Naděje je jako otvor, kterým proudí do hlubin naší duše světlo  - archív citátů

Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Postní doba (cyklus B)
Postní doba - jaká je její náplň?

Postní doba. Jaká je její náplň? Název "postní" necharakterizuje vlastně vše - dnes je skutečný půst jeden den z celého čtyřicetidení - na Popeleční středu (a pak o Velikonočním triduu na Velký pátek). Ale co s těmi zbývajícími dny, které postem v plném slova smyslu nejsou? Někdo si v té době ledacos odřekne, ukázní se. Ale proč to vlastně dělat?

Postní doba

Jaká je její náplň? Název "postní" necharakterizuje vlastně vše - dnes je skutečný půst jeden den z celého čtyřicetidení - na Popeleční středu. Ale co s těmi zbývajícími dny, které postem v plném slova smyslu nejsou? Někdo si v té době ledacos odřekne, ukázní se. Ale proč to vlastně dělat?

Začněme od konce postní doby - od Velikonoc, na něž je postní doba přípravou. Ty jsou to ústředními svátky liturgického roku. Ve smrti a vzkříšení Ježíše Krista spočívá jádro celého křesťanství. A křesťanské velikonoce jsou vlastně formou určitého dramatu, hry v nejvznešenějším slova smyslu, kterou je liturgie. Slavení velikonoc tak vede k prožití podstatných zastavení na cestě Boží záchrany, podstatné body dějin spásy, totiž vyvedení z Egypta, záchranu beránkem, jehož krví byly pomazány veřeje, soud, utrpení, smrt a vzkříšení pravého velikonočního beránka - Krista. A liturgie je dramatem, do něhož má být "divák", tedy křesťan, vtažen: má se ho zúčastnit, aby měl podíl nejen na plodech této "hry", tedy liturgie, ale i na plodech skutečné původní události - vykupitelského díla Ježíše Krista. Křesťan ovšem už jednou byl zásadně "vzat do hry", a to svým křtem. Křest je ponořením do Ježíše Krista a v něm do Trojice, ponořením do smrti a vzkříšení Krista, což je opisný výraz pro tajemství vykoupení, jehož výsledkem je, že jsme Boží děti, že jsme synové, a tím i dědicové skrze Boha (Gal 4,7).

Není potom divné, že jedním z hlavních úkolů postní doby je právě příprava katechumenů (čekatelů) na křest, lépe řečeno vrchol této dlouhodobé přípravy. Pro křesťanskou obec je potom i výzvou, aby se za katechumeny modlila, aby se tak i vnitřně připravovala na jejich duchovní, nikoliv jen společenské, přijetí do svého středu.

Ale vraťme se ještě k chápání velikonoc jako liturgie - hry. Křesťan byl jednou provždy "pronesen" koupelí znovuzrození. Ale tento fakt, navěky platný, má pronikat do jeho vědomí, které je stále zanášeno vším možným i nemožným, Božím i hříšným. Musí se tedy k této základní skutečnosti vracet, aby měl jako svobodný, rozumný, jednající tvor ze své vůle účast na tajemství Kristovy smrti a vzkříšení - jinými slovy, aby vědomě uchopil skutečnost svého křtu a aby jej uskutečňoval. K tomu mu má pomoci každoroční prožití Velikonoc. Účast křesťana na velikonoční slavnosti má totiž pro něj vyvrcholit obnovou křestního slibu v liturgii velikonoční noci. Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení se totiž stalo pro nás plně platným právě naším křtem - tím se v nás uskutečnilo tajemství vykoupení. Obnovou křestního slibu si tento nejzávaznější fakt i závazek svého života chceme uvědomit a znovu jej prožít. To ovšem nejde ve dvou nebo třech minutách, v čase, v němž obnova při liturgii velikonoční noci proběhne. A tak na tuto obnovu nás připravuje nejen liturgie velikonočního třídení, ale právě celá postní doba.

V čem se tedy může tato příprava postní dobou uskutečňovat?
- odřeknutím si postem toho, co nás zdržuje a poutá, se uvolňujeme pro Boha
- zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem
- větší pozorností vůči Božímu slovu vnikáme hlouběji do tajemství Božího jednání s lidmi
- hlubší a plnější modlitbou se sbližujeme s Bohem, naším Otcem
- rozjímáním Kristova utrpení, například v křížové cestě, se snažíme nejen vidět velikost Boží lásky, ale také pochopit, že cesta spásy vede přes kříž
- pokáním, které vrcholí ve svátosti smíření, děláme svůj obrat k Bohu, ke Kristově cestě, rozcházíme se s hříchem, nastupujeme cestu nápravy, vracíme se do křestního stavu Božích dětí.

Zřeknutím se zla a vyznáním víry při obnově křestního slibu ve velikonoční noci potom korunujeme naši postní "práci" a dáváme Bohu prostor, aby v nás mohl konat své velké činy, aby v nás projevil svou sílu, tu sílu, kterou Krista vzkřísil z mrtvých (Ef 1,19-20).

Čtení z dnešního dne: Sobota 27. 7. 2024, Sobota 16. týdne v mezidobí

Jer 7,1-11;

Komentář k Mt 13,24-30: Bolí nás, když vidíme, jak plevel škodí a zamořuje. Zkouška trpělivosti: nechat zrát obojí pohromadě.

Zdroj: Nedělní liturgie

Gereon Goldmann, OFM + 26.7.2003

(25. 7. 2024) Německý františkán, který za II. světové války prošel s německou armádou část Evropy a Afriky jako zdravotník a následně…

Vatikán se vyjádřil k soukromým poselstvím o Svaté Trojici - zdroji milosrdenství v severoitalské Villa Guardia

Vatikán se vyjádřil k soukromým poselstvím o Svaté Trojici - zdroji milosrdenství v severoitalské Villa Guardia
(25. 7. 2024) 24. července 2024 Vatikán zveřejnil dopis prefekta Dikasteria pro nauku víry kardinála Victora Manuela Fernándeze…

Světový den prarodičů a seniorů (vždy 4. neděle v červenci)

Světový den prarodičů a seniorů (vždy 4. neděle v červenci)
(23. 7. 2024) Papež František vyhlásil Světový den prarodičů a seniorů, který se vždy koná 4. neděli v červenci -  v…

Svatá Marie Magdalena (Magdalská, Magda) – svátek 22.7.

(20. 7. 2024) Kdo vlastně byla Marie Magdalská? Ještě donedávna se v ní spojovaly celkem tři ženské postavy známé z evangelií. 

Prorok svatý Eliáš (20.7.)

(18. 7. 2024) V náboženských dějinách Izraele hráli velkou roli proroci. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby…

17. července 1794 bylo popraveno šestnáct karmelitánek

(16. 7. 2024) z kláštera Compiègne u Paříže

Josef Toufar - výročí narození 14.7.1902

(12. 7. 2024) Josef Toufar - kněz umučený komunisty - se narodil 14.7.1902