Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Památka sv. Moniky 27. 8. / Petr Šabaka

Ježíš ho vrátil

Promluva na památku svaté Moniky – 27. 8.

„Když se (Ježíš) blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. (…) Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: ‚Neplač!‘ Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: ‚Chlapče, pravím ti, vstaň!‘ Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce“ (Lk 7,12-15).

Velice dojemný příběh. Vždycky jsem ho viděl jako prorocké gesto, kterým Ježíš chce ukázat na svou autoritu, která je stejná a vyšší než byla osoba Eliáše, který také vzkřísil syna jedné vdovy (srov. 1 Král 17,8-24). Když mi však církev staví toto evangelium vedle svaté Moniky, poznávám, jak se Ježíšova dobrota opakuje a naplňuje na těch, kteří jej následují.

Velice rád zopakuji a připomenu jako mnoho kazatelů přede mnou, že svatá Monika se roky modlila za obrácení svého syna, kterého známe jako jednoho z učitelů církve: svatého Augustina, biskupa severoafrického města Hippo. Svatá Monika je vzorem všem rodičům, jejichž děti opouští víru a vydávají se do bouře světa. K návratu je pohne jen Boží milost a přímluvná modlitba. Odvážím si doplnit i přitažlivý příklad. Žádné nucení, žádné výčitky, žádné podmínky nebo jiné manipulativní metody nepřitáhnou k Bohu živému. Boží milost, modlitba a příklad živé víry!

Svatý Augustin komentuje svůj život: „Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná, a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, když já jsem s tebou nebyl…“ (Druhé čtení, Denní modlitba církve, památka sv. Augustina). V té samé knize (Vyznání) popisuje poslední dny, ve kterých byl se svou matkou: „Synu, pokud jde o mě, už mě na tomto světě nic netěší. Co zde mám ještě dělat a nač tu mám být, nevím, vždyť od tohoto pozemského života už nic nečekám. Jen jedno jsem si přála žít ještě nějakou chvíli na tomto světě: chtěla jsem vidět, dřív, než umřu, že jsi katolickým křesťanem. A Bůh mi to dopřál v míře mnohem větší, neboť mohu vidět i to, že jsi pohrdl pozemským štěstím a stal se Božím služebníkem. Co tu mám ještě dělat?“ (Druhé čtení, Denní modlitba církve, památka sv. Moniky).

„Ježíš ho vrátil jeho matce…“

Autor: Šabaka Petr

Témata: Monika svatá kázání, homilie Osobnosti, světci, svatí

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.