Velikonoční doba (cyklus B)
Seslání Ducha svatého - B / Petr Šabaka

Duch svatý přichází do společenství

Promluva Slavnosti Seslání Ducha svatého B

„Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě“ (Sk 2,1). Přemýšlel jsem nad tématem dnešní svatodušní promluvy, ale místo slov bych se velice rád spolu s vámi a nad vámi modlil a vyprošoval hojnost Darů Ducha Božího, profesionálního Dárce, Dárce všech darů.

Narazil jsem však na myšlenku, kterou považuji za velice důležitou a i přesto že byla vyslovena před více jak dvaceti lety v naprosto jiném společenském klimatu, je stále aktuální. Hans Waldenfels ve svém článku V agónii církve cituje teologa Oto Mádra: „Prožívejte křesťanské společenství mezi sebou. Najděte se dva, tři, čtyři stejného smýšlení nebo dvě tři rodiny a dávejte si navzájem Božího ducha. Čtěte společně Písmo a meditujte nad větami evangelia. Studujte náboženské otázky a řešte nové situace. Půjčujte si duchovní knihy, vypěstujte si neformální, účinnou lásku zasahující všechny potřeby. Zkuste si udělat den duchovní obnovy, bratrsky se upozorňujte, buďte si rádci a oporou i ve věcech duchovního života a svědomí“ (Teologické texty. 1/2012. s. 3).

Oto Mádr vyzýval věřící žijící v nesvobodné situaci, kdy bylo mnohem složitější praktikovat víru ve společenství církve. Dnes máme svobodu, můžeme studovat teologii, pořádat biblické hodiny, sledovat náboženské pořady v televizi, rozhlase i tisku. Máme svobodu shromažďovat se, svobodu setkávat se a naslouchat svým biskupům. Přesto přese všechno jsme jaksi malátní, ubytí, neklidní, „přesyceni pohanou“, jeden druhému odcizeni.

Nedávno prohlásil kardinál Angelo Scola na Světovém setkání rodin: „Církev se podobá ze všeho nejvíce právě rodině“ (www.radiovaticana.cz). Ale je to pravda? Můžeme to i my směle prohlásit při pohledu na naše farní společenství? Dokážeme si povídat o Bohu, společně číst Písmo, modlit se, mlčet?

Duch svatý přichází do modlícího se společenství. Vytvářejme pro něho dobré podmínky, naše úsilí se nám mnohonásobně zhodnotí.

Autor: Šabaka Petr

Témata: Duch svatý kázání, homilie

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!