4. Na závěr

Bible nás učí modlitbě

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil "vnitřní člověk" a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen. (Ef 3,14-21)

Často ani nevíme, kdo se za nás modlí (a neví to ani on). Kéž se slova svatého Pavla, řečená v listě Efezanům, v našem životě naplní.

--------------------------------------------------------------------------------

Obsah celé knihy:

Úvod

Starý zákon

1. K modlitbě volá Bůh

2. Bůh o nás všechno ví

3. Modlitba je cestou k pravému poznání

4. Potřeba modlitby a její podoby - touha a láska, prosba, díky, chvála a klanění

5. Co máme Bohu říct?

6. Vidění Hospodina

7. Sjednocení s Bohem

8. Žalmy

Nový zákon

1. Druhy modlitby

2. Potřeba modlitby v životě křesťana a církevní obce

3. Ježíš uprostřed nás - vyslyšení modlitby

4. Povinnost modlitby, modlitba jako služba

5. Klanění a vděčnost, modlitby svatých

6. Souvislé texty o modlitbě v Novém zákoně 27

7. Vzory modlitby

8. Od Boha k člověku

9. Jak se modlil Ježíš

Na závěr 38

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Martina Vintrová

Témata: Modlitba

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

18. 10. 2026, 11. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Iz 25,6-10a; Žalm Žl 23,1-3a.3b-4.5-6; Flp 4,12-14.19-20
Mt 22,1-14

Pozvání na svatbu je pozvání k radosti, k oslavě, ke společenství s těmi, kdo mají ženicha a nevěstu rádi. Tak zve Bůh člověka do svého společenství a toto pozvání přišel Ježíš na zemi velmi srozumitelným způsobem tlumočit. Přesto všichni nepochopili a zahleděni do svých představ nevnímali, že tento chudý tesař zve k neuvěřitelně bohaté hostině. Ale Bůh se nedá odradit. Pozve tedy další, takové, s nimiž se nepočítalo. Ale i oni mají před sebou velký úkol: pochopit, že nebyli pozváni jen k zaplnění míst, ale jako skuteční hosté na skutečnou svatební hostinu – to je vyjádřeno podobenstvím o svatebním rouchu. Pozvání na hostinu, k úzkému společenství s Bohem, které znamená záchranu, trvá. I od nás se čeká, že pochopíme to podstatné. Naše projevy zbožnosti přece nemohou být jen zaplněním času nebo jakýmsi přikrášlením života. Jsme pozváni na hostinu, kterou si sami nemůžeme připravit a na kterou se nemůžeme dostat bez pozvání hostitele. Ten je velkorysý – ale také pravdivý.