Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Památka sv. Ludvíka, krále 25. 8. / Petr Šabaka

Pohled na radost svatých

Promluva na památku sv. Ludvíka, krále – 25. 8.

Slavil jsem dnes mši s formulářem o sv. Ludvíkovi, protože v kostele, kde jsem se nacházel, je jeho socha. Patří zde mezi hlavní patrony chrámu.

Již vstupní antifona mne oslovila: „Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji svatí ať tě velebí; ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle“ (Žl 145,10-11, liturgický překlad). Tato antifona má dvě části. První se vztahuje k Bohu: chvála, velebení. Druhá je nasměrována k nám: vypravují a mluví… Komu? Přeci nám, kteří ještě stále putujeme časným světem. Potřebujeme tolik slyšet o slávě Božího království, potřebujeme tolik slyšet o Boží síle, která je schopna proměnit i naše kamenná srdce v srdce z masa, plná soucitu, lásky, trpělivosti, laskavosti, odpuštění. Ale až takhle do hloubky jsem o té antifoně nepřemýšlel. Vypadlo ze mne jen: „Chci slyšet, mluvte!“

Svatý Ludvík patří mezi veliké krále středověku, kteří nám zanechali odkaz moudrého vládce, osvíceného panovníka, pokorného správce jednoho z rodících se národů Evropy. Ne nadarmo jeho socha stojí vedle našeho svatého Václava. Prosil jsem na jeho přímluvu o sílu, odvahu a ducha kajícnosti do nového školního roku.

Mám potřebu se rozdělit ještě o jednu drobnost. Po přijímání jsem očima přečetl antifonu k přijímání: „Spravedlivý se radují, jásají před Bohem, veselí se v radosti“ (Žl 68,4). Tolik toužím zahlédnout jejich jásot. Být jím povzbuzen, přitahován, inspirován. Až zbytečně se někdy patlám v blátě své životní pouti. Tolik by mi pohled na radost, jásot a veselí svatých pomohl. Věřím, že nejen mně.

Autor: Šabaka Petr

Témata: kázání, homilie Osobnosti, světci, svatí

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

9. 11. 2025, 2. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

2 Mak 12,43-46; Žalm ŽALM 116; Řím 5,5-11
Mt 5,1-12a

Doufáme, že křest, kterým jsme byli přivtěleni v Krista, je pro nás vstupenkou do Božího království. Ale v učení církve také čteme o těch, kteří sice vstoupili, ale cosi je dělilo od Boha. Tito bratři a sestry tedy zakusí bolestné okamžiky, v nichž se tváří v tvář Bohu naplno ukáže jejich odmítání Boha, nevěrnost pravdě a spravedlnosti, neláska k bližním… Nejde o pomstu, ale o vyrovnání se s pravdou, protože před Bohem nemůže existovat nikdo, kdo nestojí v pravdě. Tomuto stavu říkáme očistec. Je to místo, kde lidé již patří do nebe. Zde se nerozhodují mezi nebem a peklem. Již patří k Bohu, a proto jim také Bůh nabízí pomoc. Právě v této bolesti nad sebou samými jim mohou pomoci ti, kdo jsou ještě na cestě – my! Proto s nadějí a důvěrou v Boží lásku prosíme za odpuštění jejich hříchů, za smíření a za plné společenství s Bohem.