Úvod, obsah

V lednu 1999 uspořádala v premonstrátském klášteře v Želivi komise České biskupské konference pro přípravu Velkého jubilea roku 2000 už třetí ročník kurzu pro kněze, věnovaného některému z témat listu papeže Jana Pavla II. Tertio millennio adveniente. Po kurzech kristologickém a pneumatologickém bylo pro letošek zvoleno téma „Návrat k Otci“, který se realizuje zejména ve svátosti smíření. Této svátosti byla pak věnována největší část přednášek a prakticky všechna setkání v pracovních skupinách.

V tomto sešitku podáváme texty všech přednesených referátů, případně podkladů a k nim a výběr podnětů, které byly předneseny ve skupinách. Zejména podněty ze skupin se dají využít k dalším plodným rozhovorům, a to jak v kněžských společenstvích, tak v setkání laiků či setkání kněží s laiky. Všeobecně konstatovaná nízká úroveň vědomostí a absence řady postojů, které vedou k dobrému konání svátosti smíření a k dobré službě touto svátostí, jsou nepochybně výzvou k soustavné a vytrvalé práci v této oblasti.

Závěrem děkuji všem, kdo nejen přednesli přednášky, ale dodali je také v písemné formě. A samozřejmě všem, kdo aktivně pracovali ve skupinách a dali tak druhým k dispozici své náměty a zkušenosti.

P. Aleš Opatrný - člen komise pro přípravu Velkého jubilea při ČBK

Obsah
Úvod
Boží otcovství a milosrdenství v patrististice
Giovanni Coppa

Podklady k přednášce „Kajícnost v teologii východní církve“
Michael Špaček

Co říká a jak se využívá vademekum pro zpovědníky
Antonín Liška

Co potřebuje zpovědník znát z psychopatologie
Petr Goldmann

Svátost pokání u kněží
Cyril Vojtěch Kodet, O Carm

Příspěvek vývojové psychologie k praxi slavení svátosti smíření
Ludmila Muchová

Od zpovědi, formující svědomí, k výchově svědomí, které vede k obrácení
Adolf Pintíř

K dějinám svátosti smíření
Aleš Opatrný

Práce ve skupinách

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Témata: Svátosti

Přihlášení

Správa mailinglistů

Bible na neděli

16. 11. 2025, 9. 11. 2025

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Ez 47,1-2.8-9.12; Žalm Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5; 1 Kor 3,9c-11.16-17
Jan 2,13-22

Většinou je nedělní cesta do kostela zcela automatická. Jistě víme o kostele v jiné obci či městě, ale je nám poněkud cizí, není to „náš kostel“. Chrám je však mnohem více než jen shromaždiště věřících z našeho okolí. Chrám je znamením církve – společenství těch, kdo jdou za Bohem. Církev – chrám – je znamením Boží blízkosti člověku. Chrám už není místo, kde si s obavami kupujeme odpuštění a s napětím čekáme, zda bude odpuštěno (srov. chrám v pojetí starozákonního Orientu). Chrám je díky Kristově oběti místo, kde Bůh čeká na svůj lid a kam my přicházíme domů, k Bohu. Lateránská bazilika je tak především vnímána jako místo církve. Proto je zde úzká vazba na papeže, proto se zde konaly koncily. Slavíme tedy svátek církve – Božího těla, kterým je v posledku sám Kristus.