Úvod

Bylo by dost těžko možné zpracovat téma Božího Ducha ve Starém zákoně do jedné přednášky, aniž bychom přitom sklouzli jenom do povrchního povšechného přehledu, kde by se více méně opakovaly známé věci. Jestliže máme o tomto výsostném tématu pojednat ze starozákonního hlediska, bude snad lépe vybrat několik málo nejvýznačnějších textů a na ně zaměřit pozornost; čili pokusíme se o pohled rozsahem sice omezenější, ale zato trochu hlubší, o jakousi malou sondu do dané problematiky, na základě tří úryvků, které jsou v tomto ohledu opravdu emblematické.

Podnětem k výběru textů pro mne byla v neposlední řadě i ta okolnost, že je lze najít na prvém místě mezi perikopami, které mohou být čteny jako první lekce při udílení svátosti biřmování; tzn. že církev sama dává tyto prorocké texty do spojitosti se svátostí, zprostředkující pečeť daru Ducha sv., se svátostí, která má výrazně pneumatický charakter. Konkrétně jde o tři úryvky z knihy proroka Izaiáše: Iz 11,1-5; 42,1-7; 61,1-3.

Podíváme se na ně nejdříve jednotlivě, tzn. přečteme si každý z nich v Bognerově překladu, všimneme si velmi zběžně jeho struktury, jeho stylistických zvláštností, příp. detailů, které nám mohou uniknout, pokud nemáme před sebou originální znění. Potom texty vzájemně porovnáme, vyznačíme některé jejich odlišnosti, ale také styčné body, čili zaregistrujeme, co dává těmto textům osobitost, jedinečnost, ale zároveň i co mají společného; zastavíme se mimo jiné u několika hlavních pojmů, které charakterizují Hospodinova Ducha jako jeho dary i jako účinky jeho působení skrze lidi jím vedené. A na závěr by naše úvaha měla, byť nedokonale a zlomkovitě, artikulovat poselství, jímž tato prorocká slova promlouvají k nám, kněžím, ve druhém roce přípravy na Velké jubileum roku 2000; tj. pokusíme se naznačit několik bodů, které by nám v daném směru mohly sloužit jako určité vodítko.