Šabaka Petr | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Matky Boží, Panny Marie 1. 1. / Petr Šabaka

VŮDKYNĚ

Promluva na Slavnost Matky Boží, Panny Marie

Co má být cílem mé dnešní promluvy? Postavím se velice pokorně do zástupu těch, kdo „blahoslaví tu, které Bůh učinil veliké věci“ (srov. Lk 1, 49) a budu chtít foukat do plamene lásky ke Kristu, Synu Božímu a synu Panny Marie.

„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu“ (Antifona před evangeliem Slavnosti Matky Boží, Žid 1, 1-2). Do centra pozornosti stavím ikonu Ježíše, jak spočívá v náruči své matky Panny Marie. Typ této ikony se nazývá „Hodigitria“ neboli „Tak, která ukazuje cestu“ či jednoduše „Vůdkyně“. Marie drží Ježíše ve své levé ruce a pravou má vztaženu směrem k němu v gestu, které na něho ukazuje a zároveň prosí. Ikona je prý výřezem rozsáhlejší scény, kterou jsem klanění mágů. Maria se na ně dívá s očekáváním i typickou mateřskou bázní.

Nemohu si pomoci, ale v Marii vidím vzor věřícího, který s mateřskou láskou svírá Ježíše. Nedokážu si představit Ježíše bez Marie. Vždyť kvůli ní a nejen kvůli ní přišel na svět. Podobně jako Marie chci ukazovat na Ježíše, prosit ho o milosti nejen pro sebe, ale i pro ty, kteří se mu z daleka přicházejí poklonit a poznat ho. Toužím ho podobně jako Matka Maria chránit, ale jen do té míry, aby on sám se mohl dát poznat. Nechci jej stínit, ale nést na rukou.

A stejně jako Dcera Siónská, jako ona žena, jejíž potomstvo drtí hlavu satanovi, chci se i já modlit za všechny: „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem“ (Nm 6,22-26).



BOŽÍ JMÉNO

Promluva na slavnost Matky Boží, Panny Marie

Slavnost Marie Matky Boží na počátku občanského roku a na závěr vánočního oktávu není jen oslavou Matky Boží a její privilegovanou rolí v dějinách spásy, ale je rovněž oslavou Ježíšova jména, které bylo poprvé veřejně vysloveno osmého dne v chrámu. Je to rovněž den míru. Vždyť „v něm je náš mír“ (Ef 2,14).

Byl zvyk, že židovský otec udílel jméno svému dítěti v den obřízky, jak je tomu například u Zachariáše (srov. Lk 1, 59.62-64). „Ježíšovo jméno však zvěstuje anděl ještě před jeho početím, což ukazuje na Boží otcovství“ (LUKER, M., Slovník biblických obrazů a symbolů, 94). Je to Bůh Otec, který dává jméno svému synu, který je „prvorozený všeho stvoření“ (Kol 1,15).

V evangeliu jsme slyšeli: „Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala“ (Lk 2,21).

Dali mu jméno Ježíš. Jaké je to jméno? Co vyjadřuje? Co pro nás znamená? Jako prostřený stůl je nám při hledání duchovního nasycení Katechismus katolické církve, ve kterém se nám otevírá celá kapitola o jménu Božího Syna (kán. 430-455).

Ježíš znamená v hebrejštině „Bůh zachraňuje.“ Toto jméno vyjadřuje zároveň jeho totožnost i jeho poslání (430). Ježíšovo jméno znamená, že jméno samého Boha je přítomno v osobě jeho Syna, který se stal člověkem kvůli všeobecnému a definitivnímu vykoupení z hříchů (432). Jen jeho jméno přináší spásu (432), zlí duchovné se ho bojí a Ježíšovi učedníci v jeho jménu konají zázraky (434).

Ježíš je Pán a Ježíš je Syn Boží. Ježíš je „pravý Bůh z pravého Boha“. A pro nás křesťany není jiné cesty k věčnému životu, než skrze něho, protože on je „dveřmi do ovčince“ (Jan 10,9). Vyslovovat jeho jméno znamená setkat se s ním. On je „Emanuel“ – Bůh s námi – Bůh mezi námi – Bůh pro nás – Bůh, který je nám velice blízko. Spolehnout se na tuto skutečnost v rozmanitých životních okolnostech znamená poctivě žít svou víru.

Ať nás tedy tato ujištění posilují, naplňují nadějí a útěchou, ale i bázní a úctou. Ať prožijeme celý nový kalendářní rok ve společenství s jeho jménem – s ním samým – s Pánem Ježíšem Kristem, Synem Božím a synem člověka, Svatým Božím, Bohem uprostřed nás.