Noblesse oblige – šlechetnost zavazuje. Prokázaná čest volá po čestné odpovědi. Královská nabídka volá po královské odezvě.
Nikdo z nás by nešel na svatbu v montérkách či teplákové soupravě. Velmi jasně bychom totiž vnímali závažnost takové události a nechtěli bychom zklamat očekávání hostitelů … a přivodit si ostudu.
A takový příklad ze života by možná automaticky volal po “duchovní aplikaci”, a sice že nesmíme přijít bez svatebních šatů na Boží hostinu. Musíme přijít “vhodně oblečeni”. Takové moralizování (“musíš”) je však cizí našemu podobenství. Tam se klade důraz na skvělou hostinu, na velkou nabídku. Na tuto hostinu mají královští služebníci zvát, ne nutit. Nenajdeme tam zmínku “musíte přijít na hostinu”, ale najdeme: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Hospodin, jako pravý gentleman, chce přilákat člověka jemně. On nabízí – a na pozvaném je, aby odpověděl. Nejen kladně, ale také přiměřeně. Nestačí totiž přijít na svatbu “v pracovním oblečení”, to by bylo naprosto nemyslitelné. To by znamenalo, že dotyčný nepochopil, kam vlastně jde. Pokud ví, že se jedná o výjimečnou královskou hostinu, pak se “automaticky” vystrojí “královsky”. A pokud nechápe vzácnost této nabídky … pak není pomoci.

Podobenství nevybízí přímo k dobrým skutkům, ani neříká, co to znamená “přijít ve svatebním šatu”. Spíš chce upozornit na to, že není možné odpovědět na Boží pozvání … jako ten nešťastník, který byl pak vyhozen ven. Právem, protože on o tu slavnost nestál.

Pokud aspoň trochu pochopíme, co to je za privilegium smět na hostinu s Hospodinem, pak “automaticky” odpovíme přiměřeně. Takřka sami od sebe budeme vědět, jak se připravit na tuto hostinu. Vždyť každému z nás je jasné, že “noblesse oblige”.


***

Převzato z: rozboru nedělních biblických textů připadajících na (příští) neděli 13.10.2002