Lev XIV. papež | Sekce: Kázání

Slavnosti a svátky s jednotným čtením
Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů / Angelus - papež Lev XIV. (Jestliže nám Ježíš důvěřuje, i my si v jeho jménu můžeme důvěřovat)

Dnes je velký svátek římské církve, která se zrodila ze svědectví apoštolů Petra a Pavla a byla prosycena jejich krví a krví mnoha dalších mučedníků. I v dnešní době jsou po celém světě křesťané, které evangelium vede k velkorysosti a odvaze, a to i za cenu života. Existuje tak ekumenismus prolité krve, neviditelná a hluboká jednota mezi křesťanskými církvemi, které však ještě nežijí v plné a viditelné jednotě. Proto chci v tento slavnostní den potvrdit, že moje biskupská služba je službou jednotě a že římská církev je zavázána krví svatých Petra a Pavla k  tomu, aby sloužila jednotě všech církví.

Kamenem, po kterém Petr dostal své jméno, je Kristus. Je to kámen, který lidé odvrhli, ale Bůh ho učinil kvádrem nárožním (srov. Mt 21,42). Toto náměstí a papežské baziliky sv. Petra a sv. Pavla nám vyprávějí, jak tento obrat pokračuje dodnes. Stojí na okraji starého města, „za hradbami“, jak se dodnes říká. To, co se nám jeví jako veliké a slavné, bylo nejprve zavrženo a vypovězeno, protože bylo v rozporu se světským myšlením. Kdo následuje Ježíše, kráčí cestou blahoslavenství, kde chudoba ducha, mírnost, milosrdenství, hlad a žízeň po spravedlnosti, úsilí o pokoj narážejí na odpor a dokonce na pronásledování. Přesto Boží sláva září v jeho přátelích a utváří je na jejich cestě, od obrácení k obrácení.

Drazí bratři a sestry, na hrobech apoštolů, tisíciletém cíli poutníků, také my zjišťujeme, že můžeme žít od jednoho obrácení k druhému. Nový zákon neskrývá chyby, rozpory a hříchy těch, které uctíváme jako největší apoštoly. Jejich velikost totiž utvářelo odpuštění. Vzkříšený Ježíš je vícekrát vyhledal, aby je vrátil na svou cestu. Ježíš nikdy nepovolává jen jednou. Proto můžeme vždy doufat, jak nám připomíná i Jubilejní rok.

Jednota v církvi a mezi církvemi, sestry a bratři, se sytí odpuštěním a vzájemnou důvěrou. Počínaje našimi rodinami a našimi společenstvími. Jestliže nám totiž Ježíš důvěřuje, i my můžeme důvěřovat jeden druhému v jeho jménu.

Kéž se za nás přimlouvají apoštolové Petr a Pavel spolu s Pannou Marií, aby v tomto rozděleném světě byla církev domovem a školou společenství.