Sekce: Kázání
Velikonoce - triduum
Zmrtvýchvstání Páně - vigilie C / Stůl slova - Aleš Opatrný
Stůl slova
Zmrtvýchvstání Páně - vigilie
Rozbor textu
1. čtení
Řím 6,3-11
Pro Pavla je spojitost mezi křtem a vzkříšením, mezi tajemstvím velikonoc a tajemstvím existence křesťana zjevná, zásadní a nezbytná. V lidovém chápání je to téměř přesně naopak. Křesťanství není komplikovanou filozofií, ale není také snadnou naukou pro lid. Týká se největších hloubek existence, týká-li se hříchu a odpuštění, smrti a (věčného) života. Tyto věci jsou existenciálně přístupné každému člověku, ale mluvit není o nich snadné.
2. čtení
Evangelium
Lk 24,1-12
Prázdný hrob je cenná pomůcka k pochopení a k uvěření. Ale jádrem věci je slovo. Slovo "proč hledáte živého mezi mrtvými ... byl vzkříšen". Kdo tato slova přijme za vlastní, je na cestě k setkání s Ježíšem vzkříšeným, živým, a může být svědkem.
K úvaze
Myšlenky k promluvě
Kolik důležitých a slavných věcí se děje na světě - a bez nás. Když se uděluje Nobelova cena, když se rozdělují olympijské medaile, když se setkávají hlavy států, nejsme u toho. A mnohdy se nás to ani nijak jinak netýká. Ale když Kristus vstal z mrtvých, týkalo se to každého z nás, i když jsme dávno ještě nebyli na světě. A když slavíme Ježíšovo vzkříšení dnes, týká se nás to každého - a týká se nás to pro dnešek i pro celou věčnost. Protože v Ježíšově smrti zemřel náš hřích a v Ježíšově vzkříšení jsme i my vzkříšeni. Ve křtu jsme byli na tento nový kmen Božího života naroubováni. Slavme tedy společně radost z toho, že jsme pokřtěni. Že jsme přešli ze smrti do života. Že se nás sice bolestná lidská smrt týká, ale že se nás týká jakožto brána do věčnosti. Máme naději, že umřeme, abychom žili. Máme naději, že Boží život, který máme v sobě teď, v nás nikdy nevyhasne. Máme jistotu, že Bůh je věrný, a že tedy to, co slíbil a učinil má věčnou platnost.
Obnovíme-li tedy teď svůj křestní slib, potom nebudeme říkat: my už budeme hodní. Potom budeme říkat: ano, poznali jsme, že tady vede cesta k životu. Touto cestou chceme jít. Je to to nejlepší, co vůbec existuje - žít životem Božího dítěte. Je to to nejlepší, co nás může potkat, žít jako živý úd církve. Bůh se pro nás rozhodl. Řekl vůči nám své věčné "ano". Je na nás, abychom na to odpověděli i my svým "ano". A abychom zůstali tomuto "ano" věrni. Dnes, zítra i navěky.
