papež František (J. M. Bergoglio) , Saviero Gaeta

Vztah papeže Františka a papeže Benedikta XVI.

z knihy Papež František , vydal(o): Paulínky

Benedikt XVI. ve svém posledním proslovu před kardinály 28. února 2013 jasně prohlásil: „Mezi vámi je i budoucí papež, jemuž již nyní slibuji svou bezpodmínečnou úctu a poslušnost.“ Těmito slovy vyloučil jakékoliv pochybnosti, které by se mohly vyskytnout v souvislosti s neobvyklou situací vzniklou tím, že kromě aktuálního papeže je naživu i jeho předchůdce. Po prvním období prožitém v papežském sídle v Castel Gandolfo se tichým sídlem emeritního papeže stane bývalý kontemplativní klášter Mater Ecclesiæ poblíž vysílače Rádia Vatikán a Benedikt XVI. nebude již přijímat žádné oficiální návštěvy. Telefonický pozdrav nového papeže hned po zvolení i dojemné osobní setkání 23. března 2013 je jasným ukazatelem vzájemného vztahu přátelství a úcty. Též modlitba za Benedikta, o kterou papež František požádal po svém zvolení všechny přítomné na náměstí Svatého Petra, je projevem vděčnosti za všechny prosby, které již emeritní papež předložil Bohu za nového pontifika, ať se jím stane kdokoliv.

To však neznamená, že by se papež František musel v budoucnosti o svých rozhodnutích radit se svým předchůdcem. Současný papež je nositelem plné a absolutní pravomoci, ačkoliv v soukromí může udržovat vztah se svým předchůdcem tak, jak to on sám uzná za vhodné. Ohledně formálního oslovení, které nyní náleží papeži Benediktovi XVI., vatikánský mluvčí na základě sdělení ze strany prefekta papežské domácnosti Georga Gänsweina oznámil: „Nadále se oslovuje »Vaše Svatosti« a mluví se o něm jako o emeritním papeži či emeritním římském pontifikovi.“ Zdá se, že tato informace nebyla dostatečně podrobná, a proto odborníci na kanonické právo rozvíjeli o titulech emeritního papeže ještě další úvahy. Kromě titulu „Joseph Ratzinger, bývalý papež“ (podle něhož by jméno Benedikt XVI. příslušelo výlučně úkonům a dokumentům z období jeho pontifikátu) kanonista Gianfranco Ghirlanda navrhl též alternativu „emeritní biskup Říma“. V týdeníku Civiltà Cattolica dále upřesnil, že „ten, kdo odstoupí z úřadu pontifika, ačkoliv stále zůstává biskupem, není již papežem, jelikož pozbývá veškerou moc papežského primátu, kterou neobdržel biskupským svěcením, nýbrž přímo od Krista akceptací legitimního zvolení“.

Též papež František ve svých slovech pronesených z balkonu svatopetrské baziliky po svém zvolení označil Josepha Ratzingera za „emeritního biskupa“. Benediktovo odstoupení bezpochyby představuje precedens, který poznamená i budoucnost. Od rozhovoru Benedikta XVI. s jeho životopiscem Petrem Seewaldem v roce 2010 budou muset budoucí papežové počítat s možností, kterou tehdy Svatý otec formuloval takto: „Když papež dospěje k jasnému vědomí, že již fyzicky, mentálně a duchovně není schopen zastávat úřad, který mu byl svěřen, má právo a za některých okolností i povinnost odstoupit.“ Mnohým se vybavila silná slova, která Benedikt XVI. pronesl 24. dubna 2005 při slavnostní mši u příležitosti začátku svého petrovského úřadu: „Modlete se za mne, abych neutekl ze strachu před vlky.“ Avšak on sám vysvětlil, že jeho počin nebyl projevem zbabělosti, nýbrž projevem zodpovědnosti pastýře, jenž miluje své stádo.

O vztahu emeritního a úřadujícího papeže tedy můžeme uvažovat ve světle úryvku z knihy Exodus, který vypráví o bitvě s Amalekem, do níž Jozue vyrazil s důvěrou v Mojžíšův příslib: „»[…] zítra vyjdi bojovat s Amalekem, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce.« [...] Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězil Izrael, když ruce spouštěl, vítězil Amalek“ (viz Ex 17,9.11). Zatímco papež František bude vést a spravovat církev, Benedikt XVI. ho bude neustále provázet modlitbou.