Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Velikonoční doba (cyklus C)
Slavnost Seslání Ducha svatého - C / papež Lev XIX. (Duch rozbíjí naše vnitřní pouta a proměňuje nás)

„Nastal den, který jsme očekávali, kdy […] Pán Ježíš Kristus, oslaven svým vzkříšením a nanebevstoupením, seslal Ducha Svatého“ (sv. Augustin, Discorso 271, 1). A také dnes se oživuje to, co se stalo ve večeřadle: jako prudký vítr, který nás rozechvívá, jako hluk, který nás probouzí, jako oheň, který nás osvítí, sestupuje na nás dar Ducha Svatého (srov. Sk 2,1-11).

Jak jsme slyšeli v prvním čtení, Duch svatý působí v životě apoštolů něco mimořádného. Po Ježíšově smrti se uzavřeli ve strachu a smutku, ale nyní konečně dostávají nový pohled a porozumění srdce, které jim pomáhá interpretovat události, které se staly, a prožít hlubokou zkušenost přítomnosti Vzkříšeného: Duch Svatý přemáhá jejich strach, rozbíjí vnitřní pouta, uklidňuje rány, pomazává je silou a dává jim odvahu vyjít vstříc všem a hlásat Boží skutky. 

Úryvek ze Skutků apoštolů nám říká, že v Jeruzalémě bylo v té chvíli shromážděno mnoho lidí různého původu, a přesto „každý je slyšel mluvit ve své vlastní řeči“ (v. 6). A tak se o Letnicích otevřely dveře večeřadla, protože Duch otevřel hranice. Jak řekl Benedikt XVI.: „Duch Svatý dává porozumění. Překonává rozkol, který začal u Babylonské veže – zmatek srdcí, který nás staví proti sobě – a otevírá hranice. […] Církev se musí stále znovu stávat tím, čím již je: musí otevírat hranice mezi národy a bořit bariéry mezi třídami a rasami. V ní nesmí být nikdo zapomenut ani opovrhován. V církvi jsou pouze svobodní bratři a sestry Ježíše Krista« (Homilie na Letnice, 15. května 2005).

Zde je výmluvný obraz Letnic, nad kterým bych se s vámi rád zamyslel. Duch otevírá hranice především v nás. Je to dar, který otevírá náš život lásce. A tato přítomnost Hospodina rozpouští naši tvrdost, uzavřenost, sobectví, strachy, které nás blokují, narcismus, který nás nutí točit se jen kolem sebe samých.

Duch Svatý přichází, aby v nás vyzval k boji proti riziku života, který se ztrácí, pohlcen individualismem. Je smutné pozorovat, jak ve světě, kde se množí příležitosti k socializaci, paradoxně riskujeme, že budeme osamělejší, stále propojeni, ale neschopni »vytvářet sítě«, stále ponořeni do davu, ale přesto ztracení a osamělí cestovatelé.

Duch Boží nám však pomáhá objevit nový způsob, jak nahlížet na život a žít jej: otevírá nás setkání s námi samými za maskami, které nosíme; vede nás k setkání s Bohem a učí nás zakoušet jeho radost; přesvědčuje nás – podle slov Ježíše, která jsme právě vyslechli – že pouze pokud setrváme v lásce, dostaneme také sílu zachovávat jeho slovo a být jím proměněni. Otevírá hranice v nás, aby se náš život stal prostorem, kde je místo pro všechny.

Duch navíc otevírá hranice také v našich vztazích. Ježíš totiž říká, že tento dar je láska mezi Ním a Otcem, která přichází, aby přebývala v nás. A když v nás přebývá Boží láska, jsme schopni otevřít se bratřím, překonat svou zatvrzelost, překonat strach z těch, kteří jsou jiní, a kultivovat vášně, které se v nás bouří. Duch však proměňuje i ty nejskrytější nebezpečí, která znečišťují naše vztahy, jako jsou nedorozumění, předsudky, manipulace. S velkou bolestí myslím také na situace, kdy je vztah zamořen touhou ovládat druhého, což často vede k násilí, jak bohužel dokazují četné případy vražd žen v poslední době.

Duch Svatý v nás naopak pěstuje plody, které nám pomáhají žít skutečné a dobré vztahy: „Lásku, radost, pokoj, velkorysost, laskavost, dobrotu, věrnost, mírnost, sebeovládání“ (Gal 5,22). Tímto způsobem Duch rozšiřuje hranice našich vztahů s druhými a otevírá nás radosti bratrství. A to je rozhodujícím kritériem i pro církev: jsme skutečně církví Vzkříšeného a učedníky Letnic, pouze pokud mezi námi nejsou hranice ani rozdělení, pokud v církvi umíme komunikovat a vzájemně se přijímat, pokud integrujeme naše odlišnosti, pokud se jako církev stáváme prostorem, který je vstřícný a pohostinný vůči všem.

Konečně Duch svatý otevírá hranice i mezi národy. O Letnicích apoštolové mluvili jazyky těch, s nimiž se setkali, a chaos Babylonu byl konečně uklidněn harmonií vytvořenou Duchem. Rozdíly, pokud Boží dech sjednocuje naše srdce a umožňuje nám vidět v druhém tvář bratra, se nestávají příležitostí k rozdělení a konfliktu, ale společným dědictvím, z něhož můžeme všichni čerpat a které nás všechny vede společně na cestu bratrství.

Duch boří hranice a bourá zdi lhostejnosti a nenávisti, protože „nás všechno učí“ a „připomíná nám Ježíšova slova“ (srov. Jan 14,26); a proto nejprve učí, připomíná a vtiskuje do našich srdcí přikázání lásky, které Ježíš postavil do středu a na vrchol všeho. A kde je láska, tam není místo pro předsudky, pro bezpečné vzdálenosti, které nás oddalují od bližních, pro logiku vyloučení, kterou bohužel vidíme i v politickém nacionalismu.

Právě při oslavách Letnic papež František poznamenal, že „dnes je ve světě tolik sváru, tolik rozdělení. Jsme všichni propojeni, a přesto jsme od sebe odloučeni, znecitlivělí lhostejností a utlačováni osamělostí“ (homilie, 28. května 2023). Tragickým znamením toho všeho jsou války, které zmítají naší planetou. Vzývejme Ducha lásky a míru, aby otevřel hranice, zbořil zdi, rozptýlil nenávist a pomohl nám žít jako děti jediného Otce, který je v nebesích. 

Bratři a sestry, Letnice obnovují Církev, obnovují svět! Ať silný vítr Ducha Svatého vane nad námi a v nás, otevírá hranice srdce, daruje nám milost setkání s Bohem, rozšiřuje obzory lásky a podporuje naše úsilí o budování světa, v němž vládne mír. 

Nejsvětější Maria, ženo Letnic, Panno navštívená Duchem, Matko plná milosti, provázej nás a přimlouvej se za nás.