4. Na závěr

Bible nás učí modlitbě

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil "vnitřní člověk" a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen. (Ef 3,14-21)

Často ani nevíme, kdo se za nás modlí (a neví to ani on). Kéž se slova svatého Pavla, řečená v listě Efezanům, v našem životě naplní.

--------------------------------------------------------------------------------

Obsah celé knihy:

Úvod

Starý zákon

1. K modlitbě volá Bůh

2. Bůh o nás všechno ví

3. Modlitba je cestou k pravému poznání

4. Potřeba modlitby a její podoby - touha a láska, prosba, díky, chvála a klanění

5. Co máme Bohu říct?

6. Vidění Hospodina

7. Sjednocení s Bohem

8. Žalmy

Nový zákon

1. Druhy modlitby

2. Potřeba modlitby v životě křesťana a církevní obce

3. Ježíš uprostřed nás - vyslyšení modlitby

4. Povinnost modlitby, modlitba jako služba

5. Klanění a vděčnost, modlitby svatých

6. Souvislé texty o modlitbě v Novém zákoně 27

7. Vzory modlitby

8. Od Boha k člověku

9. Jak se modlil Ježíš

Na závěr 38

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Martina Vintrová

Témata: Modlitba

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

27. 9. 2026, 4. 10. 2026

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 18,25-28; Žalm Žl 25,4-5.6-7.8-9; Flp 2,1-11
Mt 21,28-32

Boží trpělivost nás sice neopravňuje k nezodpovědnému jednání, ale může pro nás být zdrojem velké naděje, zvlášť když přemýšlíme o životní cestě našich blízkých, kteří na evangelium nedbají. Je tu vždy naděje, že se budou podobat tomu synu, který řekl: „Ne!“, a přece nakonec na otcovu vinici šel. Právě tak ale máme přijmout výstrahu pro sebe samotné. Naše „Ano!“ je jen slibným začátkem, po němž má následovat vlastní práce, uskutečňování našeho rozhodnutí víry. Je to nárok na naši vytrvalost a na důvěru, se kterou dáváme své síly Bohu. Ale je to také zdroj jistoty, že nejdůležitější schopnosti svého života nedáváme nezodpovědně všanc.