Pomalu přivykáme: Vánoce dnes začínají nikoliv v noci ze 24. na 25. prosinec, ale pěknou řádku dní před začátkem adventu. Je pravda, že kostely se zatím drží svých starých tradičních zvyklostí, ale jinak se to vánočními motivy všude jenjen hemží už koncem listopadu.
Hybnou pákou, urychlující příchod Vánoc, jsou peníze a touha hodně jich vydělat.
To by ale samo o sobě, bez pomoci jiných sil společnosti, nedokázalo pohnout tak starobylým návykem, jako je slavení Vánoc až po skončení doby adventní. Na další síly, které tu jsou ve hře, poukázal už před lety mistrně Václav Havel ve své hře "Vernisáž". Nešlo v ní o zahájení výstavy obrazů, ale o vybavení nového bytu, jehož zlatým hřebem byla barokní zpovědnice. - nikoliv jako výraz touhy po svátosti smíření (zpovědi) nebo po pravdivém slovu mezi vlastníky nového obytného prostoru, ale jako cosi, co Havel nepojmenovává, ale s čím se všichni často setkáváme v našem každodenním životě. Filozofové tomu říkají postmoderna a jedním z charakteristických znaků jejího vztahu ke křesťanství je surrealistické propojení čehokoliv náboženského s čímkoliv nenáboženským.

Moderna, která ovládala náš prostor donedávna, považovala náboženství za škodlivinu a vehementně proti němu bojovala. Postmodernímu člověku náboženství a jeho symboly nevadí prostě proto, že žije mimo prostor jejich působení a vlivu. Klidně nosí na krku zlatý řetízek s křížkem, na zpětné zrcátko v autě si pověsí růženec, na zeď doma renesanční madonu a do obývacího pokoje si postaví třeba právě tu barokní zpovědnici. Jejich původní, náboženský smysl mu zůstává cizí a často nevzbuzuje už ani jeho zvědavost. Vybírá si mezi nimi podle vlastního vkusu stejně jako mezi svetry a botami v supermarketu. Postmoderně je laděn stále větší počet žádostí o křty a svatby, takže se někteří žadatelé podivují, co že jim to pan farář najednou vykládá a skoro vnucuje za věci o Pánu Bohu, když oni přece nechtěli původně nic než nechat pokřtít dítě či svatbu v kostele!?

Křesťané asi sotva budou schopni zvrátit tento současný vývoj. Zatím se snaží buď využít neuvědomělé postmoderní zvědavosti k navázání prvního evangelizačního kontaktu nebo udržet a posílit spojení mezi osobní vírou a jejím náboženským výrazem aspoň v životě samotných křesťanů. Nakolik jsme už i my vtaženi do tohoto vývoje dokumentovala otřesně právě před rokem televizní anketa mezi našimi čelnými politiky, kteří projevili neznalost skutečně neuvěřitelnou i v tak elementárních záležitostech, jako je původ bible nebo důvod, pro který se slaví Vánoce. Ty už pro ně existují jen postmoderně, tedy jako folklor, spolu s velikonočními kraslicemi a "vánočním mužem na podstavci", jak jsem si s údivem přečetl tento týden v obchodě na figurce svatého Mikuláše...

RaVat/ceco - Petr Kolář SJ

Praha 1. prosince 1999