Aleš Opatrný | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus A)
Zmrtvýchvstání Páně - vigilie / Stůl slova - Aleš Opatrný

Celá západní kultura se už dlouho snaží, aby ve vědomí člověka byla jeho vlastní smrt co nejvíce oddálena, ne-li přímo popřena.

Slavnost zmrtvýchvstání Páně - vigilie

Rozbor textu

1. čtení
Řím 6,3-11
Vzkříšení není samozřejmostí, to věděl Pavel stejně jako jeho současníci. A pro člověka je žádoucí a přijatelný život, ne smrt. Cestu k tomuto životu Pavel vždy rýsuje přes smrt. Zde na zemi má člověk účast na Kristově věčném životě skrze svůj průchod smrtí křtu. Do věčnosti ale bude muset vstoupit s Kristem tím, že jeho úděl přijme naplno, tedy skutečnou smrtí. Ta se ale přijetím svátostné smrti křtu mění. A mění se také zacílení a určení člověka zde na zemi - je to určení k životu, který nemíří ke smrti, tedy k životu bez přítomnosti hříchu.


2. čtení




Evangelium
Mt 28,1-10
Evangelistova slova, vyjadřující, že Pán vstal z mrtvých, jsou poměrně bohatá a přece neříkají "jak to bylo". Apokalyptickými rysy vyprávění ale dává evangelista najevo, že se zde děje něco skutečného, co ovšem obvyklé a běžně známé události a děje naprosto přesahuje. Zcela jasné je pak typické velikonoční poselství, sestávající ze dvou částí: hrob je prázdný, tam Ježíše nehledejte (Mt 28,6) a: "Nebojte se, jděte!". Tedy je konec strachu a nejistot a dobrou zprávu, že Ježíš žije, je třeba roznést dál - nejprve k učedníkům, potom "ke všem národům" (Mt 28,19).


K úvaze



Myšlenky k promluvě
Naprosto není dnes snadné mluvit o Ježíšově vzkříšení. Na jedné straně dnes umí medicína kousky, které si se vstáním z hrobu nijak nezadají. Celý pokrok techniky a vědy nás vede k tomu, že jsme spíš zvyklí se mnohdy nedivit neobyčejným věcem. Na druhé straně je člověk většinou fascinován přítomností, a tak má jednak určitou nedůvěru ke zprávám z minulosti a na druhé straně není příliš otevřen velkým úvahám o budoucnosti, kterou považuje pro sebe za vzdálenou. A celá západní kultura se už dlouho snaží, aby ve vědomí člověka byla jeho vlastní smrt co nejvíce oddálena, ne-li přímo popřena. Jenže pohled velikonoc na smrt a vzkříšení není zdaleka jen pohledem na pozemský a zásvětný život člověka. Je to mnohem víc pohled na hřích a odpuštění, na vztah člověka a Boha. To chápe odedávna liturgie, když spojuje myšlenku velikonoční noci mnohem víc se křtem člověka, než s jeho smrtí a věčným životem. Pro nás je to důležité upozornění, abychom chápali celý význam Ježíšova činu spásy jako něco co se týká především člověka dnes a tady, byť to má vliv tak velký, že ho ani smrt nezruší, že sahá do věčnosti. Jinými slovy: jde o to, zda jsme schopni uvěřit a prožít, že jsme teď s Kristem vzkříšeni, že s ním teď vstupujeme do nového vztahu k Bohu, že jsme teď odpuštěním vyproštěni z umrtvující moci hříchu, že teď žijeme z Ducha Božího. V hloubce tohoto "teď", které přijímá nový život Bohem darovaný, se člověku otevírá pohled do hloubky tajemství vzkříšení.