Šimák Pavel | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
Zmrtvýchvstání Páně - vigilie

Kázání na Velikonoční vigilii (zvl. je-li křest)


Milí katechumeni, bratři a sestry,
již jen okamžik nás dělí od vašeho křtu. Prošli jste různě dloubou dobou přípravy od onoho prvního okamžiku, kdy jste pocítili Boží existenci až k nynějšímu završení vaší katechumenátní cesty. Dnes se opět nově setkáváte s naším zmrtvýchvstalým Pánem, prožijete nový okamžik Boží milosti – křest a biřmování a vkročíte do nové etapy svého života – do života křesťana.

Spolu s námi jste se zúčastnili hlubokých obřadů znázorňujících nové stvoření, nové plány Boží.
V prvním čtení jsme si připomněli, že člověk byl stvořen jako muž a žena, aby byl obrazem Božím.
Nové stvoření – počínajíc Kristovým zmrtvýchvstáním, to je nový člověk:Kristus a církev, nový Adam a nová Eva. A tito dva
už nejsou dva – ale jeden. Bůh v člověku a člověk v Bohu. A do tohoto nového člověka, do jeho těla – církve budete nyní začleněni.

Kdybychom si dnes přečetli i druhou kapitolu knihy Genesis, která vypráví o zformování člověka z prachu země, pochopili bychom novou myšlenku: Člověk sám o sobě je nepatrným práškem, jeho velikost tvoří až Boží duch, který Bůh do nitra člověka vdechuje. Je to krásný obraz – Bůh se sklání k prachu – k člověku, aby mu dal sám sebe, svůj život.
Autor této biblické zvěsti nám chce říci – bez Boha nejsme nic, jen hrstka atomů, které se jednou rozpadnou. Máme-li však

v sobě Boží dech – budeme žít věčně. Člověk však Ducha Božího ztratil, když přijal ducha zla. A duch zla – to je ona prázdnota v lidských srdcích, prázdnota nelásky. Člověk bez věčného Ducha Páně se tak propadá do prázdnoty, vrací se do svého prachu, prach se obrací v prach. Prožitek toho, že jsme prach, nejvíce zažíváme v bolestech, úzkostech a v hříchu.

Ale Bůh nově tvoří – i z toho bláta našich hříchů, i z toho slabého a rozptýleného prachu. On volá: „Neohlížejte se po věcech minulých, nedbejte na to, co zlého se dávno stalo. Hle, tvořím věci nové, což to nepoznáte?“ Tvoří z našich slabostí, nedokonalostí!

Tvoří nového člověka.

Je zajímavé, že tato myšlenka nového tvoření z prachu je přítomna v několika pohanských mýtech o Fénixovi. Podle egyptského mýtu je Fénix pozemská podoba slunce, které po skončení své vlády nad světem vždy umírá a pak se znovu rodí a objevuje se v jasné záři. Podle řecko-římského mýtu je Fénix zázračný pták, který vždy po 500 letech se sám spálil v hnízdě na palmě a z popela pak povstal omlazen k novému životu. Tento pták se vyskytuje v raně křesťanských malbách a symbolizuje Kristovo vzkříšení. Paralela s Kristem: žárem svého utrpení se Kristus spálil a ze stínu smrti povstal k novému životu. Kristus, „slunce spravedlnosti“, zapadl ve smrti, ale znovu se objevuje zmrtvýchvstalý v nové záři.

Anebo jiná paralela – člověk – obraz Boží, byl svým sobectvím zdeformován v prach, aby z něho v nové slávě povstal.

Onen fénix – postava z bolesti a rozpadu, a tak jakoby nám připomínal: nevadí, že podléháš svým slabostem a cítíš na sobě tíhu vin celého lidstva ve svém kříži, je tu někdo, kdo tě nově formuje.

Tato myšlenka je přítomna ve velikonočním chvalozpěvu, kde je opěvována noc. Slyšeli jsme : „Noc jako den se rozjasní“, ba i „noc je mým světlem“. Noc je symbol temnoty – hříchu, a tak je jakoby i opěvován hřích, slabost lidí- neboť na jejím pozadí může velkolepěji zazářit Boží láska a milosrdenství. V chvalozpěvu se zpívá:“Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí. Šťastná vina , pro kterou přišel vykupitel tak vznešený. Blahodárná noc, která spojila zemi s nebem. Člověka s Bohem.“Blahodárný hřích, který zapříčinil spojení slabosti a síly, smrti a života, člověka a Boha. Je to úžasná věc!!

A celé dějiny spásy jsou dějinami hříchu a milosti. Jakoby přes celé dějiny probíhá ono formování nového člověka, sbírání a formování prachu, jakož i naplňování Duchem. Vzpomeňme jen na údolí suchých kostí z Ezechielova proroctví, Duch Boží je spojuje a oživuje. To jsme my – rozptýlení a budovaní v nové tělo – církev.

Vzpomeňme na Zahradníčkovu báseň :
Pochopil jsem
Krev Beránka Velikonočního
skrápěla všechny
a přes celou historii
rozptýlené kosti Adamovy
se sbíraly s úpěním
plným nevýslovnosti hudby,
plným nevýslovnosti katedrál
v jediné Tělo, jehož žádná částečka
nám nemůže býti lhostejná.

To jediné tělo – to je celý Kristus, Kristus v plnosti – hlava a tělo – on a církev.

Stojíme dnes u pramene vody. Prach může být vlastně formován jenom, je-li spojen v vodou a je-li formován nějakým živým duchem. Tak i vy , Pavle, Petře, Toníku, budete jako prach, z vody a z Ducha zformováni v nového člověka.

Tento nový člověk je však složen z mnoha a mnoha srdcí, jakoby z mnoha zrníček prachu. Ta se musí spojit v jedno. Je to bolestný proces – je třeba se vzdát své existence pro sebe a žít pro druhé a s druhými. Přijímat druhé a dávat se jim, přijímat srdce druhého do svého srdce a své srdce dávat jiným.

Skrze vodu, která v lecčems připomíná vodu plodovou, dostanete nové tělo – nový organismus - církevní společenství. Do něho se máte zcela začlenit a máte se v něm cítit jako doma . Měli byste se tedy promyslet, jakým způsobem se zapojíte se svými vlohami, schopnostmi a dovednostmi do farního života.

A my všichni se zase musíme zamyslet, co učinit, abyste se zde cítili jako doma – jako ve svém těle.

Já vím – ono tak dokonalé to naše společenství zatím není, nejsme zatím plně jeden organismus. Ale zatím! Jsme jako ten přízemní rozptýlený prach, kterému na srdci leží jen jeho já a pozemské věci. Dosud nejsme plně spojeni, ale jen zatím!

Tuším, že se blíží okamžik vzkříšení. Kristovo tělo – církev v dějinách – mnohdy připomíná rozkládající se tělo – mnozí se oddělovali a oddělují, společenství se rozpadalo, bujely četné nemoci. Ale nezapomeňme: neřekl náš Pán: třetího dne budu vzkříšen, třetího dne Syn člověka vstane?! A je-li u Pána l den jako tisíc let, pak ten 3. den – 3. tisíciletí již nastává.
Bude tedy Kristovo tělo – církev vzkříšena ?

To záleží i na nás – jak se dáme k dispozici, jak se necháme oživit, jak zlomíme tvrdý individualistický a samotářský život, abychom ho dali druhým. Jak zlomíme svoje žití , abychom ho rozmnožili. Co to znamená lámat sebe – dávat druhým svůj čas, dovednosti, prostě sami sebe. Zlomení života, nalámání ho pro jiné, je předpoklad onoho vzkříšení. Nemůže vstát z mrtvých, kdo neumřel. Nemůže se radovat, kdo netrpěl.

Kéž tedy Pavlo, Petře, Toníku v této chvíli poznáte – a my s vámi, - že Bůh činí všechno nové. A tak otevřme oči i sluch. Pán je tu a říká: Já jsem to, nebojte se.


P. Pavel Šimák

Autor: Šimák Pavel

Témata: kázání

Čtení z dnešního dne: Pondělí Pondělí Svatého týdne

Iz 42,1-7; Jan 12,1-11

Komentář k Jan 12,1-11: Láska nehledí na peníze. Projevení citů ať je nám v církvi vzorem! Chci si vážit spontánních projevů, vycházejících z lásky k Bohu.

Zdroj: Nedělní liturgie

Velikonoce

Velikonoce
(6. 4. 2020) Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota; velikonoční noc (vigilie), příběh Velikonoc.

Kdo mi pokřtí miminko v době pandemie?

(1. 4. 2020) Křest dětí lze snadno odložit. Lze však dobře pochopit strach maminky o život právě narozeného dítěte a její touhu po…

Jak žít všední život v karanténě?

(1. 4. 2020) Jak bychom měli toto období karantény nejlépe prožívat? Poraďte prosím.

Jak si udržet svou víru, když se s ostatními nevidím?

(1. 4. 2020) Jak žít svou víru, když si s ostatními věřícími nemůžu být nablízku? Vždyť na společném slavení liturgie stojí identita…

Je současná pandemie výzvou?!

(1. 4. 2020) Mnohdy slyšíme, že nynější koronakrize je i výzva. Jakou výzvou by mohla být pro nás křesťany? 

Náhražky eucharistie a zpovědi?

(1. 4. 2020) Nemůžu nyní v karanténě přistupovat ke svátostem. Musím se vzdát mše svaté – eucharistie, ale i zpovědi. Lze…

Květná neděle

Květná neděle
(1. 4. 2020) Květná (nebo též Pašijová) neděle je označení pro poslední postní neděli před Velikonocemi. Název svátku je odvozen od…

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.

2.4.2005 zemřel papež Jan Pavel II.
(1. 4. 2020) V předvečer slavnosti Božího milosrdenství se Jan Pavel II. vrátil do Otcova domu

Text modlitby papeže Františka v období pandemie

Text modlitby papeže Františka v období pandemie
(31. 3. 2020) Přinášíme vám text modlitby, která proběhla v pátek 27. 3. 2020 při příležitosti mimořádného požehnání Urbi et…

Varování před sektou Shincheonji

Jde o nové náboženské hnutí z Jižní Koreje. Církve po celém světě proti němu varují.

Důvodem je sektářská povaha, manipulativní praktiky, snahu o utajování, zásadní odklon od křesťanského učení apod.

Její členové zpravidla postupně opouštějí rodiny a omezují veškeré kontakty s vnějším světem.

Více informací:

www.scjinfo.cz