Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
6. týden - Slavnost Nanebevstoupení Páně /Lk 24,46-53/

Když se s někým, koho jsme měli rádi loučíme, je to vždy smutné. Spojují nás společné zážitky, radost i bolest. A je zajímavé na dnešním úryvku to, že apoštolové se poklonili Pánu, který se vznášel k nebi a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. A tam, jak čteme dále - byli stále v chrámě a velebili Boha. Oni totiž pochopili, že jak Kristus slíbil,zase se s ním uvidí a proto šli za to děkovat do chrámu . Věřili, že i v chrámě s ním mohou rozmlouvat, klanět se a jemu děkovat.

Kristovo nanebevstoupení je pro člověka velké tajemství, nedá se pochopit, jak to ve skutečnosti mohlo vše být, ale to nejdůležitější není jak to vše bylo, ale proč to Kristus vše vykonal. Bylo to z lásky a proto chce i nadále s námi zůstávat pomáhat ve všech situacích našeho života. Stejně jako apoštolové očekávejme denně Krista a jeho milost , kterou nám neustále nabízí.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: Nanebevstoupení Páně kázání, homilie

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ex 19,2-6a; Žalm Žl 100,2.3.5; Řím 5,6-11
Mt 9,36 - 10,8

Není snadné dnes hlásat „přiblížilo se nebeské království“ a neudělat si přitom ostudu. Protože ve světě plném násilí, válek a podvodů nejrůznějšího druhu ho naši bližní skutečně neuvidí. Musí se tedy ten, kdo se nechá Ježíšem vyslat jako hlasatel království, opravdu jevit jako podezřelá nebo nesolidní osoba? Záleží na tom, jestli se sám nebeskému království přiblížil a jestli z něj žije. Ježíšovo slovo „Boží království je mezi vámi“ platí stále. Jde o to, zda o něm víme a žijeme z něho natolik, aby uprostřed šedi či temnot světa zářilo našim bližním z našich životů. Jinak bychom byli nevěrohodnými hlasateli, nebo bychom museli zmlknout a neplnit tak Ježíšovo poslání.