Bůh je sám v sobě dialogem, sám v sobě společenstvím. - archív citátů

11. 12. 2017 , Aleš Opatrný (Foto: ima)

Komu letos někdo zemřel, potřebuje o Vánocích zvláštní pochopení

hřbitov, sníh, dítě, hrob

Kapitola Péče o pozůstalé
z knihy Spirituální péče o nemocné a umírající

Běžná zdravotní péče a spirituální péče se týkají nemocného, pokud žije. Po jeho smrti musí zpravidla blízcí zesnulého vykonat různé úřední úkony a vypravit pohřeb. V těchto věcech někdy najdou určitou pomoc ve svém okolí, jindy ale trpí značnou bezradností nad tím, jak vůbec zařídit pohřeb, nemluvě o následném vyřizování pozůstalosti, řešení finančních otázek a podobně.

Pro ty, kdo se o nemocného doma obětavě starali, přichází s úmrtím také konec námahy, která mnohdy vynapínala jejich síly na maximum. Zdálo by se tedy, že smrt jim přinese úlevu. Jenže opatrující se často zhroutí nebo pociťuje největší bolest až poté, co tato námaha skončí. Kromě toho si blízcí nemocného mnohdy po smrti vyčítají, co všechno mohli či měli udělat, ale neudělali. Jsou to většinou výčitky neoprávněné, vždyť nikdo není vševědoucí ani všemohoucí. Avšak tyto výčitky znamenají skutečné trápení. V neposlední řadě může pozůstalé trápit také to, co nikdy nebylo vysloveno, co zesnulému nestihli říct.

Pokud někdo umírá v nemocnici, nebývá zpravidla možné se s ním rozloučit tak, jak by si to nejbližší zesnulého přáli, což mnohdy zahrnuje i fyzické doteky. Rozloučení s mrtvým tělem je pro některé pozůstalé velmi důležité a je dobře, že v hospicích je na to zpravidla pamatováno. Mrtvé tělo není hned odvezeno a pozůstalí mohou se zesnulým pobýt v tichu a klidu v místnosti k tomu určené.

Podobně je pro mnohé důležité i rozloučení se zesnulou osobou formou pohřbu – ať už církevního, nebo jen občanského. Úmrtí, ztráta a rozloučení potřebují být ritualizovány, aby byly dobře odžity. Z tohoto hlediska je pohřeb nejen společenským, ale také psychohygienickým prvkem při zpracovávání ztráty blízkého člověka. Protože se ale v naší zemi takzvané „pohřby bez obřadu“ staly takřka běžnými, potřebují pozůstalí někdy povzbudit k tomu, aby pohřeb vypravili. Situace může být ztížena tím, že si zesnulý za svého života nepřál, aby byl vykonán jakýkoliv pohřební obřad. To je třeba respektovat, ale i v takovém případě je vhodné uskutečnit nějakou formu rozloučení, které je nejen pro pozůstalé, ale i pro přátele či spolupracovníky zesnulého potřebné.

Toto všechno také volá po dobrém duchovním doprovázení pozůstalých. Duchovní doprovázení má být doprovázením v zármutku, nikoliv snahou o popření zármutku nebo o jeho likvidaci. „Se smrtí milovaného člověka zakoušíme, co je to smrt. Tento zážitek smrti nás postihne, zasáhne a způsobí, že v sobě máme náhle zmatek i ve všem, co jsme do té doby považovali za samozřejmé. Otřese naším porozuměním světu a sobě samotným, ale nutí nás i k proměně – ať chceme nebo ne.“ Autorka také na základě své psychoterapeutické praxe uvádí, že nedostatek truchlení nad ztrátou milovaného člověka vede v některých případech ke vzniku depresí.

I v případech, kdy je u pozůstalých pevná víra v Boží milosrdenství a ve vzkříšení, znamená úmrtí milovaného člověka zásah do života, ztrátu a důvod k bolesti. Zarmoucený musí svou bolest prožít a jaksi jí projít, doprovázející má unést zármutek a bolest toho, koho doprovází, ne je chtít likvidovat.

Zatímco v minulosti bylo vcelku pravidlem, že pozůstalí dávali svým oblečením najevo, že jsou zarmouceni (doslova: „nosili smutek“), dnes se většinou podle oblečení smutek nepozná, snad jen na pohřbu. Černá barva je běžnou součástí oblečení a mnohdy převládá, ačkoliv dotyčná osoba žádný smutek nemá. To znesnadňuje správný odhad, jak například mluvit s příbuzným někoho, kdo byl už dlouho vážně nemocen, a není tedy zřejmé, zda je, nebo není po smrti. Ale vyhýbat se komunikaci jen z rozpaků často znamená ponechávat zarmouceného člověka v izolaci, což mu neprospívá.

Někteří lidé považují zármutek za projev slabosti a někteří horliví křesťané za projev slabé víry. Jenže smutek je přirozenou reakcí na ztrátu blízké bytosti a jeho adekvátní prožití je psychicky zdravé. Němčina zná výstižné slovo „Trauerarbeit“, protože smutek je třeba si „odpracovat“, tedy prožít, má-li se dotyčná osoba se ztrátou zdravě vyrovnat. Ke zdravému vyrovnání totiž nepřispívá ani vytěsnění či popření zármutku, ani povrchní snaha o rozveselení. Zarmouceným je tedy třeba dopřát slzy, nářek, případně výčitky, a tyto projevy nevyvracet ani před nimi neuhýbat, ale v solidaritě se zarmoucenou osobou je snášet. Je třeba nechat zarmoucenou osobu mluvit, třeba i opakovaně, o zármutku, o bolesti a o zesnulém. Útěchou pro zarmoucené je

chápající blízkost druhých, nikoliv snaha je rozveselit nebo odvést od tématu. Těm, kteří se dostávají častěji do blízkosti pozůstalých, lze doporučit útlou knížku Naděždy Špatenkové Poradenství pro pozůstalé.  V ní uváděné stručné desatero pro pozůstalé může posloužit doprovázejícímu k orientaci v tom, k čemu je třeba pozůstalé motivovat a pomáhat jim. Lze také využít certifikovaných služeb poradců pro pozůstalé.

Desatero pro pozůstalé:

1. Zapojte se do přípravy pohřbu.

2. Věnujte pozornost tomu, co jíte a pijete.

3. Zachovejte pokud možno normální režim.

4. Posuďte svůj zdravotní stav.

5. Hovořte o zemřelém člověku.

6. Dovolte si truchlit.

7. Udělejte si čas na truchlení.

8. Dovolte si zlostné pocity.

9. Dovolte druhým, aby vám pomáhali.

10. Nebojte se vyhledat pomoc / požádat o ni.

Nakonec ještě připojme upozornění, že i u těch, kteří vcelku dobře zvládli etapu truchlení, následují ještě nejméně dvě kritická místa. Bývá to prvé výročí smrti (u některých i každé další) a zpravidla první slavení vánočních svátků, zejména tehdy, když je zesnulý za svého života s pozůstalými slavíval společně. To vyžaduje pochopení a někdy i speciální péči.

DOPORUČUJEME: Spirituální péče o nemocné a umírajícíSe svolením zpracováno
podle publikace Aleš Opatrný,
Spirituální péče o nemocné a umírající
,
kterou vydalo nakladatelství
Pavel Mervart.

Mediálně spolupracujeme.

Čtení z dnešního dne: Neděle . .

Př 8,22-31; Žalm 8; Řím 5,1-5
Jan 16,12-15

Často se opakuje, že člověk nedokáže proniknout tajemství Boha. Není však třeba chtít všemu rozumět, jako by Bůh byl nějaký stroj. Bůh je především živý, a tak lze nahlédnout jeho život tak, jak vypráví evangelia. Bůh se dává. Nejen člověku, ale především jednotlivé osoby uvnitř Boha se vzájemně činí šťastnými – darují se jedna druhé. Bůh Otec není tatínkem Ježíšovi v lidském pojetí, ale je tím, kdo miluje první. Kristus není Syn ve smyslu potomka, ale je tím, kdo odpovídá na Otcovu lásku. Duch svatý není nějaký jiný potomek Boha Otce, ale je samotnou láskou Otce a Syna. Do tohoto společenství nás Bůh pozval.
Další text k zamyšlení na toto téma:
„Přede mnou můžeš být takový, jaký jsi. Respektuji tvou výjimečnost.“ Nebo lépe: „Můžeš se stát ještě více sám sebou.“
Skutečné společenství podle vzoru Trojice není splynutí ani sloučení. Skutečná láska respektuje odlišnost druhého. Je to, jako by Otec říkal: „Staň se ještě více Synem“, a naopak. Stejně to platí i pro Ducha. Láska nevylučuje odlišnost, naopak: respektuje jedinečnost druhého.
https://www.pastorace.cz/clanky/model-idealniho-souziti-lze-najit-v-bohu?=fm

Zdroj: Nedělní liturgie

Slavnost Těla a krve Páně (´Božího těla´)

(16. 6. 2019) Svátek, který katolická církev slaví ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice, aby zvlášť oslavila - eucharistii.

Slavnost Nejsvětější Trojice

(14. 6. 2019) Svátek připomíná ústřední křesťanskou nauku o Bohu, který je Láska, a který existuje ve společenství tří osob: Bůh -...

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích

Výběr z letáčků Brněnské tiskové misie k využití např. v kostelích
(13. 6. 2019) Brzy budou prázdniny a kostely budou otevřeny i pro náhodné kolemjdoucí, trávící v našem okolí třeba dovolenou....

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)

Jaroslav Škarvada - oblíbený a optimistický člověk - pomocný pražský biskup († 14.6.2010)
(13. 6. 2019) "Na konci života nevidím nějakou tmu hrobu, anebo pec krematoria. Na mě tam čeká otevřená náruč Boha. Není to hezký...

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019

Duchovní odkaz Tomáše kardinála Špidlíka - 21. října 2019
(12. 6. 2019) Pozvání na mezinárodní konferenci ke 100. výročí narození kardinála Tomáše Špidlíka, kterou bude pořádat Výbor pro...

Svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze

(11. 6. 2019) Ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého se slaví svátek Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze (latinsky festum...

Letnice, Svatodušní svátky...

(9. 6. 2019) O Letnicích křesťané slaví slavnost seslání Ducha svatého - tedy skutečnost, že Bůh skrze Ducha svatého působí (dodnes)...

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou

Aleš Opatrný oceněn Universitou Karlovou
(7. 6. 2019) Dne 23. května předal prorektor prof. Jan Royt doc. Aleši Opatrnému během slavnostního zakončení akademického roku Te...

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání

YOUCAT Vzpomínkové album: Moje první svaté přijímání
(7. 6. 2019) Seznamuje malé čtenáře a čtenářky s tím, kdo je Ježíš, co je na jeho příběhu nejdůležitější a jak z toho žije...