V procesu synody 2021-2023 může být užitečné připomenout si klady i úskalí  Plenárního sněmu Katolické církve v ČR*  (1997-2005).

 

/Body k předášce/

 

Obecně: 

  • Rozlišit synodalitu a synodu 
  • Uspořádání sálu a práce při plenárních zasedáních bylo obrazem kombinace synodality a hierarchického principu vedení 

 

Konkrétně:

  • Společná vůle chyběla
  • Dostatečné informace 
  • Konfuzní zadání (výuka a hlasy z lidu)
  • Neadekvátní očekávání 
  • Snaha „protlačit to své“
  • Vyráběli jsme produkt bez jasné koncepce tvorby a bez společné představy o cíli práce
  • Cesta „od spodu“ byla nedůsledná, chyběly diecézní synody
  • Chyběla ochota analyzovat situaci 
  • Neadekvátní autoritativní přístup v některých sekcích (historie), který zamezil pokačování v práci, 
  • Strach, obavy na straně biskupů 
  • Neadekvátní očekávání na straně (některých) účastníků

 

Synoda 2021-2023

  • Výhoda synody 2021-2023: jejím výstupem nemá být závěr, dokument, ale proces, který pokračuje. 
  • Nevýhoda: je to proces „bez konce“ a citovatelného výstupu, který vyžaduje obrácení – u některých typů sotva očekávatelné. 
  • Naděje: inspirace Ducha a nepřízeň světa, který nám ledaco odebere a k něčemu nás také přinutí. 
  • Velké téma: Synodalita vers. klerikalismus
  • Úkol: nepěstovat si bubliny a nestřílet po druhých místo rozhovoru

 

 

* Poznámka:

Plenární sněm Katolické církve v ČR probíhal v České republice v letech 1997–2005. Hlavním tématem byla aplikace závěrů Druhého vatikánského koncilu, tedy přiblížení života církve potřebám doby i současné společnosti podle znamení času, aby tak církev lépe odpovídala na touhy a hledání našich současníků.

Některé podklad sněmu na webu: http://snem.cirkev.cz/