Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
6. týden - Slavnost Nanebevstoupení Páně /Lk 24,46-53/

Když se s někým, koho jsme měli rádi loučíme, je to vždy smutné. Spojují nás společné zážitky, radost i bolest. A je zajímavé na dnešním úryvku to, že apoštolové se poklonili Pánu, který se vznášel k nebi a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. A tam, jak čteme dále - byli stále v chrámě a velebili Boha. Oni totiž pochopili, že jak Kristus slíbil,zase se s ním uvidí a proto šli za to děkovat do chrámu . Věřili, že i v chrámě s ním mohou rozmlouvat, klanět se a jemu děkovat.

Kristovo nanebevstoupení je pro člověka velké tajemství, nedá se pochopit, jak to ve skutečnosti mohlo vše být, ale to nejdůležitější není jak to vše bylo, ale proč to Kristus vše vykonal. Bylo to z lásky a proto chce i nadále s námi zůstávat pomáhat ve všech situacích našeho života. Stejně jako apoštolové očekávejme denně Krista a jeho milost , kterou nám neustále nabízí.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: Nanebevstoupení Páně kázání, homilie

Ef 2,19-22;

Komentář k Ef 2,19-22: Ježíš je náš nárožní kvádr, na kterém stojí stavba církve. Kdykoli jsme chtěli v dějinách stavět na něčem jiném, nevyšlo to. Nedávná historie je toho důkazem.