Forbelský Antonín | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
6. týden - Slavnost Nanebevstoupení Páně /Lk 24,46-53/

Když se s někým, koho jsme měli rádi loučíme, je to vždy smutné. Spojují nás společné zážitky, radost i bolest. A je zajímavé na dnešním úryvku to, že apoštolové se poklonili Pánu, který se vznášel k nebi a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. A tam, jak čteme dále - byli stále v chrámě a velebili Boha. Oni totiž pochopili, že jak Kristus slíbil,zase se s ním uvidí a proto šli za to děkovat do chrámu . Věřili, že i v chrámě s ním mohou rozmlouvat, klanět se a jemu děkovat.

Kristovo nanebevstoupení je pro člověka velké tajemství, nedá se pochopit, jak to ve skutečnosti mohlo vše být, ale to nejdůležitější není jak to vše bylo, ale proč to Kristus vše vykonal. Bylo to z lásky a proto chce i nadále s námi zůstávat pomáhat ve všech situacích našeho života. Stejně jako apoštolové očekávejme denně Krista a jeho milost , kterou nám neustále nabízí.

Autor: Forbelský Antonín

Témata: Nanebevstoupení Páně kázání, homilie

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Oz 6,3b-6; Žalm Žl 50,1+8.12-13.14-15; Řím 4,18-25
Mt 9,9-13

O ozdravujících účincích moře nebo hor, k nimž se přiblížíme, o prospěšnosti slunečních paprsků, které nás na jaře zahřívají, nemáme většinou pochyb. Ale co pro nás znamená blízkost Ježíše? Evangelium popisuje velmi střízlivě a prostě Ježíšovo setkání s hříšníky u stolu. A přece jasně dokládá, že tato setkání měnila životy lidí, osvobozovala je od hříchu a naplňovala je novou skutečností. Mělo by to v nás vyvolat velmi živou otázku: Co pro mne znamená přiblížení se k Ježíši při mši? Při přijímání? V modlitbě? Ve společenství těch, kdo jsou kdekoliv shromážděni v jeho jménu a on je, jak slíbil, uprostřed? Počítám s jeho uzdravující mocí? Věřím, že tato přiblížení mohou naplňovat a měnit můj život? Nebo stále žádám od Krista to a ono, jako kdyby mi vlastně nic nedal?