7. 11. 2018 , Aleš Palán, Marie Svatošová (Foto: ima)

Co je to dobrá smrt?

kříž, hřbitov, pohřeb, kněz, hrob / cross, cemetery, funeral, priest, grave / foto -ima-

Co je to dobrá smrt? A jak by sis ty představovala svou dobrou smrt?

Za dobrou smrt se modlím už léta každé ráno modlitbu, kterou jsem si opsala z kancionálu: „Pane Ježíši, přijímám z tvých rukou každý způsob smrti mé i mých drahých se vším, co je s ní spojeno. Ale o jedno tě prosím, milosrdný Spasiteli: Nedopusť, abychom odešli na věčnost nepřipraveni. Dej nám milost, abychom umírali posilněni a očištěni svátostmi. Ježíši, tobě odevzdávám svou duši i duše všech mých drahých. Ježíši, stůj při nás v hodině naší smrti a dej našim duším mír. Amen.“

Přesně takhle si dobrou smrt představuju já. Většina lidí ale dnes otázku dobré smrti neřeší, vůbec se nad ní nezamýšlejí.

Existuje také špatná smrt?

Bohužel ano. Je přesným opakem smrti dobré. Je to smrt, která člověka zastihne nepřipraveného, zabejčeného, pyšného, vědomě odmítajícího přiznat si svou absolutní závislost na Božím milosrdenství, před Bohem se sklonit a přijmout jeho odpuštění. Jestli je něco katastrofa, tak je to přesně tohle. Vyzní to opět jako protimluv, ale je to tak – v tomto případě je bezmocný i všemohoucí Bůh. Sám si svázal ruce tím, že člověka obdařil svobodnou vůlí. Věděl, co tím riskuje, ale bez svobodné vůle bychom nebyli lidé stvoření k Božímu  obrazu, ale pouhé opice.

Dá se ve smrti něco napravit? Nebo naopak zkazit? Je poslední okamžik rozhodující? O čem  rozhodne?

Jak to mám vědět? Nepleteš si mě náhodou se Vševědoucím? Víš přece, že nemám teologické vzdělání, natož patent na pravdu. Je ale fakt, že odpovědi na tyhle otázky bytostně zajímají i mne. Nenechám si ujít žádnou příležitost ptát se osob důvěryhodných, vzdělanějších a moudřejších, než jsem já, a z jejich odpovědí si pak skládám vlastní názor. Zrovna nedávno se mi taková příležitost naskytla. Zkušený a uznávaný morální teolog profesor Skoblík se setkal s týmem hospicových pracovníků. Chtěl jim poděkovat za službu, povzbudit je a vysvětlit jim význam toho, čemu říkáme doprovázení. Pokusím se jeho slova zopakovat: „Mezi smrtí klinickou, kdy lékař kondoluje pozůstalým, a smrtí teologickou, tedy skutečnou tečkou za pozemským životem, je prostor. Záměrně říkám prostor, a ne čas, protože u Boha čas není, u Boha je stálé teď. Nevíme, jde-li z našeho pohledu o vteřiny, minuty nebo delší čas, proto říkám prostor. V něm má člověk poslední příležitost uznat svůj životní bankrot. Ne snad vyjmenovávat jednotlivé hříchy, ale uznat před Bohem svůj bankrot, aby mohl přijmout odpuštění. Pokud se za zemřelého modlíte, pomáháte mu tento rozhodující krok učinit.“

Po stránce zdravotní způsobem svého  života (stravou, pohybem, stresem...) naši budoucí smrt ovlivňujeme. Platí tohle ovlivňování vlastní smrti i v jiných oblastech (sociální, duchovní)?

Nejsi první, koho to zajímá. Prakticky stejnou otázku, jen trochu jinými slovy, položil Ježíši i jeden jeho současník. Dostalo se mu na ni velmi konkrétní odpovědi v podobě jednoduchého a spolehlivého návodu  k použití: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Lk 10,27) No uznej, není to geniální? Stačí milovat Boha a lidi kolem sebe a máš vystaráno.

 

Marie Svatošová - rozhovor

Se svolením zpracováno podle knihy: 
Marie Svatošová - Aleš Palán, Neboj se vrátit domů,
kterou vydalo nakladatelství Kalich
Redakčně upraveno

Co se stane, pokud pacientovi o jeho zdravotním stavu dlouhodobě lžeme? Má vážná choroba nějaký smysl? A proč umírající nezabíjet, jak si přejí zastánci eutanázie, ale naopak respektovat jejich život až do přirozeného konce a být jim nablízku? Nejen o těchto věcech hovoří v knize rozhovorů Neboj se vrátit domů zakladatelka hospicového hnutí v ČR Marie Svatošová. Rozhovor s ní vede spisovatel a novinář Aleš Palán.

Právě Svatošová před lety přišla s myšlenkami hospicové paliativní péče. Byla to ona, kdo v Červeném Kostelci iniciovala první český hospic. A je to stále ona, kdo neúnavně jezdí po republice s hospicovými přednáškami a je rádkyní hospicům nově vznikajícím. 

Čtení z dnešního dne: Sobota 17.11.

3 Jan 5-8; Lk 18,1-8

Komentář k 3 Jan 5-8: Janův postoj k „cizím“, kteří zvěstují evangelium, svědčí o tom, že se sám nepokládá za výjimečného. Jeho důraz na lásku nejsou jen slova! Vzor pro jednání v církvi.

Zdroj: Nedělní liturgie

Kněz anebo psycholog? - Videoseriál "Víra do kapsy"

Kněz anebo psycholog? - Videoseriál "Víra do kapsy"
(16. 11. 2018) Dvě různé profese, které mohou v mnohém spolupracovat. U koho máme hledat pomoc v těžkostech? Pozvání do pořadu přijali...

Vystřízlivění z růžových snů Listopadu 1989

(15. 11. 2018) Mezi nejkrásnější okamžiky mého života patří závěrečné dny listopadové roku 1989. Jsem šťasten a děkuji Bohu za onen...

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2018) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Jak překonávat strach - rekolekce s P. Józefem Augustynem- 23. - 24. listopadu 2018

(9. 11. 2018) Již tradiční rekolekce pořádá Pastorační středisko v Praze. Kromě přednášek se nabízí možnost osobní modlitby před...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2018) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens...

Písničky pro děti

Písničky pro děti
(8. 11. 2018) Hledáte písničky se současným zvukem a pěknými texty, které jsou dětem blízké a hovoří o Bohu jednoduše a srozumitelně?...

Sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)

(8. 11. 2018) Alžběta z Dijonu: horkokrevná, temperamentní a neznámá světice. Karmelitka, která pomýšlela na sebevraždu...

Svátek posvěcení Lateránské baziliky v Římě 9.11.

(7. 11. 2018) Bazilika sv. Jana z Lateranu je nazývána „matkou všech chrámů města Říma a celého světa“.