4. Na závěr

Bible nás učí modlitbě

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil "vnitřní člověk" a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen. (Ef 3,14-21)

Často ani nevíme, kdo se za nás modlí (a neví to ani on). Kéž se slova svatého Pavla, řečená v listě Efezanům, v našem životě naplní.

--------------------------------------------------------------------------------

Obsah celé knihy:

Úvod

Starý zákon

1. K modlitbě volá Bůh

2. Bůh o nás všechno ví

3. Modlitba je cestou k pravému poznání

4. Potřeba modlitby a její podoby - touha a láska, prosba, díky, chvála a klanění

5. Co máme Bohu říct?

6. Vidění Hospodina

7. Sjednocení s Bohem

8. Žalmy

Nový zákon

1. Druhy modlitby

2. Potřeba modlitby v životě křesťana a církevní obce

3. Ježíš uprostřed nás - vyslyšení modlitby

4. Povinnost modlitby, modlitba jako služba

5. Klanění a vděčnost, modlitby svatých

6. Souvislé texty o modlitbě v Novém zákoně 27

7. Vzory modlitby

8. Od Boha k člověku

9. Jak se modlil Ježíš

Na závěr 38

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Martina Vintrová

Témata: Modlitba

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

25. 10. 2026, 18. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 45,1.4-6; Žalm Žl 96,1+3.4-5.7-8.9-10a+c; 1 Sol 1,1-5b
Mt 22,15-21

Může křesťan dělit svou věrnost mezi císaře a Boha, mezi pozemskou a Boží autoritu? Tak postavili otázku Ježíšovi protivníci a čekali, že Ježíše nachytají buď jako nevěrného věřícího, který není zcela věrný Bohu, nebo jako nevěrného občana, který není věrný císaři. Odpověď ale žádné dělení nezdůvodňuje, i když by to tak mohlo na první pohled vypadat. Každý věřící Izraelita (a právě takoví se Ježíše ptali) věděl, že Bohu náleží všechno: svět, císař, denár – ale hlavně člověk sám. Člověk, který v sobě nese obraz Boží, má Bohu patřit cele. Potom si může dovolit respektovat císaře, platit peníz daně, žít v tomto světě bez obav, že všechno pokazí. Ale patřit plně a cele z hloubi svého nitra Bohu, není nic snadného. Bůh nás v tom však nenechává samotné, když vkládá do našeho nitra Ducha, který sám volá: „Abba, Otče“!