Bohu se nejvíce podobáme, když prokazujeme dobro těm, kteří nám to nemohou oplatit... - archív citátů

Autorský rejstřík


Benedikt z Nursie

Benedikt z Nursie (kolem 480–547) ovlivnil svou Řeholí (Regula Benedicti; v rukopisech se objevuje i název Regula monasteriorum, tedy „Řehole pro kláštery“) ducha západního mnišství do takové míry, že ho lze nazvat zakladatelem, byť nikoli v chronologickém slova smyslu. Narodil se ve vážené rodině v umbrijské Nursii, se studiemi začal v Římě, ale přerušil je, poté co se rozhodl pro řeholní život. Po přípravě v mnišském společenství odešel jako poustevník do údolí řeky Anio u Subiaka. Neúspěšný pokus s reformováním mnišské komunity v sousedství byl podnětem k tomu, aby sám v údolí Ania založil klášter. Z tohoto opěrného bodu se záhy hnutí začalo šířit, přidávaly se také další kláštery v okolí. V letech 523 až 526 pro ně Benedikt navrhl klášterní pravidla. Jelikož však byl odtud vyhnán, založil na Monte Cassinu věhlasný klášter, kde má benediktinské mnišství svůj původ.
Řehole vyjadřuje Benediktův záměr zřídit pro službu Pánu družinu (schola servitii). Platí v ní strohá kázeň jako u armády, příznačná je též uvážená míra požadavků. Je zákonem, který je možno zachovávat, a proto také musí být dodržován. Benedikt přihlédl ke všemu, co v mnišských tradicích jeho doby existovalo; vyvaroval se však vší jednostrannosti. Jeho dílo je nejvelkolepějším svědectvím organizační síly římského myšlení a vyvolává tím větší obdiv, čím více se o něm uvažuje.
Heslo převzato z knihy Slovník starokřesťanské literatury

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Sof 2,3;3,12-13; Žalm Žl 146,6c-7.8-9a.9b-10; 1 Kor 1,26-31
Mt 5,1-12a

Spojit se s mocnými a významnými, a tak se stát také mocnějším a významnějším – to je prastaré pokušení. Ale je i jiné pokušení: pohrdnout všemi, kdo jsou mocnější, úspěšnější nebo důležitější než my anebo já sám, a tak si pozvednout sebevědomí. Ani jedno pro nás není. Protože křesťan může a má být tím, kdo se s důvěrou připojil k tomu, kdo je největší a nejmoudřejší, i když jím mnozí pohrdají, tedy k Bohu. A právě Bůh je tak veliký a mocný, že si může dovolit i blízké přátelství s pohrdanými a ve světě nic neznamenajícími lidmi. Čím větší je naše vědomí o velikosti a moci Boží a čím větší je naše důvěra v něho, tím jsme svobodnější vůči mocným, úspěšným, bohatým a významným lidem tohoto světa. A tím lépe můžeme milovat ty malé a bezvýznamné, ať už se k nim počítáme nebo ne.

Zdroj: Nedělní liturgie

Svatoblažejské požehnání (3.2.)

(1. 2. 2026) Na svátek sv. Blažeje (3. února) je možné udílet tzv. svatoblažejské požehnání...

Přímluvy 4. neděle v mezidobí, cyklus A / 1. 2. 2026

(30. 1. 2026) Povzbuzeni důvěrou, že Bůh zjednává právo utlačeným a dává chléb hladovým,[1] předložme mu naše modlitby:

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)

Hromnice, Svátek Uvedení Páně do chrámu a Světový den zasvěcených osob (2.2.)
(30. 1. 2026) Svátek Uvedení Páně do chrámu (2.2.) se lidově nazývá Hromnice. Tento den se slaví i Světový den zasvěcených osob.

Byl odsouzen k smrti zastřelením, byl deportován na Sibiř: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (+ 28.1. 1881)

(27. 1. 2026) Říká-li se, že člověk v životě neumírá jen jednou, pak to obzvlášť platí pro život ruského spisovatele Dostojevského,…

Den památky obětí holocaustu 27.1.

(26. 1. 2026) Holokaust - holocaust - šoa - genocida - znamená systematické pronásledování vyvražďování Židů za Druhé světové války.…

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí

Neděle Božího slova - vždy 3. neděle liturgického mezidobí
(24. 1. 2026) Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je v církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

Obrácení svatého Pavla (svátek 25.1.)

(24. 1. 2026) Pavlovo setkání s Kristem na cestě do Damašku způsobilo v jeho životě doslova revoluční obrat. Kristus se stal smyslem…