Vždy 3. neděle liturgického mezidobí je věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“.

O Neděli Božího slova

Předseda Papežské rady pro novou evangelizaci, arcibiskup Rino Fisichella k zavedení  „Neděle Božího slova“ říká:

„Papež František reaguje na mnohé žádosti, které obdržel od pastýřů i laiků, že by se v církvi měla věnovat jedna neděle Božímu slovu. Je sice pravda, že každou neděli nasloucháme Božímu slovu, ale můžeme o jedné určité neděli toto Slovo hlásat slavnostněji a doprovodit jej reflexí i viditelnými znameními, která poukazují na jeho důležitost v církvi“.

Volba padla na neděli s ekumenickým dosahem...

„Papež František zvolil třetí neděli v mezidobí, kdy evangelium představuje Ježíše jako hlasatele Božího království. Zároveň se ale jedná o časový úsek, do něhož spadá Den dialogu s judaismem a Týden modliteb za jednotu křesťanů. Papež výslovně říká, že den věnovaný Bibli nemá být jednou za rok,  nýbrž slaví se jednou s celoroční platností, abychom získali důvěrnější vztah k posvátným textům. Zde se totiž dotýkáme velice smutného bodu – naprostá většina našich věřících Písmo nezná a naslouchá mu jedině v neděli. Bible je sice nejrozšířenější kniha, ale také nejvíce pokrytá prachem, protože ji nikdo nebere do rukou. Papež nás tímto listem vyzývá, abychom naopak Boží slovo co možná nejvíce a každodenně drželi v rukou a učinili z něj svou modlitbu.  Schopnost naslouchat Božímu slovu v nás probouzí vnímavost vůči krajním životním situacím, které označujeme za existenciální periferie a s nimiž se denně setkáváme.“

Papež se obrací také ke kněžím...

„Ke kněžím a biskupům. Papež upozorňuje kněze na to, co  považuje za zásadní, a sice na homilii. Zdůrazňuje, že jde o pastorační příležitost, kterou nesmíme promarnit. Homilie po nás, kněžích, žádá, abychom byli denně v kontaktu s Božím slovem, které pak máme vysvětlovat. Boží lid má právo na inteligentní a důsledný výklad Písma, který by se dotkl života každého posluchače. Biskupům papež připomíná, že by o této neděli například mohli slavit liturgický obřad přijetí k trvalé službě lektora či obdobný obřad, který by poukázal na důležitost hlásání Božího slova. Naléhá na to, aby se lektoři patřičně připravovali na četbu Božího slova, tak, jako se to děje u akolytů nebo mimořádných vysluhovatelů svatého přijímání. Myslím, že je to tak trochu pastorační provokace, protože dobře víme, jak to vypadá v našich kostelech, kde jde číst první člověk, který k tomu projeví ochotu. To však nevypovídá o hodnotě, která náleží Božímu slovu.“

Uvedl arcibiskup Fisichella k apoštolskému listu papeže Františka.

 

Homilie papeže Františka při mši v neděli Božího slova 26. ledna, 2020 26.1.2020

»Ježíš začal hlásat« (Mt 4,17). Takto uvádí evangelista Matouš Ježíšovu veřejnou službu. Ježíš, který je Slovem Božím, přišel, aby k nám promluvil svými slovy a svým životem. Tuto první Neděli Božího slova se vydáváme k počátkům jeho hlásání, k pramenům Slova života. Pomůže nám v tom dnešní evangelium (Mt 4,12-23), které podává jak, kde a komu začal Ježíš hlásat.

1. Jak začal? Velmi jednoduchou větou: »Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království« (v.17). Toto je základ všech jeho promluv, totiž sdělení, že nebeské království se přiblížilo. Co to znamená? Nebeským královstvím se rozumí Boží království, totiž způsob Božího kralování, vztahování se k nám. Ježíš nám nyní říká, že se nebeské království přiblížilo a že Bůh je blízko. To je první novost, první poselství: Bůh není daleko. Ten kdo přebývá v nebesích, sestoupil na zem, stal se člověkem. Odňal zábrany, zrušil distance. Nestalo se tak naší zásluhou. On sestoupil a vyšel nám vstříc. Bůh má od začátku ve zvyku být svému lidu nablízku. Již ve Starém zákoně stojí: »Kde je národ, jemuž by byli bohové tak nablízku, jako je Hospodin, náš Bůh« (Dt 4,7). A tuto blízkost ztělesňuje Ježíš.

Je to poselství radosti: Bůh nás přišel osobně navštívit, stal se člověkem. Nepřijal naše lidství z pocitu odpovědnosti, nýbrž z lásky. Z lásky si bere naše lidství, neboť je miluje. Bůh si vzal naše lidství, protože nás má rád a zdarma nám chce dát spásu, kterou nemůžeme dát sami sobě. Touží být s námi, obdarovat nás krásou života, pokojem srdce a radostí z toho, že nám bylo odpuštěno a že  jsme milováni.

Potom pochopíme bezprostřední Ježíšovu výzvu „obraťte se“ či „změňte život“. Změňte život, protože začal nový způsob života. Skončil čas žití pro sebe a začalo žití s Bohem a pro Boha, s druhými a pro druhé, s láskou a z lásky. Ježíš dnes opakuje také tobě: „Odvahu, jsem ti nablízku, udělej mi místo a tvůj život se změní!“ Ježíš klepe na dveře. K tomu ti Pán dává svoje slovo, abys je přijal jako milostný dopis, který ti napsal, a pocítil tak, že je s tebou. Jeho slovo nás utěšuje a povzbuzuje. Zároveň nabádá k obrácení, otřásá námi, zbavuje nás sobeckého ochrnutí. Jeho slovo má totiž moc život změnit a umožnit nám přejít ze tmy k životu. Taková je síla Jeho slova.

2. Podíváme-li se, kde začal Ježíš hlásat, zjistíme, že to bylo právě v krajích považovaných za „temné“. První čtení a evangelium mluví o těch, kteří »žijí v temnotě«, totiž o obyvatelích »země Zabulonovy a země Neftalimovy, u moře, za Jordánem, v pohanské Galilei« (Mt 4,15-16; srov. Iz 8,23-9,1). Pohanská Galilea je krajem, kde Ježíš začal kázat, a nazývala se tak proto, že tam žily různé národy; byla skutečnou směsicí národů, jazyků a kultur. Byla to Mořská cesta, představující křižovatku. Žili tam tybáři, obchodníci a cizinci, a zajisté nebyla místem náboženské čistoty vyvoleného lidu. A přece Ježíš začal tam odtud, nikoli na nádvoří Jeruzalémského chrámu, nýbrž na opačném konci země, v pohanské Galileji, v pohraničí. Začal na periferii.

Můžeme se z toho poučit: Slovo, které zachraňuje, nevyhledává chráněná, sterilizovaná a bezpečná místa. Vstupuje do našich složitostí, do našich temnot. Stejně jako tehdy přeje si Bůh také dnes navštěvovat místa, kam si myslíme, že nechodí. Kolikrát jsme to ovšem my, kteří mu zavíráme dveře a raději skrýváme svoje zmatky, chmury a obojakosti. Zapečetíme je v sobě, když jdeme k Pánu s nějakou formální modlitbou, a dáváme si pozor, aby naším nitrem neotřásla Jeho pravda. To je skrytá přetvářka. Avšak Ježíš, jak říká dnešní evangelium, »chodil po celé Galileji [...] hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc« (v.23). Prošel celý tento různorodý a komplikovaný kraj. Stejně tak nemá strach zkoumat naše srdce, naše nejneschůdnější a nejsvízelnější místa. Ví, že nás uzdraví pouze odpuštěním. Pouze Jeho přítomnost nás promění, pouze Jeho slovo nás obnoví. Jeho, který prošel Mořskou cestu, uveďme na křivolaké stezky, které máme ve svém nitru, nechceme je vidět nebo je skrýváme. Nechejme tam vstoupit Jeho slovo, které je »plné života a síly, [...] a pronáší soud nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími« (Žid 4,12).

3. A nakonec: ke komu začal Ježíš mluvit? Evangelium říká, že »když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry [...] jak vrhají do moře sítě, byli totiž rybáři. Řekl jim: Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí« (Mt 4,18-19). Prvními adresáty povolání byli rybáři, nikoli lidé vybraní pečlivě na základě svých schopností anebo zbožní, kteří pobývali na modlitbách v chrámu, zatímco běžní lidé pracovali.

Všimněme si, co jim Ježíš řekl: udělám z vás rybáře lidí. Mluví k rybářům a používá slovníku, kterému rozumějí. Skrze jejich život je přitahuje, povolává je tam, kde jsou, a takové, jakými jsou, aby je zapojil do Svého poslání. »Oni hned nechali sítě a následovali ho« (v.20). Proč hned ? Jednoduše proto, že pocítili přitažlivost. Nebyli pohotoví a připravení proto, že obdrželi příkaz, nýbrž proto, že je přitáhla láska. K následování Ježíše nestačí dobrá snaha, je zapotřebí denně vnímat Jeho povolání. Pouze On, který nás zná a miluje až do dna, umožní nám vyplout na širé moře života. Jako to učinil s těmi učedníky, kteří mu naslouchali.

Proto potřebujeme Jeho slovo, abychom uprostřed tisícera každodenních slov naslouchali onomu jedinému Slovu, které k nám nepromlouvá o věcech, nýbrž o životě.

Drazí bratři a sestry, dejme v sobě prostor Božímu slovu! Přečtěme si každý den nějaký verš z Bible. Začněme evangeliem, mějme jej otevřené na nočním stolku, nosme jej s sebou v kapse či tašce, v mobilu, nechme se jím každý den inspirovat. A objevíme, že Bůh je blízko, osvěcuje naše temnoty a s láskou nás vede po širém moři života.