Bůh nám vzal právo na život nejen cizí, ale i i vlastní. (Tomáš More) - archív citátů

15. 11. 2004 , Jan Samohýl

Etymologicko filosofická úvaha o pojetí pojmů autorita a tolerance

Růst a nést

Lidské názory, postoje a chování jsou analogické lidským zkušenostem. Člověk přemýšlí o sobě, co dělat, v co věřit, jak se chovat. Zároveň přemýšlí o druhých, o společnosti a o světě, ve kterém žije. Přemýšlí o svých zkušenostech, o tom, co mu přináší radost nebo co ho zraňuje, o své povaze, temperamentu nebo talentu. To a mnohé další vypovídá o člověku. Na základě těchto zkušeností hledá své místo ve společnosti.
V mezilidských vztazích se setkává také s autoritou a tolerancí. Negativní zkušenost s autoritou - arogance, totalita, ponížení, formují názory na autoritu. Negativní zkušenost s tolerancí - slabost, povrchnost, hloupost formují názory na toleranci.

Pojmy autorita a tolerance slyšíme ve slovníku dnešní doby poměrně často. Objevují se v různých souvislostech - politických, etických, filosofických, ale i v diskusích okolo poslání církve apod. Slovo autorita nám nahání hrůzu, mluvíme o autoritářství a autoritě, o přirozené a „nepřirozené“ autoritě. Snažíme se rozlišit motivaci nebo podobu vůle, kterou má autorita ke svým podřízeným. Ale vlastně jde pořád o totéž, jde o autoritu jako moc, o autoritu jako dominantní postavení, o řízení nebo vedení (ať už autoritu přijatelnou či nikoliv). S autoritami se setkáváme denně, hledáme postoje, vymezujeme se, bereme ne sebe roli autority. Ale často je autorita, autoritou moci.

Slovo tolerance nás zase spíše uchlácholí, může jít o benevolenci, slabost, možná i o jakousi bezbřehou povrchnost, kde vše je možné. Mluvíme o toleranci mezi sousedy, mezi státy, mezi náboženstvími, ale jde o toleranci jako pasivitu, mír, klid, nevzrušenost. Tolerance se nám jeví jako banalita nebo jako slabost ústupu z pozice. Ale často je tolerance pasivitou.

Podívám se na jazykové zázemí těchto pojmů, na jejich významy a užití, a to především v novozákonních textech. Oba tyto pojmy nesou překvapivě podobné sdělení, podobnou zkušenost a možná i podobné poslání, které má nejen dimenzi etickou, ale i náboženskou.

Autorita je, zdá se téměř nepatřičný pojem ve 21. století. Autorita je chápána vždy jako síla, dominance, moc. Klíč k porozumění se však skrývá právě ve slově moc. Staročeské móž od něho moci, možný nemá vlastního jazykového reálného významu, ale pouze určuje jistou okolnost při ději. Moc není sama o sobě, ale vždy jako možnost, jako po-moc, jako otevřenost pro druhé. Je-li autorita mocí pak jedině a pouze jako možnost nebo jako pomoc. Samo slovo autorita se odvozuje od řeckého auxanein, což znamená rozmnožovat, růst, nechat růst. V latině jazykovým posunem máme slovo autumnus, doba zraní, (podzim).

Autorita je tedy schopnost pomoci, dát možnost, nechat růst, otevřenost a citlivost, pro vše, co je k růstu, co přinese ovoce. Vždyť autorita je sama podzimem, dobou zraní. Onou vlastní, osobní zkušeností se smyslem autority a moci. Člověk v pozici autority by tuto zkušenost „průvodce růstem“ měl mít zažitou sám v sobě. Míním autoritu v nejrůznějších oblastech života společnosti, od rodiny a školy až po obec a stát.

V křesťanském smyslu je autorita schopností rozlišovat, otevřeným a pravdivým očekáváním ducha rozlišení (1.Kor. 14, 5), a církev místem duchovního prospěchu a růstu (1.Kor. 14, 12). Vrcholnou a původní autoritou růstu je sám Duch Boží, a křesťan má vyhledávat jeho vedení. Autorita tedy má rozmnožovat a doprovázet růstem, jak v oblastech osobnostních, tak v oblastech duchovních.

Podstatné jméno tolerance (latinsky tolerantia,ae) lze vysledovat od dvou latinských sloves, tollere a tolare. Slovo tollere, (tollo) má až šest jazykových ekvivalentů, které mají u některých autorů až protichůdný význam. Nejčastěji je užíváno ve smyslu: zdvíhat, zvedat, pozdvihovat. Např. Cicero „nezvedl jsi ho na ulici“ nebo Horatius dokonce užívá toto sloveso ve významu pozorně naslouchat - „se vzpřímenýma ušima“. Druhý často užívaný význam je ve smyslu: vznášet, povznášet, povyšovat, slavit, velebit. Objevují se i etymologické významy: těšit, dodávat sil, nabývat odvahy nebo brát na sebe, brát k sobě, které nejčastěji využívají překladatelé Kralické bible. (Pro úplnost je třeba uvést i význam protichůdný ve smyslu: odstranit, vymýtit, ničit, kazit nebo ukončit, zamezit). Slovo tolare, (tolero) má význam ve smyslu snášet, nést (odtud i německé sloveso dulden, snášet ), trpět, zakoušet, u Tacita najdeme „činit se snesitelným“ nebo „ neklesejte pod tíhou války“ nebo ve smyslu udržovat, zachovávat, živit, uhájit.

Společný jazykový význam slova tolerance je otevřenost pro potřeby druhého, ochota pomoci, dodat sil, nést spolu obtíže, dokonce v určité souvislosti vzíti na sebe, oživit a zachovat. Tento silný existenciální náboj je přítomný ve slově tolerance.

Novozákonní texty tento pojem užívají především ve významu trpělivosti a snášenlivosti, „snášejte se ve spolek v lásce“ (Ef. 4,2), „snášejte jeden druhého“ (Kol. 3,13), „snášejte mdlé, trpělivě se mějte“ (1. Tes. 5,14), a pod. Významný text najdeme u Pavla v Gal. 6,2 „jedni druhým břemena neste“, který snášenlivost s trpné pozice posouvá do pozice aktivní, tolerance jako účinná služba nebo spoluúčast, jako existencionální přítomnost.

Obě slova, autorita i tolerance, tedy nabízí porozumění těchto pojmů ve významu lidské solidarity, otevřenosti pro druhé lidi. To společné je tolerance jako otevřenost k „nesení druhých“. A autorita, jako otevřenost pro „růst druhých“.

V listu Židům je tato otevřenost pro druhé posunuta do eschatologické dimenze, „skrze víru a snášenlivost obdrželi dědictví zaslíbené“ (Žid. 6,12). Skrze víru, tedy otevřenost, důvěru, vztah vůči Bohu a současně skrze snášenlivost, tedy otevřenost, a můžeme i říct, skrze otevřenost k růstu a prospěchu a otevřenost k nesení břemen a „oživování“ druhých, obdrželi dědictví zaslíbené.(oblast vztahu k Bohu a k bližnímu odkazuje na základní přikázání lásky, Mat. 22, 37-40).
Je zvláštní, že novozákonní texty často mluví o křesťanské budoucnosti jako o dědictví. Dědictví je něco co je mé, na co mám nárok, co je pro mě předem připraveno. I v tomto případě je toto dědictví přislíbené, dokonce toužebně očekávané – zaslíbené. Víra a snášenlivost jsou prostředky zaslíbeného dědictví, v našem případě je v oné otevřenosti pro druhé přítomná zkušenost hluboce náboženská ve své dimenzi eschatologické. Solidarita s druhými je tak posunuta s oblasti etické do oblasti náboženské, jako prostředek zaslíbeného dědictví.

Autorita tedy není mocí, ale možností k růstu a tolerance schopností pomoci. Závěrem lze poukázat na společnou souvislost těchto pojmů, které jsou v dnešním jazyce i chápání vnímány jako slova protikladná. Stejně tak naše zkušenosti s autoritami, konflikty s mocí a arogancí nebo s tolerancí jako pasivním přijímáním čehokoliv neodpovídají významu těchto pojmů. V křesťanské souvislosti, snášenlivost jako zkušenost zaslíbeného dědictví, je autorita a tolerance výzvou hlubšího prožívání solidárních vztahů s druhými lidmi.


Použitá literatura:
MachekVáclav, Etymologický slovník jazyka českého, Praha, NLN, 1997, str.371
Josef Pražák, Latinsko-český slovník, Praha, Československá grafická unie, 1933, str. 1219

 

Čtení z dnešního dne: Úterý

Mdr 2,23-3,9; Lk 17,7-10

Komentář k Lk 17,7-10: Možná očekávám odměnu od Boha za dobré jednání. Tento postoj je zřejmě nesprávný. Nejvyšší vyznamenání je totiž to, že mu mohu sloužit. Sloužit tomu, který by se docela dobře „beze mě obešel“…, ale přesto mě ke spolupráci zve a má z ní radost!

Zdroj: Nedělní liturgie

Sv. Anežka Česká (svátek 13.11.)

(12. 11. 2019) Narodila se roku 1211 jako nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. ...

Svatý Martin z Tours (svátek 11.11.)

(9. 11. 2019) Nejznámější příhoda sv. Martina se stala v zimě roku 334. Tehdy se římský voják Martin před branami města Amiens…

Sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice (9.11.)

(8. 11. 2019) Alžběta z Dijonu: horkokrevná, temperamentní a neznámá světice. Karmelitka, která pomýšlela na sebevraždu...

Svátek posvěcení Lateránské baziliky v Římě 9.11.

(7. 11. 2019) Bazilika sv. Jana z Lateranu je nazývána „matkou všech chrámů města Říma a celého světa“.

Co řekl o smrti před svou smrtí oblíbený P. Josef Mixa

Co řekl o smrti před svou smrtí oblíbený P. Josef Mixa
(6. 11. 2019) Odkaz na kna.cz / Zajímavé myšlenky o smrti od P. Josefa Mixy, který zemřel 27. 10. 2019 

Svatá Anežka (13. 11.) - pracovní listy pro děti

(6. 11. 2019) Svatá Anežka se narodila ve 13. století jako královská dcera, její otec byl král Přemysl Otakar I. Anežka ale netoužila…

Doporučujeme k přečtení: EVANGELIZACE A VÍRA - Aleš Opatrný

Doporučujeme k přečtení: EVANGELIZACE A VÍRA - Aleš Opatrný
(5. 11. 2019) Kniha Aleše Opatrného se nezabývá evangelizačními postupy a doporučeními, jak konkrétně evangelizaci v těch nebo oněch…

Památka zesnulých, vzpomínka na všechny zemřelé, ´dušičky´

(2. 11. 2019) "Je nutné mluvit o smrti ... ne proto, abychom měli strach, ale abychom od něho byli osvobozeni." (Raniero…

1.11.1950 ve válce v Koreji...

(31. 10. 2019) Psal se rok 1950, byl první listopad. Americký vojenský kaplan v Unsanu v Severní Koreji otec Emil Kapaun odsloužil…