Velikonoční doba (cyklus B)
Nanebevstoupení Páně B / Petr Šabaka

Sursum corda

Promluva na Slavnost Nanebevstoupení Páně B

„Sursum corda – Vzhůru srdce!“ Vyzývá kněz na začátku eucharistické modlitby. Toto zvolání jistě pramení z tajemství Nanebevstoupení Páně. Svatý Augustin začíná své kázání k této slavnosti slovy: „Dnes vystoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa: Kéž s ním vystoupí i naše srdce!“ A skutečně stoupá, když odpovídáme: „Máme je u Pána.“ Svěřili jsme své srdce – sebe sama – Pánu. On je s ním v nebi.

Nanebevstoupením Ježíš úspěšně dokončil své poslání na zemi. Sdělil a zjevil nám vše podstatné a potřebné o lásce Boha Otce a o naší životní cestě.

Odešel a zůstal přítomen; pravý Bůh a pravý člověk; živoucí životadárce s námi sjednocen ve smrti; prostředník a cíl; počátek a plnost… ne to není parafráze pohádky O princezně Koloběžce (obutá neobutá, oblečená neoblečená…), ale úžasný projekt Božího milosrdenství se stvořením.

Ježíš je v nebi, ale současně zůstává pevně sjednocen s námi. Tak také i my putujíce po cestách života pozemského upínáme se k nebi a prohlašujeme, že tam je naše srdce.

„Vzhůru srdce!“ Odkud je zdviháme? „Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine, Panovníku, vyslyš můj hlas!“ (Žl 130,1-2) Ne náhodou si můžeme připomenout alespoň první verše slavné barokní básně Bedřicha Briedla:

Co Bůh? Člověk?

Kdokolivěk?

Co já? Co ty?

Bože svatý?

Já hřích, pych, lest:

Tys sláva, čest:

Já hnis, vřed, puch:

Tys čistý duch…

Vědomí své malosti a nicotnosti smísené s důvěrou v nekonečnou a trpělivou milosrdnou láskou Boží nás staví na místo, které nám přísluší: na místo služebníků, kajícníků a prosebníků: „V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Flp 2,3).

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie Nanebevstoupení Páně