Křesťanská víra se musí vždy vyjadřovat jazyky a kategoriemi kultury,
ve které žijeme
Vyjadřovat se slovníkem doby a kultury
Letos si připomínáme 1700. výročí Prvního nicejského koncilu (r. 325), kde bylo formulováno vyznání křesťanské víry. Ve složitém kulturním kontextu tehdejší doby nicejské Krédo vyjádřilo podstatu víry prostřednictvím filozofických a kulturních kategorií své doby. Jen několik desetiletí později však vidíme, že na Prvním konstantinopolském koncilu bylo dále prohloubeno a rozšířeno. Díky tomuto rozvoji učení vznikla nová formulace – nicejsko-kařihradské vyznání víry, které společně vyznáváme v našich nedělních liturgiích.
Odlišovat víru od formulací, které se mohou měnit
Zde se učíme důležitou lekci: křesťanská víra se musí vždy vyjadřovat jazyky a kategoriemi kultury, ve které žijeme, tak jak to dělali Otcové v Nicei a na dalších koncilech. Zároveň však musíme odlišovat podstatu víry od historických formulací, které ji vyjadřují – ty jsou vždy částečné, dočasné a mohou se měnit, když se učení hlouběji chápe. Připomeňme si, že nejnovější církevní učitel, svatý John Henry Newman, zdůrazňoval rozvoj křesťanské nauky, protože učení není abstraktní, statická idea, ale odráží tajemství samého Krista. Proto se jeho rozvoj podobá růstu živé reality, která postupně odhaluje a vyjadřuje podstatné jádro víry.
