Sekce: Knihovna
3. ´Duch´ v hinduismu
z knihy Duch v judaismu, islámu a hinduismu
Hinduistická dharma Sanatana potvrzuje, že „Duch“ byl přítomen již při stvoření. Duch je neoddělitelně spjat prvopočátečním stadiem stvořitelského díla Božího. Oheň a světlo jsou pak univerzálními symboly života Ducha.
„Na počátku zcela jistě neexistovalo vůbec nic, ani nebe ani země a ani nic mezi tím. A tak Nebytí, které se rozhodlo být, se proměnilo v ducha a řeklo: ‘nechť jsem!’. Duch se pak zahřál a z jeho tepla vzniknul oheň. Zahřál se ještě víc a z toho žáru se zrodilo světlo.“ (Taitriya Brahmana II 2, 9,1-2).
„Když se přivalila mocná vodstva, přinesla s sebou universální Zárodek, který dal vzniknout Ohni a také pak Jedinému Duchu Božímu. Jakému Bohu přineseme svoji oběť?“ (Rig Veda X, 121,7)
Dary Ducha jsou léčivá síla, vnitřní pokoj a nesmrtelnost. „Kéž vás Vítr ovane svým léčivým dechem, prodlouží váš život a naplní vás pokojem. Ó Větře, náš otče, příteli a bratře, dej nám život, který bychom mohli žít. Obdaruj nás, ó Pane, z pokladu nesmrtelnosti, který je skryt ve tvém příbytku, abychom mohli žít.“ (Rig Veda X, 186, 1-3)
Atman je podstatou života, dechu, těla a vlastního já. Znamená plnou a nerozdělenou osobnost a zároveň nejhlubší nitro člověka, jádro nepodléhající zkáze, které je v Upanišádách ztotožňováno s Bráhmou.
(Imanentní přítomnost Ducha)
„Jediný, Atman přítomný ve všech bytostech, bere na sebe rozmanité podoby, ale zůstává vně... Věčný mezi pomíjejícími, vědoucí mezi nevědomými, jediný mezi mnohými...“ (Katha Up. V,9)
„Bdí nad všemi činy, přebývá ve všem stvoření, svědek, Duch, jedinečný sám v sobě.“ (Svetasvara Up VI 11)
(Transcendentní přítomnost Ducha)
„Oko tam nedohlédne, ani mysl či řeč tam nedosáhne. Nevíme a nechápeme, jak to vyjádřit. Neboť se to odlišuje od poznaného a je to víc než nepoznané... Nemůže to být vyjádřeno slovy, ale dává to slovům smysl... nemůže být uchopeno rozumem, ale osvěcuje mysl... okem nemůže být spatřeno, ale propůjčuje mu zrak... uchem nemůže být slyšeno, ale propůjčuje mu sluch... dechem nemůže být poznáno, ale umožňuje mu dýchat...“ (Kena Up. I, 1-9)
(Všudypřítomnost Ducha)
„Sedí a přece putuje v dálce; leží a zároveň je všude... Duch uprostřed hmoty, věčný mezi pomíjejícími, skvělý a vše prostupující... skrytý ve všech bytostech... jako olej v semínku sezamovém, jako máslo ve smetaně, jako voda ve skrytých pramenech, jako oheň v zápalkách... tak je atman přítomen v nitru člověka, hledá-li ho v pravdě a vší silou... najde ho v srdci.“ (Katha Up. II, 21,22; III, 12, vii, viii)
Védská modlitba za udělení darů Ducha:
„Ten Božský, který se vznáší ve výšinách, když se člověk probouzí, a který se vrací na své místo, když se člověk ukládá ke spánku, to Světlo světel, které putuje v dálce, ten duch kéž je mi milostivě nakloněn!
Ten, který působí, že moudří přinášejí své oběti a rozumní se radí ve shromážděních, ten, jemuž se nic nevyrovná a který je ve všech, ten duch kéž je mi milostivě nakloněn!
Ten, který je moudrost, vědomí a pevnost, Světlo nesmrtelné a přítomné ve všem bytí, bez něhož nejsme schopni učinit nic, ten duch kéž je mi milostivě nakloněn!
Ten nesmrtelný, který objímá celý vesmír, všechno co bylo, a ještě bude, ten, jehož působením sedm kněží přináší svou oběť, ten duch kéž je mi milostivě nakloněn!
Ten, v němž jsou modlitby, písně a zákony pevně zapuštěny jako paprsky ve středu vozového kola, ten, v němž jsou propojena srdce všech bytostí, ten duch kéž je mi milostivě nakloněn!
Ten, který člověka vede, jako když vozataj opratěmi ovládá své silné spřežení, ten rychlý, který přebývá v srdci, ten duch kéž je mi milostivě nakloněn!“ (Yajur Veda XXXIV, 1-6)
V Rg Védě je Duch též nazýván „Božským přítelem“ (Mitra):
„Ten, jenž je nazýván „Božským přítelem“, stmeluje lidské pokolení. Božský přítel pomáhá na zemi i na nebi, bdí nad lidmi a své oko nikdy nezavírá, Božskému příteli přinášejte tučné oběti!“ (RV III, 59,1)
Duch je původcem veškeré jednoty ve vesmíru:
„Ó všemohoucí Pane, hořící na oltáři, uděl nám své dary, ty, který shromažďuješ všechny věci vjedno, i to, co pochází od cizince! Spoj vjedno, proměň v jedno! Kéž jsou vaše mysli zajedno podobně jako když si staří bohové bez hádek brali svůj podíl z obětí! Kéž je jednotný váš úsudek, ve shromáždění buďte svorní, buďte jednoho ducha a jedné mysli! Jeden úmysl vám předkládám a jednu oběť obětuji! Vaše rozhodnutí, vaše srdce a váš duch ať jsou jedno, abyste dlouho spolu přebývali v jednotě a svornosti!“ (RV 191)
Nejběžnější hinduistická modlitba (Gayatri Mantra), která je recitována denně při východu a západu slunce a při jiných příležitostech:
„Uvažujeme o skvělé nádheře božského oživovatele. Kéž on sám osvítí naši mysl.“ (RV III, 62,10)
O vztahu mezi Duchem a Slovem:
„Jednou došlo k hádce mezi Duchem a Slovem. ‘Já jsem nejlepší’, řekl Duch a Slovo řeklo: ‘Já jsem nejlepší.’
Duch řekl: ‘Jsem jistě lepší než ty, protože ty neřekneš nic, co já dříve nepochopím. Poněvadž tedy pouze napodobuješ to, co já dělám, jednoduše se opičíš, jsem já rozhodně lepší než ty.’
Slovo řeklo: ‘Jsem jistě lepší než ty, protože cokoliv ty víš, já uvedu ve známost, já to sděluji.’
Šli tedy k Prajapatimu, aby mezi nimi rozhodl. Prajapati dal za pravdu Duchu a Slovu pravil: ‘Zajisté je lepší Duch, protože ty pouze napodobuješ, co on dělá. A ten, kdo jen napodobuje, je bezpochyby méně než ten, který je napodobován.’ (Satpatha Brahmana I, 8-11)
