Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus C)
Květná neděle - C / Stůl slova - Aleš Opatrný

Nejen dnešní doba miluje idoly, hrdiny, ať už románové, nebo sportovní či vojenské. Bylo tomu tak i dřív - dějiny lidských kultur jsou plné vyprávění o bájných recích, někdy velmi morálních, jindy trochu méně skvělých. Kam máme ale zařadit Ježíše, slavně vjíždějícího do Jeruzaléma a záhy na to umírajícího na kříži? Je to hrdina? Je to protiklad hrdiny?

Květná neděle - C

Rozbor textu

1. čtení
Průvod: Lk 19,28-40
Teprve při vstupu do Jeruzaléma k utrpení Ježíš připouští, aby byl oslavován jako král: velmi brzy se ukáže, jak jeho kralování vypadá, jak je nepodobné tomu, co si představovali jeho současníci. Tento král se ale nepodobá římským vladařům, je potomkem Davidovým, je to král mesiánský. Je možné mu rozumět jen ve světle starozákonních textů.


1. čtení Iz 50,4-7

Postava Pánova učedníka z Izaiáše je chápána od ranných dob církve jako předobraz Ježíšův. I on mluví to, co mu uložil Otec, modlí se, jde mu o Otcovu vůli. Poučuje znaveného utěšujícím slovem a současně dává svůj život v sázku. Tento služebník je ovšem také prototypem každého Ježíšova následovníka. Jak Ježíš tak jeho následovník pak ví, že od lidí bude potupen, ale od Boha nebude opuštěn, že tedy doslova "nebude zahanben" před Bohem a proto ani vlastně před lidmi.


2. čtení
Flp 2,6-11
Tento hymnus o Kristu převzal Pavel zřejmě z nějakého už existujícího pramene. Vyjadřuje podivuhodný paradox Ježíšovy osoby: jeho božskou velikost i jeho lidskou bezmocnost. Jinými slovy to, co je uloženo ve slovech : Mesiáš, který trpěl. Boží Syn, který se nechal bezmocně odsoudit a ukřižovat. Nebo ještě jinak: jeden z nás, který ale na rozdíl od nás zcela a beze zbytku patřil Otci, kdo má v něm svůj počátek. Je to všechno skutečnost k meditování, ne ke snadnému vysvětlení.


Evangelium
Lk 22,14 - 23,56
Není možné zde podávat nějaký stručný výtah z rozboru pašijí. Je tu ale možné zmínit určitý "návod k upotřebení": je dobré si pašije znovu a znovu promítat na obrazy našeho života, tohoto světa i vlastního nitra. Podle slov Jana Pavla II. - Ježíš Kristus je klíčem k tomu, aby člověk porozuměl sám sobě. S tím ovšem, že utrpení Ježíšovo nepodává vysvětlení pohoršujícího faktu, že člověk trpí a že trpí i spravedlivý. Ježíšovo utrpení není vysvětlením, je odpovědí, která ukazuje další cestu.


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Nejen dnešní doba miluje idoly, hrdiny, ať už románové, nebo sportovní či vojenské. Bylo tomu tak i dřív - dějiny lidských kultur jsou plné vyprávění o bájných recích, někdy velmi morálních, jindy trochu méně skvělých. Ostatně i lidová zbožnost dokáže vymalovat místního světce v barvách křiklavých jakožto muže (ženu) bez bázně a hany, jako někoho, kdo všechny ostatní, lidově řečeno, strčí do kapsy. Kam máme ale zařadit Ježíše, slavně vjíždějícího do Jeruzaléma a záhy na to umírajícího na kříži? Je to hrdina? Je to protiklad hrdiny? Nebo je to někdo mimo čas, prostor, dějiny, legendární postava, nepodobná komukoliv jinému? Nic z toho není zřejmě správné. Ta nejsprávnější odpověď je nakonec dána tím, co jsme slyšeli v druhém čtení: je to jeden z nás, ten, kdo prožívá plný lidský osud včetně neúspěchu, zrady, nespravedlivého soudu a smrti. Jeden z nás, který se ale liší a to nejen tím, že je bez hříchu. Ježíš se od nás liší tím, že jde ve lásce k Bohu, ve sjednocení s Bohem i v lásce k lidem až do nejzazších důsledků. Je opravdu Boží, je Synem Božím. Je opravdu věrný svému poslání - až na smrt. A toto všechno je jen nutnou předehrou k vyvrcholení, a tím je vzkříšení. Ježíš jde před námi, Ježíš trpí lidským utrpením, Ježíš je ale novým počátkem. Všichni, kdo se k němu plně a navěky připojí, mají podíl na tom, že on překonal moc hříchu. Jsou od hříchů osvobozováni, je jim odpouštěno. Všichni, kdo se k němu připojí, mají účast na Božím životě: jsou Božími dětmi. A všichni, kdo se k němu připojí, mají účast na jeho plném lidství: zažívají bolest, utrpení a smrt, ale to vše ve spojení s Otcem.

Vsadit na bájné hrdiny je nebezpečné - uvěřili bychom v přeludy. Vsadit na to, že se vyhneme všemu utrpení, je pošetilé - stejně by se nám to nepodařilo. Připojit se k Ježíši odmítanému, ukřižovanému a vzkříšenému je něco, co není iluzí, přeludem ani vzdycháním po bájném hrdinovi. Je to skutečné řešení života, které začíná na této zemi a v tomto životě a které je silnější než smrt.