Nežije-li farnost v převážné části svých členů dost výrazně z Ducha Božího, nedává-li jeho působení dost místa a nedává-li se jím používat, potom je jen více či méně úspěšným "občanským sdružením", byť třeba s cíli kulturně hodnotnými a společensky vesměs prospěšnými.
Prostor života, nesený vírou
Farnost může být jen prostorem "speciálního náboženského konání", ve kterém člověk plní své náboženské povinnosti, případně získává útěchu, posilu a odpočinek před návratem do "zlého světa". Potom ovšem člověk žije "skutečný život" jinde, než ve farnosti. Nebo může být farnost prostorem života, nebo jedním z prostorů života, ve kterém se odehrává mnoho důležitých věcí. Může to být prostor, kde je člověk utěšován a také se stává utěšitelem. Prostor, kde někdo může víru přijmout a ze kterého (a s jeho podporou) může víru šířit.
***
Ukázku z publikace Farnost na přelomu století uveřejňujeme se svolením nakladatelství Trinitas, které knihu vydalo.
Delší ukázku z této publikace naleznete zde.
Další texty k tématu farnost naleznete zde.
Další texty k tématu Duch svatý naleznete zde.
Další texty k tématu společnost naleznete zde.