova neznamená samozřejmě stát na rohu a tam hlasitě předčítat z Písma. Služba slova dnes znamená v podstatě říci v pravý čas pravé slovo, které vyrůstá z pravdy slova Božího (ač se samo třeba výslovně víry netýká). Jde tedy o to, nebát se promluvit kde a jak to Duch vnuká. Lidé jistě nestojí o naši agitaci. Ale mají plné právo slyšet od nás slovo pravdy. K jeho hlásání je ovšem třeba být způsobilým: vstřebávat do sebe slovo Boží ne jako poučky, ale jako slovo, které mne ztvární, které se stává součástí mého bytí. A potom mohu svůj život, Slovem oplodněný, Bohu nabízet k užitku pro bližní.

Rozbor textu

1. čtení
Sk 6,1-7
Není zcela jasné, oč všechno při volbě jáhnů šlo. Spor judaisté - helénisté (křesťané ze židovství - křesťané z pohanství) byl možná hlubší povahy. A tak podle některých sice byli jáhni nejprve pověřeni charitativními úkoly, ale později bylo jistě jejich úkolem hlásat evangelium (srov. další slova Skutků o Filipovi a hlavně o Štěpánovi). Podle jiných řecká jména jáhnů ukazují na to, že to byli Řekové vybraní pro Řeky a že tedy stáli v čele řecké části obce, a to nejen v charitativní činnosti.

Pro nás přináší text několik důležitých podnětů:
1. Starost o zabezpečení vdov (nemajetných lidí) byla v prvé době a v prvých stoletích života církve samozřejmou součástí její práce. Církev sice neměla na to, aby se starala o všechny chudé ve svém okolí, starala se tedy alespoň o své chudé (=svou rodinu).

2. Apoštolové nevybrali sedm obchodníků, distributorů, či dispečerů, ale muže plné moudrosti a Ducha!

3. Apoštolové vidí jako svůj hlavní úkol modlitbu a službu slova. O ničem jiném není řeč.

4. Potřeba, vzniklá v životě tehdejší církve, vyvolala v život novou funkci, nový "úřad" a náplň této funkce byla v dalších letech podle potřeb církve opět modifikována. Tuto schopnost živé reakce na potřeby doby církev do velké míry ztratila. Vystačila v podstatě se stupněm kněz - biskup a pro všechna další pole činnosti používala nanejvýš řeholníků a řeholnic, kde vznikala "specializace" pro jednotlivé obory.

5. Je třeba promyslet, co dnes znamená "věnovat se modlitbě a službě slova" - a poctivě se sebe samého zeptat (míním tím kněze), jestli jsme ochotni spolehnout na to, že toto je hlavní díl našeho poslání a že tedy stačí se mu věnovat, a to naplno. Spoléhat na sílu modlitby a moc Slova je jistě zkouškou víry.

6. V "souboji" katolicismu a reformace došlo ke stavu, jehož důsledky cítíme dodnes. Reformátoři postavili Slovo osamoceně, takřka nade vše. Katolíci naopak zdůraznili působení svátostí - opět takřka nade vše a osamoceně. Ale víra člověka ze Slova vyrůstá - na tom nelze nic změnit. 2. vatikánský koncil říká: "Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť - především v posvátné liturgii - nepřestává brát a podávat věřícím chléb života se stolu jak Božího slova, tak Kristova těla....... Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života" (DV 21). Jde tedy o to, aby se toto mohlo dít, aby Slovu bylo tak slouženo, aby se ono samo mohlo stávat zdrojem života věřících.


2. čtení
1 Petr 2,4-9
Úryvek je svého druhu mystagogií pro pokřtěné: uvádí křesťany do života z velikonočního tajemství. Život křesťanů má být opřen o dvě zásadní skutečnosti. Tou prvou je Kristus - základní kámen stavby, jejíž jsou oni částí. Druhou je vědomí přináležitosti k Bohu, k vlastnímu Božímu lidu. Jsou to tedy slova jak o velké šanci křesťanů - mohou žít spojeni s Kristem, Božím synem - tak o velké důstojnosti křesťanů - jako celek tvoří Boží lid a každý křesťan je jeho údem.


Evangelium
Jan 14,1-12
V Ježíšových řečech na rozloučenou je obsažena řada zásadních biblických témat. V tomto úryvku jsou dvě klíčová témata, která korigují tehdejší náboženské představy. Jsou to témata "dům" a "cesta".

Pro Izraelity byl domem, kde přebývá Hospodin, především jeruzalémský chrám. Ježíš tuto představu personalizuje. Dům, kde je místo pro Ježíše i pro jeho učedníky, už není pozemskou stavbou, ale je to bezprostřední blízkost Boží, "místo u Otce". Na toto téma celkem logicky navazuje otázka cesty, která do tohoto domu vede. I zde je odpověď personalizovaná. Cestou je Ježíš sám.Tato cesta v sobě zahrnuje i pravdu a život, její nalezení a setrvání na ní je tedy navýsost důležité.


K úvaze
Sk 6,1-7
Je možné, že se v naší zemi i v okolí příliš silně a izolovaně vnímá jen nedostatek kněží a méně se vnímá nedostatek rozložení a rozdělení úkolů v církvi na další a další lidi. Paušální proklamace o nutnosti většího zapojení laiků málo pomohou. Pomáhá spíš činnost, podobná činnosti apoštolů, jak o tom čteme ve Skutcích: vzniklou svízelnou situaci řeší tak, že vyberou lidí "plné víry a Ducha svatého", tedy že sami uplatní dar rozlišování, a tyto lidi pověří v prostředí modlitby a víry tou prací, která je potřeba. Jinými slovy: jde zde o uplatnění Božího obdarování a to jak u apoštolů, tak u jáhnů, nejde zde o sebeuplatnění těch, kteří byli ustanoveni k jáhenské službě.


Myšlenky k promluvě
Sk 6,1-7
Situace, kterou prožívala prvotní církev, je jistě neopakovatelná, ale přesto text pro nás přináší i pro dnešek důležité impulzy.
Že vznikla v prvotní církvi konfliktní situace, to není nic divného, je to spíš určitý projev života, růstu. Ale pozoruhodné je, jak byla řešena: totiž jak rychle, konstruktivně a ne jen autoritativně ("ten návrh se zalíbil celému shromáždění"!). A dále: pod jakým zorným úhlem se rozhodovali apoštolové? Je uváděn jeden jediný motiv jejich rozhodnutí: chtěli se věnovat modlitbě a službě slova. A právě u této věci bychom se mohli zastavit. Církev má dnes stejné stěžejní úkoly jako tenkrát: opatrovat zvěst o Kristu, předávat ji dál, zpřístupňovat ji lidem. Na tomto apoštolsko-misijním poslání církve se podílejí všichni křesťané.

Modlitba je bohužel někdy chápána jen jako činnost, která má být a je křesťany zachovávaná, ale jejíž smysl není vlastně objeven. Je chápána jako povinnost rozumná, která je plněna (jako třeba čistit si zuby), která ale může být považována za jakési zdržování při práci. Naproti tomu apoštolové vidí zřejmě v modlitbě základní část své práce, svého poslání, něco, co je realizací jejich úkolu ve světě - a to dokonce víc, než charitativní činnost. Toto nakonec potvrdila i historie - dnes mnoho charitativních činností přebírají civilizované státy. Ale modlitbu za křesťany nikdo nepřebírá, v tom jsme nezastupitelní! Bylo to už mnohokráte řečeno, ale člověk si přece jen potřebuje znovu uvědomit, že jeho práce může vyrůstat jen z modlitby jako dostatečného základu.

A služba slova? To je dnes věc velmi závažná. Protože lidé jsou zasypáváni slovy, ale většina těch slov je od Boha a od evangelia svou podstatou velice odtržených. Konat službu slova neznamená samozřejmě stát na rohu a tam hlasitě předčítat z Písma. Služba slova dnes znamená v podstatě říci v pravý čas pravé slovo, které vyrůstá z pravdy slova Božího (ač se samo třeba výslovně víry netýká). Jde tedy o to, nebát se promluvit kde a jak to Duch vnuká. Lidé jistě nestojí o naši agitaci. Ale mají plné právo slyšet od nás slovo pravdy. K jeho hlásání je ovšem třeba být způsobilým: vstřebávat do sebe slovo Boží ne jako poučky, ale jako slovo, které mne ztvární, které se stává součástí mého bytí. A potom mohu svůj život, Slovem oplodněný, Bohu nabízet k užitku pro bližní.



 

Se svolením převzato z knihy:
Aleš Opatrný, Stůl Slova,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz