Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Moniky sv., 27. 8. / Petr Šabaka

Ježíš ho vrátil

Promluva na památku svaté Moniky – 27. 8.

„Když se (Ježíš) blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. (…) Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: ‚Neplač!‘ Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: ‚Chlapče, pravím ti, vstaň!‘ Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce“ (Lk 7,12-15).

Velice dojemný příběh. Vždycky jsem ho viděl jako prorocké gesto, kterým Ježíš chce ukázat na svou autoritu, která je stejná a vyšší než byla osoba Eliáše, který také vzkřísil syna jedné vdovy (srov. 1 Král 17,8-24). Když mi však církev staví toto evangelium vedle svaté Moniky, poznávám, jak se Ježíšova dobrota opakuje a naplňuje na těch, kteří jej následují.

Velice rád zopakuji a připomenu jako mnoho kazatelů přede mnou, že svatá Monika se roky modlila za obrácení svého syna, kterého známe jako jednoho z učitelů církve: svatého Augustina, biskupa severoafrického města Hippo. Svatá Monika je vzorem všem rodičům, jejichž děti opouští víru a vydávají se do bouře světa. K návratu je pohne jen Boží milost a přímluvná modlitba. Odvážím si doplnit i přitažlivý příklad. Žádné nucení, žádné výčitky, žádné podmínky nebo jiné manipulativní metody nepřitáhnou k Bohu živému. Boží milost, modlitba a příklad živé víry!

Svatý Augustin komentuje svůj život: „Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná, a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, když já jsem s tebou nebyl…“ (Druhé čtení, Denní modlitba církve, památka sv. Augustina). V té samé knize (Vyznání) popisuje poslední dny, ve kterých byl se svou matkou: „Synu, pokud jde o mě, už mě na tomto světě nic netěší. Co zde mám ještě dělat a nač tu mám být, nevím, vždyť od tohoto pozemského života už nic nečekám. Jen jedno jsem si přála žít ještě nějakou chvíli na tomto světě: chtěla jsem vidět, dřív, než umřu, že jsi katolickým křesťanem. A Bůh mi to dopřál v míře mnohem větší, neboť mohu vidět i to, že jsi pohrdl pozemským štěstím a stal se Božím služebníkem. Co tu mám ještě dělat?“ (Druhé čtení, Denní modlitba církve, památka sv. Moniky).

„Ježíš ho vrátil jeho matce…“

Autor: Šabaka Petr

Témata: Monika svatá kázání, homilie Osobnosti, světci, svatí

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

11. 10. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 5,1-7; Žalm Žl 80, 9+12.13-14.15-16.19-20; Flp 4,6-9
Mt 21,33-43

Výstraha, obsažená v tomto evangelním úryvku, je skutečně vážná. Stát se před Bohem zbytečným, tím, kdo zcela selhal ve svém úkolu, je už samo o sobě velkým odsouzením. To ale není jediné poselství těchto závažných slov. Ukazují totiž, že Bůh si nenechá své dílo zničit lidskou nechápavostí a nespolehlivostí. Jestliže jedna skupina lidí nenaplní důležitý Boží úkol, Bůh si vyhledá jiné. Ale svůj dobrý plán ve prospěch lidstva neodvolá a nenechá ho padnout. Boží vynalézavost v uskutečňování dobra je obdivuhodná. Je to velká útěcha tváří v tvář lidským selháváním, která se neděla jen v době Ježíšově, ale která provázejí celé dějiny křesťanství.