Psal se rok 1950, byl první listopad. Prvního listopadu je v katolickém kalendáři slavnost Všech svatých. Americký vojenský kaplan v Unsanu v Severní Koreji otec Emil Kapaun odsloužil čtyři mše pro vojáky třetího praporu osmého jízdního pluku a šel toho dne do svého stanu spát dříve než jindy. Když se celý třetí prapor uložil ke spánku v kukuřičném poli, objevovaly se všude náznaky toho, že se schyluje k hroznému neštěstí.
Druhého listopadu, v den vzpomínky na věrné zemřelé, byl časně ráno četař Miller na hlídce na vrcholu malého kopce a po setmění se tam uložil ke spánku. Nevěděl, že v té době už byl napaden první i druhý prapor a že na řadě je prapor třetí. Po půlnoci zaslechl zpod kopce zahvízdání, které znělo jako ptačí zpěv. Miller strčil do vojáka ležícího vedle něj. „To nezpívá pták!“ řekl mu. „Už je to tady!“
Vstali a vydali se zpět ke svému praporu. Ve tmě však uviděli stovky postav, jak se blíží tmou. Pak zazněla trubka, další zatroubení a k tomu strašidelný zvuk pastýřských trub, na něž troubili čínští vojáci rolnického původu. Poté samopaly pokropily okolí dávkami růžově svítících střel a začaly pálit minomety. Noc prořízla divoká hudba, válečné popěvky z trubek a tisíců hrdel. (celý text zde)