papež František | Sekce: Kázání

Vánoce (cyklus A)
Svátek Křtu Páně - A / Angelus - papež František (Boží spravedlností je milosrdenství)

Dnes slavíme svátek Křtu Páně a evangelium nám předkládá úžasnou scénu: Ježíš se poprvé po svém skrytém životě v Nazaretě objevuje na veřejnosti; přichází na břeh řeky Jordánu, aby se nechal pokřtít od Jana (Mt 3,13-17). Byl to obřad, při němž se lidé káli a zavazovali k obrácení; liturgický hymnus říká, že lidé se dávali pokřtít "s nahou duší a nahýma nohama" - s otevřenou, nahou duší, bez jakéhokoli přikrývání - tedy pokorně a s průzračným srdcem. Když však člověk vidí Ježíše, jak se vmísí mezi tyto hříšníky, žasne a ptá se: "Proč se ale Ježíš tak rozhodl, On, který je Svatý Boží, bezhříšný Syn Boží, proč se tak rozhodl? Odpověď nacházíme v Ježíšových slovech Janovi: "Připusť to nyní, neboť tak je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost" (v. 15). Naplnění veškeré spravedlnosti: co to znamená?

Tím, že je pokřtěn, nám Ježíš zjevuje Boží spravedlnost, spravedlnost, kterou přišel přinést na svět. Často máme zúženou představu o spravedlnosti a myslíme si, že to znamená, že ten, kdo se dopustí něčeho špatného, za to zaplatí: ten, kdo se dopustí něčeho špatného, zaplatí, a tím odčiní křivdu, kterou způsobil.

Boží spravedlnost, jak učí Písmo,
je však mnohem větší:
jejím cílem není odsouzení viníka,
ale jeho spása a znovuzrození,
které ho činí spravedlivým:

z nespravedlivého se stává spravedlivý. Je to spravedlnost, která pochází z lásky, která vychází z nitra soucitu a milosrdenství, jež jsou samotným Božím srdcem, z toho, že Bůh je Otec, který je pohnut, když jsme utlačováni zlem a padáme pod tíhou hříchu a křehkosti.

Boží spravedlnost tedy nechce rozdávat tresty a sankce,
ale jak uvádí apoštol Pavel, spočívá v tom,
že nás, své děti, činí spravedlivými (srov. Řím 3,22-31),
vysvobozuje nás z osidel zla,
uzdravuje nás, pozvedá nás.

Bůh tu není proto, aby nás trestal, ale s nataženou rukou, aby nám pomohl se pozvednout. A tak chápeme, že na břehu Jordánu nám Ježíš zjevuje smysl svého poslání: přišel naplnit Boží spravedlnost, která spočívá v záchraně hříšníků; přišel vzít na svá bedra hřích světa a sestoupit do vod propasti, do vod smrti, aby nás zachránil, a ne utopil.

Dnes nám ukazuje, že skutečná Boží spravedlnost je milosrdenství, které zachraňuje. Bojíme se myslet na to, že Bůh je milosrdenství, a Bůh je milosrdenství, protože jeho spravedlnost je právě milosrdenství, které zachraňuje, jeho spravedlnost je láska, která sdílí náš lidský stav. Jeho spravedlnost je nám nablízku, soucítí s naší bolestí, vstupuje do naší temnoty, aby přinesla světlo.

Benedikt XVI. prohlásil, že "Bůh nás chtěl zachránit tím, že sám sestoupil na dno propasti smrti, aby každý člověk, dokonce i ten, který klesl tak hluboko, že už nevidí nebe, našel Boží ruku, které by se mohl chytit, a povstal z temnoty, aby spatřil světlo, pro které byl stvořen" (Homilie, 13. ledna 2008). 

Bratři a sestry, bojíme se pomyslet na takovou milosrdnou spravedlnost... Pojďme však dál. Bůh je milosrdný. Jeho spravedlnost je milosrdná. Dovolme mu, aby nás vzal za ruku. I my, Ježíšovi učedníci, jsme povoláni k tomu, abychom takto uplatňovali spravedlnost ve vztazích s druhými, v církvi, ve společnosti: ne s přísností těch, kdo soudí a odsuzují, rozdělujíce lidi na dobré a špatné, ale s milosrdenstvím těch, kdo přijímají, sdílejíce rány a slabosti našich sester a bratří, abychom je pozvedli. Chtěl bych to říci takto: nerozdělovat, ale sdílet. Ne rozdělování, ale sdílení. Dělejme to, co dělal Ježíš: sdílejme je: nesme si navzájem břemena, místo abychom se pomlouvali a ničili se, dívejme se na sebe se soucitem, pomáhejme si navzájem. Položme si otázku: Jsem člověk, který rozděluje, nebo člověk, který se dělí?

Trochu se zamysleme: jsem učedníkem Ježíšovy lásky, nebo učedníkem pomluv, který rozděluje? Pomluvy jsou však smrtící zbraň: zabíjejí, zabíjejí lásku, zabíjejí společnost, zabíjejí bratrství. Položme si otázku: Jsem člověk, který rozděluje, nebo člověk, který se dělí? A nyní se modleme k Panně Marii, která porodila Ježíše a ponořila ho do naší křehkosti, abychom mohli znovu přijmout život.