Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus B)
5. neděle velikonoční B / námět na dětské kázání

5. neděle velikonoční - pokračování
Když v sadu první jaro jabloň krásně rozkvetla, rozhodla se jedna větvička, že je příliš krásná a bohatá na to, aby se nenápadně krčila na malém keři a tak se rozhodla, že se připlete zahradníkovi pod nůžky, až bude upravovat stromy a keře. Svým nápadem byla úplně nadšená a začala o něm vyprávět sousední větvičce. I ta se nechala přesvědčit, že jim bude lépe, když budou samy bez ostatních.
Malá, nepatrná větvička dole u země slyšela jejich povídání a snažila se jim vymluvit jejich nápad: "Jak budete žít, když vás nebude kmen živit? Vždyť nemáte kořeny!" Dvě velké větvičky nad ní jen mávaly svými listy: "Takhle můžeš přemýšlet jen ty, která jsi malá, my jsme už velké a nebojíme se, ty jedna ustrašená!"
Jak se rozhodly, tak udělaly. Když zahradník chodil po sadu s nůžkami, připletly se mu pod ně a bác - byly na zemi. Zahradník se chytil za hlavu.
Co se to stalo? Tyhle krásné větve přece ustřihnout vůbec nechtěl! Dal je do vázy s vodou. Pomalu se pod nimi utvořilo bílé kolečko z opadaných květů. I z jabloně opadaly květy, ale kmen větve živil z kořenů. Z květů vyrostla první jablka a na podzim chodili kolem lidé, kteří se obdivovaly, jaká krásná a chutná jablka jabloň má. Po čase se z malého stromku stal veliký strom, který dával bohatou úrodu a i ta nejmenší větvička byla větší než ty dvě ve sklenici s vodou.
V evangeliu Ježíš řekl, že on je jako ten kmen a my jsme jeho ratolesti, jeho větvičky. Necháte se ustřihnout?