Pokora je jediná vlastnost, kterou Ježíš výslovně vyzval napodobovat.  - archív citátů

Autorský rejstřík


Benedikt z Nursie

Benedikt z Nursie (kolem 480–547) ovlivnil svou Řeholí (Regula Benedicti; v rukopisech se objevuje i název Regula monasteriorum, tedy „Řehole pro kláštery“) ducha západního mnišství do takové míry, že ho lze nazvat zakladatelem, byť nikoli v chronologickém slova smyslu. Narodil se ve vážené rodině v umbrijské Nursii, se studiemi začal v Římě, ale přerušil je, poté co se rozhodl pro řeholní život. Po přípravě v mnišském společenství odešel jako poustevník do údolí řeky Anio u Subiaka. Neúspěšný pokus s reformováním mnišské komunity v sousedství byl podnětem k tomu, aby sám v údolí Ania založil klášter. Z tohoto opěrného bodu se záhy hnutí začalo šířit, přidávaly se také další kláštery v okolí. V letech 523 až 526 pro ně Benedikt navrhl klášterní pravidla. Jelikož však byl odtud vyhnán, založil na Monte Cassinu věhlasný klášter, kde má benediktinské mnišství svůj původ.
Řehole vyjadřuje Benediktův záměr zřídit pro službu Pánu družinu (schola servitii). Platí v ní strohá kázeň jako u armády, příznačná je též uvážená míra požadavků. Je zákonem, který je možno zachovávat, a proto také musí být dodržován. Benedikt přihlédl ke všemu, co v mnišských tradicích jeho doby existovalo; vyvaroval se však vší jednostrannosti. Jeho dílo je nejvelkolepějším svědectvím organizační síly římského myšlení a vyvolává tím větší obdiv, čím více se o něm uvažuje.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sk 8,5-8.14-17; Žalm Žl 66,1-3a.4-5.6-7a.16+20; 1 Petr 3,15-18
Jan 14,15-21

Lze vůbec docenit Ježíšovo zaslíbení, že těm, kdo uvěřili, dá svého Ducha utěšitele, který je nikdy neopustí? Existuje ve světě plném nejistot a změn něco takto jistého? Něco, co je pro člověka a zároveň to na člověku nestojí? Svět hmatatelných jistot, vyjádřených v číslech pojistných prémií a finančních výnosů, se může zhroutit v několika vteřinách. Boží věrnost ale neporazí a nezničí ani nevěrnost těch, kdo mu mají být věrni. O tom svědčí dvě tisíciletí historie křesťanství. Jde jen o to, jestli člověk o tak neviditelný a nezachytitelný dar, jakým je dar Ducha, vůbec stojí. Duch svatý nám totiž nedává Boží moc a sílu k dispozici, ale přetváří nás v ty, kdo se Bohu k dispozici dávají. Kdo se bojí, že Bůh bude proměňovat jeho život, musí se držet od Ducha Božího v uctivé vzdálenosti. Ale moudrost by v takovém postoji nebyla žádná.

Zdroj: Nedělní liturgie

Nanebevstoupení Páně

(10. 5. 2026) Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Následující den začíná "novéna" -…

Den matek

(9. 5. 2026) Svátek matek (den matek) se slaví druhou květnovou neděli.

Přímluvy 10. 5. 2026

(7. 5. 2026) 6. neděle velikonoční, cyklus A / Tak jako v apoštolských dobách i dnes Bůh chce konat mocné činy. Proto…

Den Evropy - 9.5.

Den Evropy - 9.5.
(7. 5. 2026) Krátce po druhé světové válce, dne 9. 5. 1950, představil Robert Schuman - tehdejší francouzský křesťanský…

Maria důvěřovala Bohu, i když nic nedávalo smysl

Maria důvěřovala Bohu, i když nic nedávalo smysl
(6. 5. 2026) Když se řekne Panna Maria, mnoha lidem se vybaví zbožné obrazy, sladce poklidná tvář a svatozář. Jenže skutečný život…

Národní den modliteb 24/5/26

Národní den modliteb 24/5/26
(5. 5. 2026) Betlémská kaple v Praze na letniční neděli 24. května 2026 od 14:30 hodin.