Bůh zároveň s Kristem vzkřísil i nás a vykázal nám místo v nebi, píše svatý Pavel (srov. Ef 2,6). Znamená to snad, že nemáme stát oběma nohama na zemi, pracovat a aktivně přispívat k budování lepšího světa?
 
Jistěže ne! Svou orientací k nebi se ale podílíme na úsilí o dobro světa. Kdo má v srdci nebe, miluje tak, jak jen je možno. Tím se pozemský život stále více přibližuje nebeskému. Nebe sestupuje částečně na zemi.

Na zemi jsme Kristovým tělem. Ježíš, naše hlava, je v nebi. Hlava řídí pohyby tělesných údů. Žijeme-li skutečně jako křesťané, jsou naše činy řízeny nebeskými principy. Naše hlava – Kristus – nás vede ve všem, co děláme.

Mít srdce v nebi a nebe v srdci vůbec neznamená, že toužíme jedině po tom, abychom už v nebi byli, ale to, že už zde na zemi žijeme nebeským způsobem. Je-li naše srdce ve spojení s Kristem, žijeme už nyní nebeským životem. Spolu s Pánem můžeme přivádět i ostatní k Otci.

***

Zpracováno podle knihy W. Stinissena I dnes je den Boží – rozjímaní na celý rok, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství

***

Další texty k tématu nanebevstoupení naleznete zde